Ve snímku Král Richard je Will Smith nejen životním koučem tenisových šampiónek

Král Richard: Zrození šampiónek (King Richard) je nový životopisný sportovní snímek od Reinalda Marcuse Greena. (Ten se proslavil už jako tvůrce dokumentárního televizního seriálu Země svobody: Amerika jinýma očima.) Nemusíte být zrovna tenisovým znalcem, abyste alespoň jednou v životě zaslechli jména Venus a Serena Williams. Tyto dvě americké profesionální sportovkyně se zapsaly do světa tenisu jako několikanásobné šampiónky a zároveň jako nejlepší hráčky v historii tenisu.

Když se chcete dostat na úroveň vrcholového sportovce, zpravidla to znamená léta dřiny a odhodlání. V tomto příběhu toho ale bylo víc. Richard Williams se snažil své dcery propagovat u řady profesionálních koučů, ale marně. Sem tam obdržel i ránu od členů pouličních gangů. Jeho jasná vize ale vedla k obrovskému úspěchu a o něm tento film vypráví. Je v něm zachycená cesta dvou mladých dívek, které přijaly otcovo nadšení pro tenis za své, společně překonaly veškeré nástrahy a staly se hvězdami.

Film se soustředí na dětství obou dívek a ukazuje nejen rasové nepoměry. Život v americkém Comptonu v Kalifornii byl na konci minulého století noční můrou. Richard Williams musel dřít od rána do večera, aby se měl společně se svou rodinou o něco lépe. Společně se ženou chtěli, aby jejich dcery žily lépe než oni dva. A když si Richard umanul, že z nich budou hvězdy, šel za tím a neexistovalo nic, co by mu stálo v cestě. Příběh zachycuje poměrně krátkou část života hlavních postav, jedná se jen o jejich dětství v rozmezí jejich 11 až 15 let. Na druhou stranu se ale jedná o životní úsek, během nějž nastal největší zlom v jejich kariéře. Co se dělo potom, už se dá snadno dohledat.

Příběh poukazuje na to, jak dívky každý den tvrdě dřely na veřejných sportovních kurtech po boku jejich nadšeného otce, o volných chvílích sledovaly poučná videa a ve zbylém čase se věnovaly domácím úkolům. Poté se ale Richardovi podařilo přesvědčit trenéra, který se jich ujal, a jejich cesta za slávou mohla pomalu začít. Vzhledem k tomu, že Venus byla tou, jež se ve světě tenisu prosadila jako první, je příběh věnován hlavně jí. Na obrazovkách má mnohem více prostoru než Serena, stejně tak se publikum více seznámí s jejím charakterem. Snímek končí sportovním utkáním, v němž se Venus střetla s tehdejší několikanásobnou vítězkou americké ligy.

Obsazení filmu se nedá nic vytknout. Will Smith, jenž zde ztvárnil Richarda Williamse, se místo obvyklého pekáče buchet dočkal bříška, pár šedin a utahané tváře. Sem tam snímek oživí svými otcovskými vtípky a poukáže na Richardova neuvěřitelně silného a trpělivého bojového ducha. Celkově na mě ale jeho herecký výkon působí tak, že se postavu starostlivého otce snaží zachytit až moc idealisticky.

Během celého filmu se nedočkáte nějaké větší charakterové chyby, až na jednu hádku s manželkou, v níž se tvůrci snažili poukázat na jeho sobeckost a bezohlednost. Jinak je jeho charakter zobrazený tak, že se nad každým menším nedostatkem jen pousmějete. Zajímavé na snímku rozhodně je, že tvůrci přetočili oficiální rozhovory z tehdejší doby, takže pracují s jeho skutečnými výroky. Takovým příkladem je Richardova reakce na poznámku: „Máš tady dalšího Michaela Jordana v ženském těle,“ na niž odvětil: „Kdepak, brácho, mám tady dva.“

Obdivovat musím i herecké a sportovní výkony mladinkých vycházejících hvězd Saniyye Sidney a Demi Singleton, které ve snímku ztvárnily sestry Williamsovy. Obě herečky nejenže skutečné sestry vizuálně připomínají, jak bylo ukázáno v závěrečných titulcích, ale podaly neuvěřitelný herecký výkon, který nic nepřehání, ani nezlehčuje. Obě dívky ve filmu působí jako normální děti, které mají svůj sen a s pomocí neuvěřitelné podpory rodičů si za ním jdou. Přitom si zachovávají úsměv na rtech a slušné vychování.

Příběhu bych možná vytkla jeho přehnanou pohádkovost. Ačkoliv se snímek dočkal žánrového označení „drama“, celkově jsem v něm postrádala jakýkoliv větší emoční dopad a napětí. Charaktery zde byly zachycené až moc idealisticky, hlavní trio působilo mile a dokonale. Stejně tak situace, do jakých se dostávaly, mi spíše připomínaly nějakou naučnou pohádku, jak se z ušmudlané Popelky stala princezna. Scény, které měly být emocionální, se mě sotva dotkly, a už byly utnuté. Stejně tak bych ocenila, kdyby se více prostoru dočkala i Serena. Příběh se primárně točil jen kolem starší sestry Venus na její cestě za slávou. Když potom v závěru přišla na řadu scéna, v níž Serena rozdávala podpisy, trochu jsem nechápala, kde k té slávě přišla. Několikrát je v příběhu poukázáno na to, že byla Venus o fous lepší. Trenér si nejprve vybral pouze ji a Serenu to trápilo. Tvůrci ale nevěnovali prostor tomu, aby ukázali, kde a kvůli čemu se stala slavnou.

Dalším minusem Krále Richarda je také jeho stopáž, která činí nějakých 145 minut. To je podle mě na životopisný film ažaž. Nemyslím si, že by byly veškeré scény v něm tak důležité, aby si nezasloužily drobné proškrtání. Například části, v nichž dívky několikrát trénovaly s otcem. Bohatě by stačilo, kdyby tam tvůrci použili třeba jen jednu. Co se ovšem tvůrcům povedlo, bylo budování napětí ve finálním tenisovém turnaji.

Zde akce postupným tempem gradovala, vyhrocovala se a nastal tam přesně ten moment, kdy jsem na film zírala s otevřenou pusou a netrpělivě čekala na výsledek. I když se jedná o skutečný turnaj, o němž velká řada fanoušků a fanynek tenisu předem ví, jak dopadl, troufám si tvrdit, že mu tvůrci nasadili tak bohatou a emoční atmosféru, že si publikum bude připadat, jako kdyby sledovalo živý přenos sportovního utkání.

Co se ale týče kamery, kostýmů, zvolené hudby a dalších aspektů, snímku rozhodně nemám co vytknout. Všechny hlavní i vedlejší postavy co nejvíce odpovídaly skutečným osobnostem, s nimiž se Venus se Serenou během dětství setkaly. Aby tvůrci na tuto skutečnost upozornili, vložili do závěrečných titulků několik scén z jejich skutečných rozhovorů.

Kdyby byl ale tento snímek o něco více dramatičtější a vážnější, mohl by konkurovat životopisnému sportovnímu titulu Souboj pohlaví s Emmou Stone a Stevem Carellem. Oba tituly toho mají společného poměrně hodně, včetně tenisu. Mají podobnou náladu, odehrávají se v minulém století, hlavními postavami jsou ženy. Chybí tady ale ta vážnost. Otázkou je, zda je to chyba? Podle mě to titulu ubírá na uvěřitelnosti a přesnosti. Na druhou stranu by to ale spousta diváků mohla naopak ocenit, v dnešní době je vážných témat až příliš. Podívat se na trochu idealistický příběh z prostředí sportu by mohlo být příjemnou změnou.

Ve výsledku je Král Richard pozitivně naladěnou podívanou, o níž ještě určitě uslyšíme. Dialogy mezi postavami jsou funkční, velice realistické, to samé se dá říct o zobrazení sportovních utkání. Willa Smitha si zkrátka zamilujete, stejně jako dvě mladé herečky v hlavních rolích. Vedlejší postavy v příběhu fungují, jak mají, hýbají s dějem a pomáhají vykreslit charakter obou dívek. I když snímku podle mého názoru škodí jeho délka, idealizované charaktery a jejich pohádkově zachycený životní příběh, tak si vysoké hodnocení určitě zaslouží. Je rozhodně jedním z těch filmů, na nějž se budete schopni podívat i víckrát a přesto si jej užívat.

Hodnocení: 75 %