Nová verze Scooby-Dooa bez Scooby-Dooa je naprostým fiaskem. A nemůže za to kulturní válka

První a nejzásadnější věc, kterou potřebujete o nové inkarnaci animované klasiky Scooby-Doo vědět, je, že v ní, a to jako vážně, není Scooby-Doo. Tvůrci se rozhodli, že mluvící pes je pro jejich „dospělý“ přístup nevhodný a svůj seriál, nazvaný Velma, zaměřili radši na jednoho z čtveřice přátel, kterou jsme navyklí sledovat při vyšetřování šílených a zdánlivě nadpřirozených záhad.

Partu, která bude jednou honit a odmaskovávat falešná strašidla v dodávce, sledujeme během její éry na střední škole. Velma (namluvená producentkou seriálu, komičkou Mindy Kaling) je outsiderka nezapadající mezi spolužáky, a když někdo začne vraždit místní krasavice, stává se hlavní podezřelou. Daphne je dcerou dvou policistek, které případ vyšetřují. Zvládla se integrovat do kolektivu mimo jiné díky své tradiční kráse, to ale znamenalo nechat dětskou kamarádku Velmu daleko za zády, nyní jsou tedy sokyněmi.

Hezoun Fred je dědic místního magnáta a žije zcela stranou každodennosti, bez kontaktu se svými vrstevníky i lidmi mimo svou bezprostřední rodinu. Po Velmě je druhým hlavním podezřelým, ale málokdo věří, že by zvládl dopustit se komplikovaného zločinu, protože je strašně neschopný. A Norville Shaggy Rogers je Velmin jediný kamarád, jenž je do ní tajně a beznadějně zamilovaný.

Dynamika této skupiny je tedy zcela nová a nepodobná té, kterou známe. Skřípe i charakteristika jednotlivých postav, jež někdy poněkud povrchně rozšiřují stereotypy, přestože původní seriál se jim zvládl vyhýbat. Například Fred byl vždy hezoun, nikdy ale hlupák či patolízal. Sice můžeme tušit, že ho čeká náprava, opravdu ale bylo nutné udělat z něj zlou karikaturu? A tak bychom se mohli ptát u každého.

Na druhou stranu Scooby-Doo nepatří k fikčním vesmírům s komplexně promyšleným a soudržným kánonem co do událostí i profilace hrdinů. Zdálo by se, že jde o poměrně tvárnou látku. Jak mohla tak plošně selhat? Hodnocení 1,4 bodu z 10 na IMDb.com je netypicky tristní.

Jako první je třeba znovuotevřít a smést ze stolu téma, které Velmu obklopilo a zdánlivě pohltilo. Oproti „sněhobílému“ původnímu pojetí je hlavní hrdinka jihoasijská bisexuálka, Shaggy Afroameričan, rodiče Daphne lesby. Mnozí lidé s tím samozřejmě mají velký problém, což se projevuje v jejich reakcích na internetu. Značná část negativity směřovaná k seriálu je zapříčiněná reviewbombingem, rasismem a homofobií ze strany těch, kteří samozřejmě nemají žádný problém s „jinými“ lidmi, jen je nechtějí mít před očima.

„Go woke, go broke“ je sice populární konzervativní slogan, nicméně představa, že začlenění progresivních prvků automaticky znamená finanční a divácký neúspěch, je statisticky zcela nepodložená a vlastně absurdní. Některé filmy spojené s „woke“ kulturou byly propadáky, třeba Rakeťák či Divnosvět. Jenže Black Panther, Wonder Woman či Rod draka, jež přitom s progresivními prvky pracují mnohem aktivněji, patří k největším úspěchům svých studiových stájí. Antiimperialistický a environmentální druhý Avatar se právě v těchto dnech stal nejúspěšnějším postpandemickým filmem.

Woke agenda či gestikulace tedy zjevně nejsou samy o sobě předzvěstí úspěchu či neúspěchu. Drtivá většina lidí nemá patologickou potřebu rozhořčovat se půl roku po odvysílání posledního dílu nad tím, jakou barvu mají elfové v Prstenech moci. Většina z diváků a divaček také chápe princip komerční zábavy, která se snaží zavděčit co největšímu množství potenciálních zákazníků, což v dnešní době znamená nabídnout kulturně i etnicky diverzifikované obsazení a širší tematický záběr. Hlasitý dav rasistů může snížit průměrné hodnocení díla na internetové databázi, dál ale jeho vliv nesahá. Žádný masový bojkot nikdy nikdo nezaznamenal.

Když se tedy někdo pouští do spekulací, že Velma je tak špatná a neúspěšná, protože je v ní víc černochů a leseb než v původním Scooby-doovi, jednoduše vaří svou vlastní ideologickou polívku z vody. Tahle teze navíc přehlíží skutečnost, že výsledek nesnáší takřka všichni nehledě na jejich názorové podhoubí.

Ve Spojených státech existuje silná komunita dospělých diváků animované produkce, která s místy až strašidelnou vervou miluje a hlasitě propaguje trend progresivních kreslených seriálů. Pokud by Velma byla jen trochu dobrá, tito fanoušci a fanynky by ji přijali za svou. Ale nestalo se. I nejpozitivnější hlasy mluví o průměrném výsledku.

V první řadě tu máme onen bizarní fakt, že v adaptaci seriálu o mluvícím psovi není pes, natož mluvící. Laciné vysvětlení tvůrců, že nepasuje do jejich dospělého pojetí, nejde akceptovat vzhledem k tomu, že jeden z komerčně nejúspěšnějších adult animated seriálů Family Guy má ve svém středu právě mluvícího psa. A i kdyby snad Scooby-Doo neměl explicitně mluvit, stále existuje mnoho způsobů, jak si poradit. Může jít o obyčejného psa, může mluvit pouze k publiku či pouze k jedné z postav v její mysli – Velma ostatně trpí halucinacemi.

Vždy je třeba zastat se umělce při jeho svobodné manipulaci s původním materiálem, z principu neexistují žádná omezení. Přesto je absurdní, že se showrunner Charlie Grandy rozhodl adaptovat pohádku o mluvícím zvířeti a zjistil, že v jeho vizi pro něj není místo. Snad kdyby se jeho dílo vydalo cestou tvrdé žánrové dekonstrukce, dalo by se to pochopit, jeho produkt ale není dostatečně silný a sebevědomý, aby takový argument mohl použít. Je sice plný sebereferenčních a sebereflexivních poznámek, ale nijak nepřesahuje záběr typický pro mainstreamovou animovanou produkci.

Byla by Velma dobrá alespoň tehdy, kdybychom si ji nespojovali s konkrétní značkou? Pozitivní odpověď by zachránila mnohé, ale nedočkáte se jí. Tvůrci se kasají tím, že jejich animace je opravdu „adult“, takže v prvních minutách první epizody vidíme souložit šváby a několik nahých středoškolaček ve sprše (raději no comment). Jak poznamenávají samotné postavy, tohle všechno je jen ubohý způsob k probuzení zájmu.

Když už se tvůrci rozhodli pro animák pro dospělé a v rohu obrazu se jim skví 16+, jeden by čekal, že nabídnou i propracovanější scénář, v němž naplno využijí obrys načrtnutých témat a motivů. Setkáváme se s různorodými postavami s mnoha tíživými socioekonomickými problémy, nakonec jsou ale stále nahlížené velmi povrchní optikou dětské podívané. I některé animáky, které se nehonosí nálepkou „adult“, nabídly lepší a propracovanější uchopení svých témat.

Taková je tedy pravda. Velma je špatný seriál, protože jde o špatný seriál. Tvůrci nenápaditě a nefunkčně pracují s původním materiálem a slibují víc, než dokážou splnit. Výsledná podoba neuspokojí ani děti, ani dospělé; první epizody nenabídly jediné stéblo, jehož by se dalo chytit. Seriál není jak a komu marketovat, neboť není jasné, co by vlastně mělo být jeho kvalitou. Go bad, go broke. Až tak je to přímočaré.

Po 13 letech přichází pokračování 3D sci-fi Avatar. Je podobně technicky revoluční jako jednička, ale rozdílů si všimne jen trénované oko. Nadšení brzdí, že i druhý díl vychází z podobně problematických dějových konceptů.