„Měl jsem to dost složitý. My jsme žili všichni od toho roku 1948 v takovým marasmu. Lidi z mojí rodiny byli z matčiny strany herci, z otcovy zase sochaři. A ten socialistickej realismus, to nebylo nic příznivýho. Matku vyhodili z Národního divadla, protože emigroval můj nevlastní otec, kterej mě ale potom moc pomáhal ze zahraničí. Mě vyhodili z gymnázia, pak jsem šel do Kladrub nad Labem, kde jsem se vyučil žokejem. A protože čistit koně byla dost těžká práce, tak jsem si říkal, že práce u divadla by mohla bejt lehčí. Kdybych se držel těch koní, tak jsem ředitelem Kladrub. Teď jsem členem Národního divadla. Musím se učit role a je to strašně těžký.“
Jaká byla vaše první větší filmová role?
„No první výraznější role byla u režiséra Jiřího Krejčíka - v jeho filmu Probuzení (1959). To byl v tehdejší filmový tvorbě mezník, protože to bylo o chuligánech a tenkrát se tvrdilo, že tady žije jenom skvělá socialistická mládež, která je báječně vychovaná a nedělá takový věci, jako že by pila, flákala se a nepracovala. No a tohle bylo přesně o tom.“
V té době se asi museli tvůrci dost potýkat s cenzurou, ne?
„To bylo něco strašnýho, víte. Vy jste mladý a už jste nezažili nebo si nepamatujete tuhle dobu, ale to byl boj o každý slovo, o každou maličkost. Vládla dělnická třída, bylo známý to rčení Já jsem horník, kdo je víc? Oni vám toho naslibovali, ty socialisti, komunisti. Lháři a podvodníci. A já jsem s nima nikdy nepek, v tý době jsem tvrdil, že jsem royalista.“
Jiří Kodet získal dva České lvy a to za filmy Knoflíkáři (1997) a Pelíšky (1999).
Jiří Kodet (1937 - 2005) Pochází z několika generační herecké rodiny Steimarů. Ve filmu se objevil již v dětských rolích (revoluční rok 1948), ale na hereckou profesi původně...