Pouze v jedné epizodě seriálu M*A*S*H se objevily všechny postavy. Dílem se inspirovali i Simpsonovi
M*A*S*H nejprve závisel primárně na hlavním tvůrci Larrym Gelbartovi, jenž s ním přečkal těžké začátky a po čtyři sezóny kontroloval vzdouvající se fenomén. Seriál na motivy stejnojmenného filmu z roku 1970 mu poté přerostl přes hlavu a dalších závazků se vzdal, nejdůležitějším zákulisním aktérem se tak stávala hlavní herecká tvář Alan Alda. Právě jeho hrdina Benjmanin Franklin “Hawkeye“ Pierce je jedinou postavou, která se po odvysílání dvouhodinové rozlučky roku 1983 oficiálně objevila v každičké epizodě.
V průběhu let se loučili nejen tvůrci, ale také někteří herci včetně Waynea Rogerse (Trapper), McLeana Stevensona (Henry Blake), Larryho Linvilla (Frank Burns) či Garyho Burghoffa (Radar). Ti všichni ale mohli společně zazářit v Našich nejlepších okamžicích, které, jak už název napovídá, během dvou epizod navázaly na úspěch finále čtvrté řady s názvem Interview. V něm vystoupil skutečný veterán a korespondent korejské války Clete Roberts, jenž pracovníky mobilní vojenské nemocnice zpovídal. Roberts se vrátil také v sedmé řadě pro další várku rozhovorů, jenže Naše nejlepší okamžiky rovnou začlenily koláž z předešlých vrcholů seriálu.
Vedle sebe tak najednou vidíme i postavy, které se vzájemně nahrazovaly. Sám Hawkeye se ostatně několikrát táže, jak by někteří aktéři bývali interagovali s jejich náhradami, a Naše nejlepší okamžiky částečně napovídají jako ozvěna charakterů, o které už diváci tehdy nadobro přišli. Jako bonus k plnému vytěžení skvělého hereckého ansámblu se jednotlivé starší klipy rozšířily, popřípadě se k nim využily alternativní záběry, takže sledující nedostali jen vetchou rekapitulaci.
I když vzory mají v tomto směru i jinde, animovaní Simpsonovi později vyzkoušeli něco podobného. Nejpopulárnější seriál devadesátek si mohl dovolit experimentovat a ze řetězu se utrhnul třeba ve 138. slavnostní epizodě ze sedmé série. Fiktivní springfieldský herec Troy McClure provázel pořadem věnovaným fanouškům, kteří obdrželi dosud neviděné záběry „ze zákulisí“ i z odvysílaných dílů, to vše v rámci hravého prolamování čtvrté stěny. Obdobně byla koncipovaná také epizoda Cena smíchu z jedenácté řady, která žlutou rodinku představila jako televizní hvězdy a jejich dosavadní role jako pouhá herecká alterega.
Springfieldským Cletem Robertsem se nicméně stal dokumentarista Declan Desmond, jenž nejprve v epizodě Vraťte mi hvězdou oblohu natáčí dokument o žácích základní školy. Samolibý Desmond se znovu objevil ve třinácté epizodě osmnácté řady Vyrůstáme ve Springfieldu, kde tvůrci také po vzoru britské dokumentární série Up odkrývali životy několika zpovídaných postav. Ač nešlo o přímé zkopírování konceptu, Simpsonovi úspěšně tvarovali vlastní identitu v podobném duchu, jak to už o tři dekády dříve prováděl hraný M*A*S*H. Úplně všechny čtyřprsté postavy se ovšem ukázaly až v celovečeráku Simpsonovi ve filmu.