Hrdina, nebo zloděj? Oscarová legenda východní kinematografie usvědčena z plagiátorství

Soud v Teheránu rozhodl, že režisér Asghar Farhádí převzal námět pro film Hrdina z dokumentu All Winners All losers, který natočila jeho bývalá studentka Azadeh Masihzadeh. Případ ovšem není uzavřený, přezkoumá jej druhý soudce a konečné rozhodnutí nejspíše vzejde z následného odvolacího řízení. Farhádího právník Kaveh Rad na Instagramu uvedl, že vyšetřující odmítl požadavek Masihzadeh, která se v případě Farhádího vinny dožadovala podílu na ziscích Hrdiny. Podle Rada je první rozhodnutí soudu pouze součástí procesu a nikoli konečným verdiktem.

Farhádí čelil také druhé žalobě ze strany Mohammada Shokriho, muže, podle nějž Masihzadeh natočila svůj dokument a jenž tvrdí, že Hrdina pošpinil jeho reputaci a lživě jej vykreslil. Tato žaloba byla soudem zamítnuta.

Snímek Hrdina od legendárního režiséra Asghara Farhádího získal velkou cenu na loňském festivalu v Cannes, do českých kin vstoupil 20. ledna letošního roku a pro americký trh jej distribuovala společnost Amazon. Jeho příběh pojednává o rozvedeném otci Rahimovi (Amir Džadidi), jenž během dvoudenní propustky z vězení pro dlužníky narazí na tašku se zlatými mincemi. Ty chce nejprve použít na splacení dluhů, ale když se dozví, že jejich hodnota není dostatečná, rozhodne se obnos vrátit a zlepšit si vlastní sociální image. Do finální pětice oscarových kandidátů v kategorii nejlepší cizojazyčný film se Hrdina sice neprobojoval, ale to už Farhádího tolik mrzet nemusí. Na svém kontě má totiž hned dvě zlaté sošky, a to za snímky Rozchod Nadera a Simin a Klient.

Vrásky na čele přidělává devětačtyřicetiletému íránskému tvůrci spíše aktuální kauza, která může otřást jeho skvělým renomé a zahrnuje tři různé právní žaloby. První a nejdůležitější podává bývalá Farhádího studentka Azadeh Masihzadeh, která roku 2014 navštěvovala režisérův seminář o dokumentárních filmech v Teheránu. Žáci tehdy dostali od Farhádího za úkol natočit krátký dokument na téma „návrat ztracených věcí“ a jako zdroj použít skutečné případy, kdy lidé vraceli nalezené peníze jejich právoplatným majitelům.

Zatímco většina studentů čerpala inspiraci z příběhů, jež sdílely národní noviny či tamní televize, Masihzadeh provedla poctivé dokumentární pátrání a narazila na originální příběh jistého pana Šokriho. Ten byl kvůli dluhům uvězněn ve studentčině rodném městě na jihozápadě Íránu a krátce po propuštění našel batoh plný zlata, které se rozhodl vrátit.

Masihzadeh prezentovala svůj námět v rámci semináře a sklidila uznání, což pro Hollywood Reporter nyní potvrdil i další účastník kurzu Rola Šamas: „Pamatuji si to velice dobře, protože jsme byli všichni včetně pana Farhádího šokováni. Příběh byl totiž hrozně zajímavý a ona s ním přišla úplně sama.“

Její krátký dokument All Winners, All Losers se dočkal promítání na Shiraz Arts Festival roku 2018, o rok později si námět přivlastnil Farhádí. Než začala produkce Hrdiny, zavolal si již dvouoscarový tvůrce svou bývalou žákyni do kanceláře a požádal ji o podepsání dokumentu, podle něhož přišel s námětem on a náleží mu také veškerá autorská práva. „Neměla jsem to podepisovat, ale cítila jsem se pod velkým tlakem,“ sdělila Masihzadeh. „Pan Farhádí je mistrem íránské kinematografie. Tuto moc využil k tomu, aby mě přiměl k podpisu,“ doplnila filmařka, jíž nebyla nabídnuta žádná finanční kompenzace ani dílčí kredit.

Podle právníka, jenž Masihzadeh zastupuje, je ale její krátkometrážní dokument, předložený u soudu jako důkazní materiál, bezvýznamný. Veškeré nápady a koncepty totiž v zemi nejsou chráněny autorským právem. A to, že přiměl žákyni k podpisu, Farhádímu umožňuje tvrdit, že pouze on přišel během semináře s tímto nápadem.

Sophie Borowsky, právní zástupkyně Memento Production a Memento Distribution, tedy koproducentů a francouzských distributorů Hrdiny, zprostředkovávala odpovědi dotazy, které Hollywood Reporter směřoval na Farhádího. Ten tvrdí, že inspiraci pro film nalezl ještě předtím, než Masihzadeh přišla se svým originálním námětem. „Pan Farhádí nalezl hlavní motiv příběhu, jímž je vytváření hrdinů ve společnosti, ve hře Bertolda Brechta Life of Galileo,“ sdělila Borowsky. Podle ní se režisér roku 2019 vrátil k těmto myšlenkám a rozhodl se „napsat a natočit fiktivní snímek, založený na volné interpretaci příběhu pana Šokriho, který byl v médiích publikovaný ještě před začátkem zmíněného semináře“.

Farhádí prý prozkoumal Šokriho osudy nezávisle a jeho postavu interpretoval po svém, tudíž nepovažoval za nutné jej ohledně výroby filmu kontaktovat. Režisérův výzkum byl podle Borowsky založený na „novinách a dalších mediálních zdrojích“. Poskytla také odkaz na dva íránské články o Šokrim, které měly vyjít online roku 2012.

S tím ale Masihzadeh nesouhlasí. Jediná informace o Šokrim podle ní vyšla v regionálních novinách města Širaz. „Ten příběh se nikdy nedostal do národních médií. Nikdy nebyl v televizi, nebyl k dispozici online a ani ve veřejných archivech. Jde o příběh, který jsem našla a zkoumala na vlastní pěst,“ prohlásila.

Její verzi sice odmítlo několik dalších studentů semináře, kteří se postavili za Farhádího, ale minimálně dva spolužáci Masihzadeh plně podpořili. „Vždy sleduji události v Cannes, tudíž jsem poslouchal rozhovor pana Farhádího o Hrdinovi,“ vzpomíná Rola Šamas. „Když představil synopsi filmu, tak přísahám, že jsem zamrznul. Pomyslel jsem si: ‚To je přece dokument od Azadeh!‘“

S tím souhlasí Negar Eskandarfar, režisérka na Karnameh Institute, jež byla přítomná u prezentace krátkého dokumentu Masihzadeh. „Předmět dokumentu All Winners, All Losers poskytla Azadeh sama,“ potvrdila Eskandarfar, která nabídla ještě jedno zajímavé svědectví. Oslovil ji totiž další student, jenž navštěvoval jiný Farhádího kurz roku 2011. Slavný režisér prý využil jeho projekt jako základ pro jeden z jeho filmů. Tento žák ovšem právní kroky nezvažuje a během komunikace s Hollywood Reporter si přál zůstat v anonymitě. „Pan Farhádí je geniální filmař a co provedl s mým příběhem, je pouze jeho práce, nikoli moje,“ sdělil.

Farhádí se proti obvinění Masihzadeh distancoval a proti bývalé studentce podal vlastní žalobu za pomluvu. Pokud oscarový režisér u soudu uspěje a Masihzadeh bude shledána vinnou z falešného obvinění, hrozí jí až dvouletý trest odnětí svobody a navrch také 74 ran bičem. Nezapomínejme totiž, že stále mluvíme o Íránu, jehož v mnoha ohledech autoritářský a utlačovatelský řád Farhádí podle některých kritiků podporuje už tím, že se proti němu nikdy veřejně nevymezil.

Pokud však dá soud Masihzadeh za pravdu, připadne jí veškerý výtěžek Hrdiny z promítání v kinech i na internetu. A Farhádí by v tom případě mohl skončit do vězení, byť jde o krajní možnost a mnozí nepochybují o tom, že by vše spravila podmínka či pokuta. Důležité ovšem je, že Farhádí čelí také další a žalobě, již podává samotný Šokri. Muž, jenž se stal předmětem zájmu dokumentu All Winners, All Losers i filmu Hrdina, obviňuje Farhádího ze zhanobení své osoby v rámci fiktivního filmového vyobrazení.

„Včerejší hrdina, dnešní zloděj!“ Tak zní titulek jednoho z íránských zpravodajských webů na adresu Asghara Farhádího. Na výsledek této pře si budeme muset počkat, avšak reputace dosud zbožňovaného hrdiny národa, jehož filmy zasadily Írán na kulturní mapu světa pevněji než tvorba kteréhokoli tamního umělce, je už nyní značně poškozena.