Duna: Proroctví
AI
75%
Duna se rozhodně nechystá zopakovat chybu Star Wars, které sice obývají obrovskou galaxii plnou bezpočtu civilizací a kultur, ale audiovizuální zpracování se přesto zasekla v jednom okamžiku fikčních dějin, během takzvané Skywalker ságy. Tvůrci ani po půl století netuší, jak se jí úspěšně vzdálit a začít vyprávět zcela nové příběhy. I když se o to prostřednictvím Akolytky marně pokoušeli.
Je to mimochodem mnohem těžší, než se zdá. HBO připravilo už před pár lety pilot k prequelu Hry o trůny snad až za 20 milionů dolarů s Naomi Watts v čele. Nakonec ale padlo rozhodnutí, že děj umístěný tisíce let do minulosti nebude fungovat. Jednalo se prakticky o nový příběh bez povědomých postav a zápletek, což omezilo možnost ždímat povědomý materiál. Stanice se nakonec rozhodla upřednostnit Rod draka, který se vrací „jen“ nějakých 150 let do minulosti a navštěvuje notoricky známá místa a rodiny populárních postav.
Duna Franka Herberta (a jeho méně úspěšného, tím však čilejšího syna Briana) je však už ve své literární podobě sérií rozmáchlou naskrz milénii, tvůrci adaptace to tedy mají mnohem jednodušší. HBO proto konečně dělá, pro co neměla odvahu v případě Písně ledu a ohně a vypravuje se 10 000 let do minulosti. Duna: Proroctví vypráví o rané podobě sesterstva Bene Gesserit, které se časem vyšvihne na pozici mocných šedých eminencí, jež se pokouší určovat vesmírný řád.
Tvůrkyně Alison Schapker a Diane Ademu-John tedy připravily šestidílnou podívanou, na kterou se můžeme těšit v listopadu a která už pomalu rozjíždí svou reklamní kampaň, včetně prvních záběrů. Ty rozhodně na první pohled evokují úspěšné a leckým uctívané filmy Denise Villeneuvea, velmi záhy se ale dostavuje určitý nejistý pocit, že něco je přeci jen jinak. Jak to jen říct… Vypadá to moc televizně? Obzvlášť jakýkoliv náznak akce evokuje typickou seriálovou tvorbu než hřímání Timothée Chalameta. Nic není odfláklé, ale ani na okamžik nás nenapadne, že by takové záběry snesl Denis ve svém filmu.
Asi by nemělo být šokující, že projekt pro obrazovky a monitory nedorovnává audiovizuální úroveň předního současného miláčka cinefilů. Nicméně je tu právě ten problém, jak těsně se seriál k jeho pojetí tiskne a jak moc z něj čerpá audiovizuální stylizaci. Samozřejmě ale s tím, že konečná finesa je přeci jen na o kus nižší úrovni. Je tedy nutné brzdit očekávání a připravit se na to, že nás nečeká dalších šest hodin stejně vypiplaných audiovizuálních kejklí, ale o řád „normálnější“ seriál umístěný do identických kulis. Pokud to přijmeme, budeme to mít v listopadu snadnější.
Podívejte se také na žebříček nejlepších seriálu na Max podle databáze Kinoboxu.
Zdroj: Variety
