Odborný rozbor facky Willa Smithe na Oscarech s laserovým ukazovátkem

Moderátor Chris Rock je stand-up komik proslulý poměrně drsnými vtípky. Již v roce 2016 při úvodním slově oscarové ceremonii zesměšňoval Jadu Pinkett Smith, když řekla, že nepůjde na udílení Oscarů, protože jsou „příliš bělošské“. Utrousil na její účet poznámku: „To, že Jada bojkotuje Oscary, je asi jako kdybych já bojkotoval kalhotky Rihanny. Taky jsem nebyl pozván.“ A to se zjevným úmyslem sdělit, že tato herečka nehraje v ničem, co by si Oscary zasloužilo.

Na letošních Oscarech pak udělal kratičkou poznámku o oholené hlavě Jady Pinkett Smith, že už se těší, až bude hrát v G. I. Jane 2. Slavný film z roku 1997, kde si vojačka v podání Demi Moore oholí hlavu, patří k ikonickým obrazům kinematografie. Problém je, že Jada Pinkett-Smith trpí alopecií, autoimunitním onemocněním, při němž nekontrolovaně padají vlasy, a proto její volba účesu není tak docela svobodná, ale snaží se tento handicap zastřít.

Obzvlášť v Hollywoodu, kde jde o krásu a kde prakticky neexistují herečky s krátkými vlasy nebo vyholenou hlavou. A obzvlášť v afroamerické komunitě, kde si ženy na svých účesech dávají extrémně záležet, protože zatímco dřív byly kudrnaté vlasy znakem jejich porobení a důvodem k diskriminaci kvůli jejich „nestandardnosti“, nyní se z nich stává přednost a ukazují se záměrně co nejbujnější, podobně jako je tomu u větších hýždí. Jada Pinkett-Smith přišla o možnost přihlásit se tímto ke svému původu a dost možná přichází i o mnoho rolí, neboť ne vždy může vystupovat s parukou.

Rock dřív dělal i vtípky na samotného Willa Smithe. V roce 2016 podle něj nebylo není fér, že Smithe nenominovali za jeho výkon v dramatu Concussion, stejně jako to, že za příšerný propadák Wild Wild West dostal 20 milionů dolarů. Chris Rock zkrátka počítá s tím, že publikum chápe popkulturní narážky a lidé, z nichž si střílí, dovedou vtip ustát.

Na celém incidentu je pozoruhodných několik věcí – co se dělo těsně předtím, než Will Smith vstal a šel na pódium proplesknout Chrise Rocka, a co se dělo či naopak nedělo poté, co to udělal.

Ze záznamů je zřejmé, že Smith se vtipu nejprve srdečně a zhluboka zasmál. Jeho manželka však začala otráveně protáčet oči a po tváři jí proběhla zlobná grimasa. Během pár vteřin jde Smith po pódiu vstříc Rockovi a bez jediného slova jej dlaní udeří do tváře. Facka byla pravá, rána je jasně slyšet. Pak si jde se spokojeným výrazem zase sednout. Rock kontruje, že Smith „dává ránu jako král“, čímž naráží na Smithův nominovaný film Král Richard. Smith na Rocka ze svého sedadla křičí nahlas velmi rozzlobeně: „Neber si mou ženu do svý zasraný huby.“ Rock opáčí: „Byl to jen vtip,“ načež Smith výhrůžku zopakuje ještě agresivněji a hlasitěji. V sále je hrobové ticho. Rock se stahuje, musí ohlásit další kategorii, následuje reklamní přestávka.

A po ní přichází předávání ceny za nejlepšího herce v hlavní roli. Vyhrává ji Will Smith, který se na pódiu v slzách omlouvá akademii, ale vzápětí tvrdí, že jednal z lásky a „láska vás nutí dělat šílené věci“. V patetickém projevu pak dále sám sebe označuje za „nádobu lásky“ a přirovnává se k hlavnímu hrdinovi svého filmu, který také jenom chrání svou rodinu. Nakonec poprosí akademii, aby mu umožnila na ceremoniál přijít i příště. Líčím to tak podrobně, neboť sled událostí silně vylučuje, aby šlo o nahranou scénku. Možná právě automatizovaný smích s davem a následná naštvanost jsou ukázkou toho, jak je na přepnutí emocí potřeba trochu času. A pozdější rozechvělost při přejímání sošky není hraná.

Vějíř názorů na tento incident obsahuje jak halasnou podporu Smithovi, tak naprosté odsouzení. Rock v tomto případě hraje poměrně malou roli. Jeho vtip byl jistě „ableistický“, tedy zesměšňující něčí nemoc a handicap, což nepatří k tomu nejvytříbenějšímu humoru. Desítky let ale hollywoodská smetánka zvládá narážky a různě sofistikované urážky od moderátorů Oscarů i Zlatých glóbů. Vycházejí o nich satirické články, youtube videa a pořádají se stand-upy. Někdo jako Smith, kdo se pohybuje v šoubyznysu více než třicet let a patří mezi nejlépe placené herce, by měl unést hodně.

Nejhorší na Smithově chování není samotná facka. Možná, kdyby padla někde v zákulisí nebo na večírku, nebylo by o čem příliš mluvit. Problém je, že šlo o přímý přenos do celého světa, přičemž herci slouží publiku částečně i jako vzory chování.

Do té chvíle bylo pro oscarový ceremoniál důležité vyjádřit solidaritu s Ukrajinou. A najednou se musíme dívat na to, jak jeden superprivilegovaný milionář udeří druhého milionáře na pódiu, a nic se mu nestane. Nevyvede ho ochranka, není předán policii, ale za pár minut si převezme nejprestižnější filmovou cenu a užije si svých pár plačtivých sebelítostných a velmi sebedůležitých minut slávy.

Zkazí večer všem ostatním oceněným, zadupe do země i odkaz filmu, v němž účinkoval a jenž měl pomoci afroamerické komunitě cítit se hrdě. Jím ztvárněný „král Richard“ je totiž otec tenistek Venus a Sereny Williamsových, jenž se pro ně cele obětoval a pomohl jim prorazit ve sportu určeném primárně pro bílé bohaté lidi. Jako pointu pak na pódiu sledujeme agresivní násilné chování, z nějž jsou černoši často obviňováni, takže se nad nimi opět nese stín kriminálníků a hrozby „slušným lidem“. Smith, který si celoživotně zakládá na image správňáka, si během pár sekund poškodil kariéru na roky dopředu. Jeho sen, že by někdy mohl kandidovat na prezidenta USA, nyní dostává trhlinu.

Skutečná pointa však leží v tomto: prakticky všichni domácí násilníci se omlouvají, že jednali z lásky a v emocích, které je na chvíli přemohly. Nemohou si pomoct, jsou k tomu donuceni a vždy mluví o jakési uražené cti. Doba, kdy muži bránili ženy jako svůj majetek, ale končí. Ženy si dokážou v současné společnosti zjednat respekt samy, nikdo to nemusí dělat za ně a rozhodně jim na cti nepřidá, pokud je kvůli nim někdo násilný. Smithovo následné propuknutí v pláč je typickou, odvrácenou a vždy návaznou stranou chování násilníků – omluvná sebelítost, prošení o odpuštění, vymlouvání se na emoce, omlouvání hněvu a násilí jako opodstatněných reakcí.
Nemá to co dělat s gentlemanstvím, ale jde o učebnicový příklad toxické maskulinity.

Případ Willa Smithe staví mnohé „tradičněji založené lidi“ před dilema: je víc svoboda žertovat, nebo jakási povinnost chránit ženinu čest?

Výmluvný je i článek na Bored Panda, který zachycuje na fotografiích řadu reakcí v sále i první ohlasy na sociálních sítích.

Jestliže toužíte po rozboru řeči těla od skutečného experta, můžete si přečíst tento článek na Ladbible. Will Smith nic nehrál.