Zločiny Velké Prahy - fenomén současnosti, který dokazuje, že na originální tvorbu České televize diváci slyší

Česká televize byla v prvním čtvrtletí s celkovým podílem na publiku 33,69 % suverénně jedničkou na českém televizním trhu. A to jak z pohledu celodenní sledovanosti, tak i v hlavním vysílacím čase, v němž dosáhla na nejlepší výsledek posledních dvaceti let (podíl 32,81 %).

„České televizi se daří vyvíjet kvalitní náměty a zpracovávat je na vysoké úrovni, což potvrzuje nejen zisk mnoha ocenění, včetně Českých lvů, ale také vysoká poptávka o koupi naší původní dramatiky, spokojenost diváků s vysíláním a zájem o program ČT, který byl na jaře nebývalý. Ať se jednalo o novoroční Poslední aristokratku, seriál Kukačky s dramatickou situací kolem výměny dětí, nový pohled na spisovatelku Boženu Němcovou v minisérii Božena nebo retro krimi z období vzniku republiky Zločiny Velké Prahy, které se staly naším nejsledovanějším seriálem za posledních patnáct let. Kromě původní tvorby na ČT1 vyhledávali diváci i letos na jaře zejména zpravodajský obsah,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák.

Přitom to, že se ze Zločinů Velké Prahy stane takový fenomén, nikdo netušil. Od počátku se seriál setkával spíše s negativními ohlasy a nejčastěji byla zmiňováno slovo nuda. Je to samozřejmě logické, neboť český divák automaticky srovnával nový pořad s Četnickými humoreskami, které pracovaly se stejnou dobou a podobnými kulisami. Oproti Zločinům ale byly vtipnější, akčnější a první. Četnické humoresky nastavily laťku velmi vysoko a snažit se ji překonat by mohlo skončit špatně. Filmaři se proto raději vydali jinou cestou, která není tolik odlehčená a energická, ale funguje a přináší neidealizovaný pohled na vznik naší republiky.

Ohromnou zásluhu na popularitě seriálu má ale bezesporu jeho vizuální stránka. Na Zločinech Velké Prahy je v každém záběru vidět, že Česká televize do pořadu investovala nemalé peníze. Rozpočet na jeden díl byl odhadem patnáct až sedmnáct milionů korun (což je dvojnásobek oproti normálu, například jeden díl seriálu Případy 1. oddělení v průměru vycházel na sedm a půl milionu korun). S počtem deseti dílů by tak celková částka rozpočtu Zločinů Velké Prahy mohla činit přes 170 milionů korun. Celé natáčení probíhalo v reálných exteriérech i interiérech, kdy se štáb pohyboval po celé České republice a natáčel ve skutečných historických budovách. Výběr byl ale dost problematický. S pokračující modernizací mnoho lokací mizí, osazuje se plastovými okny nebo natírá pestrými barvami a podobně. V samotné Praze se tak natáčelo jen velmi málo, což potvrdil i režisér Jaroslav Brabec: „Museli jsme natáčení přizpůsobit všechno, přestože se seriál odehrává v Praze, tak tam se natáčelo velmi málo. Praha byla prezentovaná městy po celé České republice. Hodně toho bylo v Josefově nebo v Plzni. Bylo to velmi náročné dělat dobovku, byť je stará jen 100 let."

Záběry z pitevny, kde kraluje v seriálu Jiří Lábus například vznikaly v Poštovním muzeu, za Strakovou akademií, v samotném centru Prahy si mohli vyšetřovatelé vychutnat guláš s chlebem a pivem, písárnu vybudovanou ve Dvoře Králové pro účely natáčení pátého dílu vybavili filmaři osmnácti historickými psacími stroji, v Petschkově paláci měl kancelář seriálový policejní prezident Jiří Bartoška, jelikož za první republiky to opravdu kanceláře policejního prezidenta byly. Ani to ale nestačilo a řadu záběrů museli filmaři upravovat v počítači a to, že to divák nijak nezaznamenal je pouze další známkou velmi dobře odvedené práce.

Kostýmy byly šité na míru a na starosti je měla Simona Rybáková: "Získali jsme mnoho zajímavých oděvů a doplňků z darů, pozůstalostí i sbírek a radovali se z jejich kvality, barev, nápadu i řemeslné zručnosti. Některé autentické kousky působily velmi moderně, až jsem někdy váhala je použít. Divák bez znalosti historického kontextu by je mohl považovat za nepravděpodobné nebo chybné. Důležitá část práce na nových kostýmech byla patina. Aby se srazila jejich „novost“, která je na kameře strašně vidět, musely se všechny materiály prát, máčet a dobarvovat před ušitím a pak znova po ušití. Ještě vlhká saka, uniformy a kabáty visely se svázanými rukávy a zatíženými kapsami několik hodin, aby získaly použitý vzhled."

Za seriálem stojí poctivě odvedené filmařské řemeslo a až na několik výjimek i kvalitní herecké výkony, které stojí hlavně na ústřední dvojici Jaroslav Plesl a Jiří Langmajer. Možná proto jsou diváci ochotní některé nedostatky seriálu odpustit a nechat se vtáhnout do doby tatíčka Masaryka.