Nejlepší a nejhorší filmy roku 2015 podle redakce KINOBOX.cz

Budeme se tu asi hodně opakovat, ale pro mě je jednoznačným vrcholem roku nový Šílený Max, který svým pojetím, dravostí a vizuálem o několik tříd převyšuje cokoli, co v roce 2015 dorazilo do kin. Emocionálně mě asi nejvíce líznul Creed. Je to do velké míry - pokud jde o koncept - zopakování prvního Rockyho, ale Sylvester Stallone na pozici trenéra, jemuž věříte i to nejotřepanější životní moudro, si mě hrozně získal a těšil jsem se na každou další jeho scénu. Ostatně, jde o dost unikátní situaci, protože málokterá postava se ve filmovém světě, s tím samým hercem, udrží čtyřicet let a ještě důstojně stárne. Tohle znovusetkání byla čistá radost.

Nejvíce jsem trpěl u Jupiter vychází. Ten film je nezvládnutý z tolika úhlů, až je to skoro zajímavé. Lehčí zklamání mám i v kolonce Star Wars. Síla se probouzí je jednoznačně dobrý návrat, ale od J.J. Abramse, který vždy umí ve svých dílech překvapit, jsem očekával víc než pouhou sázku na jistotu.

Nejlepší film? Šílený Max: Zběsilá cesta. Proč? Fantasticky fungující vizuální hostina. Restart hrdiny, který svým charismatem hravě překonává původního až moc fešáckého Maxe. Tom Hardy versus Mel Gibson vítězí vysoko na body Hardy. A takovýhle film od sedmdesátiletého režiséra? Těžko uvěřitelné. Z evropských filmů mě skvěle pobavily Divoké historky (hlavně sociálně laděná povídka o pyrotechnikovi) a z amerických nezávislých pro mě byl asi nejlepší a současně děsivý Slídil. Mimořádně zdařilá a svébytná reminiscence na společensko-kritické filmy 70.let. Mimochodem Jake Gyllenhaal po předchozím Nepříteli nebo Patrole dokazuje, že jeho výběr scénářů je bezpochyby velmi pečlivý. Z českých titulů jsou pro mě nejlepší Kobry a Užovky. Příběh, herci, téma, režie. Ten film si pamatuju do teď. Což u českých filmů je pro mě výjimečně dobrá známka.

Zklamání roku - Spectre. Ten film se prostě nepoved. Nejslabší Bond s Craigem. Slabý scénář, snaha o jakousi introspekci (zoufale nefungující), přetažený villain v podobě zlého nadnárodního molocha, jehož výroční sjezd upomene přesymbolizovanou Spalující touhu. Možná ne všechno špatně, ale rozhodně všechno hůř než předchozí Bondovy kousky s Craigem.

Z filmů mě nejvíc zasáhla Amy, dokument o zpěvačce, poskládaný z archivních záběrů a komentářů. Sláva je pokřiveným odrazem reality. A snímek to dokládá působivou, nevtíravou formou. Na Oscara má našlápnuto Sicario: Nájemný vrah. Hlavně jeho kameraman Roger Deakins (12 nominací!), jehož artové snímání špionážnímu thrilleru sluší a vlastně žánr sympaticky přesahuje. Z českých filmů opět nezklamal Petr Zelenka a Ztraceni v Mnichově. Je to zábavné, originální, nastavující zrcadlo i provokující.

Fandím debutujícímu režisérovi Štěpánu Altrichterovi, který natočil mysteriózní komedii Schmitke. Těším se na jeho další filmy.

Zklamáním je malá návštěvnost a tržby povedené pohádky Alice Nellis Sedmero krkavců. Snad to slovenské producentce Ester Honysové nevezme chuť do další práce.

Za letošní nejlepší film volím Kód Enigmy. Přinesl výborné herecké výkony v kombinaci s tragickým a dechberoucím životním osudem skutečného člověka. Až mrazí, že to někdo opravu prožil a ke všemu člověk tak významný...

Největším propadákem a zklamáním je pro mě Jupiter vychází, to je skutečně tak příšerné, že k tomu ani není co dodat a pak animák V hlavě. Sice se paradoxně jedná o nejlepší Pixar snímek za poslední dobu a veškerá animace, nápad a provedení jsou skutečně dokonalé, ale celkové vyznění příběhu mě zklamalo. Na dětský film to bylo tak nějak depresivní.

Za českou scénu zmiňuji pouze televizní seriál Labyrint, který mě přilepil k židli a neuvěřitelně kladně překvapil ve všech ohledech.

V uplynulém roce mě nejvíce zaujal snímek Šílený Max: Zběsilá cesta od George Millera. Původní sérii s Melem Gibsonem jsem nepřišel na chuť, ale z nového rebootu s Tomem Hardym jsem byl opravdu nadšen. Funguje tu totiž všechno: scénář, zběsilá kamera, šílené hračky, odvážné akční kousky a dechberoucí Hardy, kterému nejde nefandit. Snímek má navíc od začátku až do konce perfektně svižné tempo, a ani na vteřinu mě nenechal vydechnout.

Studenou sprchou pro mě byl naprosto zbytečný reboot Fantastické čtyřky.
Původní FF se mi poměrně libila a z rebootu jsem měl trochu obavy, ale přesto jsem byl zvědav, jak se s ním režisér Josh Trank (Kronika) popere. A bohužel jsem z kina odcházel zklamaný. První polovina, která se nese v temnějším duchu, a u které je znát pevná ruka, poměrně funguje, ale druhá je naprostá katastrofa. Sám Trank uvedl, že měl před rokem natočený skvělý snímek, který by jistě získal pozitivní ohlasy, ale nad finální verzí neměl kontrolu, jelikož mu ho prý studio 20th Century Fox sebralo (více jsme psali zde) a natočilo podle svého (konec se přetáčel celý). A je to bohužel znát. Dvě nezáživné "akční" scény, chabé vizuální efekty a jako celek to vůbec nefunguje. Tohle jednoduše nikdy nemělo spatřit světlo světa!