Lidé zvolili nejlepší epizodu Simpsonových. Sebeshazující díl dokázal vybočit z řady
Třiadvacátý díl osmé řady dominuje s průměrnou známkou 9,3 z 10, a to na základě 7200 hodnocení. Zaostává tak za nejlépe hodnocenými televizními epizodami historie včetně rekordmana s názvem Ozymandias – čtrnáctá část páté sezóny Perníkového táty je televizním vládcem s perfektním skóre 10 z 10, o čemž dosud rozhodlo 233 tisíc lidí.
Simpsonovi jsou ovšem jiný typ seriálového vyprávění, v drtivé většině případů jde o nenávazné uzavřené kapitolky, v nichž si tvůrci se světem zrcadlícím ten reálný dělají, co se jim zamane. I když přitom velmi otevřeně parodují kulturní, sociální i geopolitické stavy nebo odkazují k filmovým a literárním motivům, jejich svět funguje dle vlastních bláznivých pravidel a mělo by být očividné, že ho nemůžeme brát v žádných okamžicích vážně – samozřejmě vyjma důležitých morálních poselství a emočních vazeb, které nás k postavám přibližují a nakonec vždy polidšťují i stále hloupějšího neotesance Homera, mistra nahodilosti, spontaneity a (ne)šťastných rozhodnutí.
Homerův nepřítel ale na scénu jednorázově přivádí jistého Franka Grimese (v originálním znění Hank Azaria, jeden z nejvyužívanějších dabérů vedlejších postav seriálu). Svědomitého muže, s nímž se život od malička nemazlil a naučil jej heslu „co si neuděláš sám, to nemáš.“ Majitel elektrárny pan Burns si jej na základě televizní reportáže, která líčí Grimesův těžký život, mnohočetná poranění i vítězství nad orlem, jenž se mu pokusil sebrat vysokoškolský diplom, vybere do svých řad. Než jej však poskok Smithers stačí přivést, nedbalý šéf už chce do zamýšlené funkce raději hrdinského psa z televize.
Grimes tak skončí v kanceláři vedle Homera a s hrůzou zjišťuje, kdo má vlastně v jaderné elektrárně na starosti bezpečnost provozu. Na Homerovu nekompetenci už tvůrci naráželi opakovaně, až nový kolega ji však na potkání předhazuje ostatním. Bezstarostného flákače brzy začne ze srdce nenávidět. „To není nenávist, jen se cítí nejistý, protože ty kráčíš životem tak lehce, zatímco pro něho je to velice obtížné,“ hájí Marge Grimese před svým rozmrzelým manželem. Přestože se Homer snaží polepšit, rozdíl mezi oběma aktéry, potažmo mezi pracovníky Springfieldu a skutečnými dříči, nejde překlenout.
Epizoda je to na jednu stranu vysoce sugestivní, neboť Grimesův osud při závěrečném napodobování Homerovy nedbalosti cynicky podtrhne jeho nekonečné strádání ve společnosti plné blbců. Neschází jí ale bystrý simpsonovský vtip a Grimes jako abnormalita shazující vše, co jsme na Ameriku shazujícím seriálu milovali, je ruku v ruce s reakcemi dalších aktérů včetně Lennyho a Carla („Ale to je soutěž pro děti!“ – „Jo, a Homer je roznes na kopytech.“) nezapomenutelná.
Homerův nepřítel současně náleží k epizodám, jež poznačily začátek nejprve pozvolného kvalitativního sešupu. Bylo ostatně odkud padat. Osmá série má na bedně v hlasování diváků na IMDb ještě jednoho zástupce – druhým nejlépe hodnoceným dílem je druhá část této sezóny Dvojí stěhování, v níž se Simpsonovi přestěhují za tátovou novou prací do města Cypress Creek. Tamní podnik vede bondovský superpadouch Hank Scorpió, jenž vedle bohatnutí na hrozbách zničením světa rovněž dělá Homerovi perfektního kamarádského šéfa. Dvojí stěhování si drží průměr 9,2 z 10 podle 6700 hodnocení.
Třetí místo patří epizodě Mys hrůzy z páté série, parodující stejnojmenný film z roku 1962 a především devadesátkový remakeMartina Scorseseho. Příběh je tedy založený na kulturních citacích stejně jako v případě kapitoly se Scorpiem, jejíž anglický název You Only Move Twice přímo parafrázuje bondovku Žiješ jenom dvakrát (You Only Live Twice). Homerův nepřítel se v tomto směru překvapivě vymezil, a přestože si nezapomněl střílet také z nemovitostního trhu na linii Barta, jenž za jeden dolar koupí v centru města opuštěnou továrnu, navždy už zůstane tím nejvýmluvněji sebemrskačským střípkem. A toho si lidé zjevně cení.