Kvalita nad kvantitou. Apple TV+ představuje minisérii plnou hvězd od režiséra Harryho Pottera
„Pozor na vyprávění a jeho formu,“ varuje hlas v úvodu sotva minutové upoutávky, jejíž styl je úderně přímočarý. Přes obraz horizontálně přejíždí jednotlivá písmena anglického názvu a stírají několik výjevů, jež vypravěčka doprovází enigmatickým vyjádřením směrem k síle, jakou třímají hluboce vštípené příběhy.
Jeden takový ostatně zasáhne do života dokumentaristky v podání oscarové Cate Blanchett, jejíž práce spočívá v parazitování na cizích kiksech a neštěstích. Pětapadesátileté představitelce Galadriel z Pána prstenů se na nočním stolku objeví tajuplný román, který evidentně odhaluje její nejniternější tajemství a dělá z ní nedobrovolnou protagonistku série překvapivých zvratů. V dosud neproniknutelné vypravěčské formě se střetneme také s Kevinem Klinem, držitelem Oscara za komedii Ryba jménem Wanda, Sachou Baronem Cohenem, autorem Borata a členem hvězdného týmu Chicagského tribunálu, nebo Kodim Smitem-McPheem, jenž vyhrál Zlatý glóbus a ucházel se o cenu Akademie za drama Síla psa.
A především je tu Cuarón, mexický virtuóz, jenž v tomto století definoval blockbusterovou obrazovou formu ve sci-fi filmech Potomci lidí a Gravitace. S kameramanem Emmanuelem Lubezkim zrenovovali inscenaci v dlouhých záběrech a značnou hloubkou pole, jakou od 70. let nejnápadněji udržoval Steven Spielberg a již Lubezki dál rozvíjel v Birdmanovi a Revenantovi. Na Dokonalém cizinci si oba zopakovali spolupráci jako vícenásobní oscaroví laureáti – Cuarón opanoval losangeleské Dolby Theatre stejně jako Lubezki díky Gravitaci a zlatou sošku ukořistil i zásluhou velmi osobní, částečně autobiografické Romy z roku 2018. Lubezki utekl veškeré konkurenci ještě v případě dvou výše zmíněných filmů Alejandra Gonzáleze Iñárritua.
Taková konstelace je z jinak zamlčovacího traileru patrná a její připomínkou je zatím hlavně poslední záběr, na němž příliv očišťuje dvojici postav držících se za ruce. Kameramanské otěže navíc pomáhal nést ještě Francouz Bruno Delbonnel, jenž má na kontě šest neproměněných oscarových nominací. Mimo jiné za Amélii z Montmartru, šestého Harryho Pottera nebo stylovou shakespearovskou adaptaci The Tragedy of Macbeth.
Potřebuje vůbec takový štáb nějaký nosný příběh? Cuarón, jenž se mainstreamovému publiku v plné parádě ukázal už režií Harryho Pottera a vězně z Azkabanu, má v zádech oceňovanou předlohu, s nimiž obvykle umí pracovat. V neomezeném produkčním zázemí snad dokázal vykřesat televizní událost podobného formátu, jakým byla pro kina zejména technicky dokonalá Gravitace. Během sedmi hodin nicméně bude muset víc vyprávět i pomocí dialogů a ne pouze oslnivě nádhernými či komplexními záběry. Zatím věříme v obojí naráz a více se dozvíme příští měsíc během benátského festivalu, kde si několik epizod odbyde světovou premiéru.