Nový animák od Disneyho s gay protagonistou je obří propadák, který odkrývá skutečné slabiny genderově vyvážené tvorby

Divnosvět nás zavádí do originálního uzavřeného světa obklopeného horským pásmem, přičemž design i příběh o třech generacích průzkumnické rodiny Cladových směřuje k tzv. retro futurismu. Otec Jaeger je ryzí dobrodruh, jenž žije a farmaří postaru. Jeho syn Searcher ale tíhne k vědě a svými vynálezy přispívá k tomu, že z jejich země Avalonie vzniká futuristický svět, v němž se mísí steampunk, spacepunk a další tematické vlivy.

Už z toho můžeme odvodit, že snímek úplně necílí na publikum, které Disney obvykle oslovuje hřejivými pixarovkami či příběhy o princeznách a silných ženských postavách. Scenárista Qui Nguyen a režisér Don Hall (Raya a drak) sice nezapomínají na spoustu barviček či extravagantní vedlejší aktéry, mezi nimiž najdeme třeba třínohého psa nebo sliz měnící tvar, ale jinak se vydávají směrem pulpových dobrodružství.

A jak ukazují dosavadní tržební statistiky, jejich vize publikum nezajímá. Divnosvět v USA debutoval 23. listopadu a za první víkend vydělal 12 milionů dolarů, což se rovná katastrofě. Snímek, který se měl pohodlně svézt na úspěchu Ledového království, Coco a dalších hitů, jež na Den díkuvzdání v minulých letech rozbily bank, totiž stál přes 150 milionů dolarů. Vzhledem k tomu, že čísla se nezlepšila ani v dalších dnech a momentální celosvětový příjem činí 42 miliony dolarů, očekávají u Disneyho ztráty atakující právě 150 milionů (nesmíme totiž zapomínat na další výdaje za marketing).

Jde o tvrdý políček, který myšák Mickey nepamatuje od dob nechvalně proslulé dvojice Atlantida: Tajemná říše (2001) a Planeta pokladů (2002). Tyto adaptace děl Julese Verna a Roberta Louise Stevensona přišly v době, kdy se společnost Disney topila v penězích a entuziasmu díky devadesátkovým hitům jako Lví král, Princ egyptský nebo Tarzan. Atlantida i Planeta pokladů měly rozpočet přesahující 120 milionů dolarů a k tomu prověřený listopadový termín, avšak jejich nezvyklý žánrový mix publikum nenalákal a filmy v USA propadly.

Už tehdy se potvrdilo, že pulpové příběhy lidé ocení v konkrétnějších historických mantinelech po vzoru Indiana Jonese či Mumie, ale ze řetězu utržené spektákly jako Svět zítřka kiny propluly skoro bez povšimnutí. Atlantida, Planeta pokladů i letošní Divnosvět tvoří smolnou trilogii omylů. Vizuálně skýtají sebevědomé a nápadité segmenty, které na velkém plátně vyniknou, a animátoři se mohou vyřádit na futuristickém prostředí či monstrech ve stylu japonských kaiju. Rodiny s dětmi ale jejich nadšení nesdílí.

Hodnocení ostatně hovoří za vše. Bereme-li v potaz kritické ohlasy sesumírované na Rotten Tomatoes, Divnosvět si zatím vysloužil 74 % kladných ze 139 recenzí. Mezinárodní filmová databáze IMDb ale ukazuje mizerné skóre 4,8 z 10. Ta hrstka lidí, která do kina vyrazila, tedy odcházela zklamaná. A můžeme lze proto vyloučit, že by se tržby díky dobré pověsti a šeptandě zlepšily.

Vysvětlení není lehké. Žijeme v postpandemické éře a lidé si zvykli, že si vše snadno pustí z domova na Disney+. Potažmo si v případě exkluzivních kinopremiér pár týdnů počkají, než se daný titul na streamu objeví. Hromadné návštěvy kinosálů přestaly mít takovou váhu jako před koronavirem, což dokumentuje už vlažnější přijetí a nižší tržby loňské listopadové disneyovky Encanto.

Tematická vyhraněnost ale nepředstavuje jedinou odchylku od zajetých rodinných norem. Divnosvět představuje dílo, které chce být průkopnické i v jiných ohledech. Především disponuje prvním otevřeně gay protagonistou, jímž je Searcherův pubertální syn Ethan. Homofobové se z finančního nezdaru filmu radují a poukazují na to, jak snaha o diverzitu ničí hollywoodskou tvorbu. Disney se ostatně ocitl pod palbou kritiky koncem března po zdráhavém a mlhavém vyjádření na adresu floridského návrhu zákona Don’t Say Gay, který zakazuje informovat mladší školáky a školačky o genderové identitě a sexuální a emoční orientaci.

Jak ale odhalil letošní Rakeťák, tedy spin-off série Toy Story, u Disneyho hodlají vyprávět příběhy o queer a genderově rozličných postavách. Na jaře se na internet dostalo několik videí, na nichž Disneyho zaměstnanci hájili své záměry využít značku společnosti k tomu, aby do zábavy pro děti vnesli témata lidské sexuality. Dosud tak možná činili podvědomě, ale Divnosvět podporuje LGBTQ+ komunitu přímo a bez metafor.

Ethan flirtuje s jiným pubertálním chlapcem, v čemž ho jeho otec i dědeček podporují. Předškolní děti to sledují jako přirozený romantický svazek, snímek tak rozdupává dilema zmíněného floridského návrhu. Disneyho pohádky vždy nesly edukační hodnotu a filmová tvorba největší zábavní společnosti světa vstupuje Divnosvětem přímo na pódium, které woke kultura postupně vystavěla.

Problém (a současné odmítnutí) nastává v tom, že zvolená reprezentace potlačuje kouzlo samotného příběhu. Recenze filmu na Movieweb například tvrdí, že tvůrci se „příliš okatě snaží získat odznak za zásluhy v oblasti diverzity“. To se netýká pouze Ethana, nýbrž i vedlejších aktérů, z nichž většina se jeví jako nebinární či s nepotvrzenou identitou. Ženským postavám se přisuzují maskulinní vlastnosti, muži naopak vykazují femininitu. Absentují zde záporné charaktery, všichni potenciálně nebezpeční protivníci jsou jen nepochopení.

Divnosvět možná zastupuje revoluční disneyovku, ale naděje společnosti na zažehnutí nové vypravěčské etapy se ve světle statistik a polarizovaných ohlasů jeví poněkud předčasné. Možná nedozrála veřejnost, možná jen tvůrci v tomto případě postrádají cit pro vhodnou a nerušivou reprezentaci.

Jedna z nejslavnějších knih všech dob se dočkala už třetího zfilmování. Je určitě nejbrutálnější, ale ne nejlepší. Tento díl bude i tom, jak se dá filmovat válka.