Zrádci jsou odleskem nejlepší reality show dneška. Soutěž s Kotkem se vzdaluje kouzlu originálu

Začít můžeme u toho nejzřejmějšího: u moderátora. Britské verzi vévodí performativně chladná Claudia Winkleman vždy v černém, té americké campově ďábelský Alan Cumming s jeho absurdními pestrobarevnými skotskými módními kreacemi. Oba špičkoví moderátoři našli vlastní identitu, kterou by si nemohli jen tak prohodit, protože jim sedne na tělo. Vojtěch Kotek jako by se v různých scénách pokoušel imitovat oba přístupy, aniž by k němu bohužel pasovaly.

Z logiky námětu je potřeba, aby vypravěč působil jako absolutní autorita nad děním v jeho hradě, na což Kotek zkrátka není nastavený. Jeho moderátorský étos by se hodil spíš k Superstar, kde by figuroval jako kamarád soutěžících, kteří se mu bezprostředně po výkonu chodí vyzpovídat. Není to jeho chyba, klacky mu pod nohy hází už nízký věk. Stejně tak by nebyla ostuda, že neuhraje třeba Albuse Brumbála. Rozum měl mít ten, kdo ho obsazoval. Popřípadě by si musel vytvořit opět vlastní, radikálně odlišnou persónu, k čemuž zřejmě nebyla odvaha/vůle.

Stylizaci pořadu však zatím obecně uniká kouzlo The Traitors. A není to kvůli rozpočtu či vynaloženým prostředkům. Jeden z důvodů, proč se show tak rychle rozletěla po celém světě, jsou velmi nízké náklady (což platí o reality TV obecně). Konzistentní kvality lze dosáhnout s relativně skromným rozpočtem, rozhodně oproti dramatické tvorbě. To ale musí mít štáb cit pro kýženou atmosféru. Nulový rozmysl prozrazuje už, že místo nějaké neznámé tvrze, jakých by u nás tvůrci našli desítky, vyráží na Křivoklát, spojený v našich myslích s rodinnými výlety, řízky na chlebech a ponožkami v sandálech. Je těžké uvěřit, že na Křivoklátě zaplněném product placementem matonky lze zažít úchvatné nezaměnitelné dobrodružství, co nás navěky změní. V co věříme (doufáme), že si tam dáme dobrou klobásu s hořčicí. Tenhle posun od vyšinutého skoro kouzelného hradu vytrženého z reality k ospalé turistické destinaci z povinných školních výletů je v tuhle chvíli i posunem celých českých Zrádců od svého předobrazu.

Ještě důležitější jsou samozřejmě soutěžící. Každá reality show je jen tak dobrá, jak dobrý je její castingový režisér. I zde obě anglofonní verze volí diametrálně opačný přístup. Britská vybírá běžné lidi z davu, ta americká ikonické postavy z jiných reality show (první řada byla půl napůl civilisté/reality TV stars, druhá už jen hvězdy). Britové se tedy mohou ponořit do ryzí naivní emocionality, zatímco Američané jsou svědky střetu absolutních gigantů svých subkultur, kteří se pro potřeby kamer naučili dělat tu nejlepší show. Je to jako oživlé fan fiction: „Jak by vypadal konflikt notorické Janelle z Big Brothera s královnou Sandrou, jedinou dvojnásobnou vítězkou Survivora? Teď to uvidíte na vlastní oči!“

Česko by zjevně rádo volilo americký přístup, protože ale nemáme bohatou reality TV subkulturu (ač splašit Vladka s Reginou by bylo ikonické), obsazují tvůrci po vzoru tuzemského Survivora z půlky neznámé lidi a z půlky druholigové celebrity. To by se v Americe mimochodem považovalo spíš za znamení úpadku a bezradnosti než něco na chlubení. Problém totiž je, že takové osazenstvo postrádá bezprostřednost mediálně netrénovaných účastníků, ale i kultivovanou teatrálnost autentických reality TV hvězd. Soutěžící tedy generují celkem nudný narativ, asi jako když dávají PR rozhovor do nějakého lifestylového magazínu.

Tvůrce navíc nevyhnutelně cítí potřebu upřednostňovat ve stopáži známé tváře, což jim znemožňuje organicky sledovat dění. Jak káže Jeff Probst, moderátor a producent amerického Survivora, účast celebrit kazí každou reality show a je třeba se k nim uchylovat jen v naprosto výjimečných případech. Když už, je lepší tvořit si vlastní celebrity z minulých výrazných hráčů. V případě premiéry Zrádců je jasné, že střihači jsou fixovaní na internetového komika Luďka Staňka a moderátora Jana Tunu, kteří zatím neudělali a neřekli nic byť vzdáleně zajímavého, přesto se k nim kamera ráda uchyluje. Naštěstí nejde (zatím) o úplný extrém a střihači se snaží dát malý prostor každému.

Pokud ale hráči mají jen trochu selského rozumu, tak vědí, že produkce jako zrádce zvolila přinejmenším jednoho z dvou populárních profesionálních vypravěčů (v tomto případě nejdřív Staňka) a už jen z preventivních důvodů nebude pobyt obou na Křivoklátě trvat moc dlouho. Šanci mají tradičně spíš ti nenápadnější hráči provázení pověstí rozjuchaných lidí neschopných taktiky. Pro zrádce z tohoto ranku bude z principu podezřelá osobnost jako Staněk dobrým štítem, který v potřebnou chvíli odhodí pod kola autobusu. Staněk jakožto nejvýraznější tvář z aktuálního vyčleněného tria má po první epizodě rozhodně z celého osazenstva nejmenší šanci show vyhrát. Tedy za předpokladu, že v české mutaci budou hráči opravdu hrát ve snaze zvítězit a produkce jim dovolí vyřazovat, koho chtějí, což není v reality TV samozřejmost.

Po první epizodě nemůžeme vynášet konečné soudy, hra prakticky ještě nezačala, takže je nefér pořad jakkoliv bodově hodnotit. Tento text tedy berte jenom jako souhrn bezprostředních myšlenek ohledně toho, jak čeští Zrádci na první pohled zapadají do fenoménu The Traitors. Pořád je možné, že po několika dílech se ukáže, že to, co se nyní jeví jako rozbití formátu a nepochopení původního kouzla, povede ke vzniku vlastní identity a unikátního přístupu.

Zrádci mají vlastně poměrně vratký námět. Fyzické soutěže jsou irelevantní pro vývoj hry a nejlepší vítězná taktika je ignorovat zadání a záporáky nevylučovat, ale naopak chránit. Každé úspěšné vyloučení padoucha totiž vede k určení nového, jehož identitu musíte zase zjišťovat od nuly. Lepší je proto mít zrádce za spojence, aniž by věděl, že jeho roli znáte. V důsledku toho vás nikdy nevyřadí, zato vy máte možnost ho slavnostně vykopnout v poslední epizodě a zvítězit. Jenže to by vedlo k nudné show, tvůrci tedy soutěžící tlačí do taktiky, která je proti jejich zájmu. To je problém platící napříč mutacemi.

Důvod, proč jsou Traitors tak dobrá show, jsou samotné lidské interakce v zábavném prostředí. Ať už civilisté, kteří propadají nekultivovaným silným emocím, nebo zkušené reality TV hvězdy, které vědí, co jejich publikum miluje. Zásadní tedy je, aby se v dalších epizodách dostaly do popředí výrazné osobnosti. Nikoliv proto, že jde o internetové mikrocelebrity, ale protože jde o opravdu zajímavé lidi, kteří se zajímavě projevují na místě. Pokud se tak stane, má pořad přese všechny zmíněné pochyby šanci. Po premiéře není důvod ani lámat hůl, ani jásat.

Viděli jste novou reality show Zrádci? Ohodnoťte ji na Kinoboxu.

Podívejte se na nejlepší seriály dostupné na Prima+ podle databáze Kinoboxu.