Pocáká vás krví, bahnem a potem. Chválený Modrooký samuraj je přesto nádherný na pohled

Projekt zkušeného scenáristy Michaela Greena a jeho manželky Amber Noizumi nás zve do Japonska sedmnáctého století, jež se vyznačovalo úplnou a často násilně vynucovanou izolovaností od zbytku světa – především pak od bílého západu. Dozvídáme se, že na celém souostroví v tuto chvíli žijí jen čtyři bílí muži skrytí v ilegalitě, rozhodně však ne bezvýznamní. Všechny se chystá zabít rónin Mizu.

Modrooký bojovník je míšencem, jeho matku znásilnil bílý muž. Nevýhodou je, že každý, kdo se na Mizua jen podívá, okamžitě chápe, odkud vítr vane. Jedná se o ztělesněné zlo, démona! Výhodu představuje, že je relativně snadné vědět, komu se pomstít: seznam podezřelých automaticky čítá jen čtyři jména. Pro jistotu bude dobré zlikvidovat všechna.

Na své cestě se Mizu setkává se zdánlivě prostoduchým, ale dobrosrdečným kuchtíkem Ringem, jenž se narodil se zdeformovanýma rukama, přesto touží být velkým samurajem. Stávají se souputníky. V patách je jim ještě Tajgen, jenž v dětství patřil k těm, pro něž bylo modrooké dítě snadným terčem šikany. Nyní přišel po střetu s naším samurajem o cop a na základě tohoto zneuctění může ztratit nevěstu.

Jeho milá Akemi je z urozeného rodu a podařilo se jí jen tak tak přesvědčit svého otce, aby k sňatku s bezvýznamným bojovníkem svolil. Tajgen si chce připsat úspěšnou odvetu, nakonec se z něj však stává (alespoň prozatím) spojenec našich hrdinů. Snad cítí výčitky vůči svému dávnému chování a imponuje mu nebývalý talent Mizua. Akemi zatím prchá před plány svého otce ji provdat, než se Tajgen stihne vrátit, a prožívá vlastní dobrodružství.

Modrooký samuraj vypadá nádherně, počítačová animace simuluje některé principy kresby a výsledek působí výrazně a jedinečně. Je radost kochat se provedením většiny scén. A to přesto, že se s tím tvůrci nepářou. Animace je jednak velmi krvavá a jednak odhodlaná neuhýbat zrakem – těžko říct, jestli během těch šesti hodin vidíme víc useknutých končetin, nebo penisů. Netflix po dlouhé době připomíná příslib platformy, jež není vázaná starostmi tradičního televizního vysílání. Předně hypernásilné souboje tedy rozhodně mají čím zaujmout.

Skvělou práci odvádí i Maya Erskine v hlavní roli, zní dostatečně pevně, ale ne odtažitě. A skvěle jí sekunduje Masi Oka, jehož si pamatujeme hlavně jako Hira ze seriálu Hrdinové, k němuž Green scenáristicky přispíval. Oka dává v roli něžného obra Ringa duši postavě, jež by snadno mohla propadnout prázdné roztomilosti. Hlavního záporáka namlouvá Kenneth Branagh, jehož poirotovky napsal opět Green. Už jen jeho výkon je silným argumentem, proč ani nepomýšlet na dostupný český dabing. S pompou sobě vlastní se vyžívá v každé deklaraci absolutního zla a jinak jednorozměrného záporáka s celkem rutinním plánem na svrhnutí vlády povyšuje na postavu strhávající veškerou pozornost. Slyšíme i George Takeie z původního Star Treku v roli vychovatele Akemi.

Modrooký samuraj nám připomíná, jak blízko mají japonské samurajské příběhy k americkým westernům. Osamělý antihrdina se užírá pomstou a jeho krvavý cíl mu brání v nalezení opravdového štěstí. Že však námět zní trochu lacině, když se vysloví, neznamená, že nemůže být ve správných rukách emocionálně silný. A tenhle tým přinesl seriál, který je ve správné chvíli krásný i ošklivý, odlehčený i osudový a mnohdy také nehorázně cool.

Důležitý aspekt příběhu zatím nepadl, i když ho prozradilo jméno hlavní dabérky: Mizu se narodil/a jako žena. A existují tu dva základní přístupy. Část publika tuto postavu čte prostě coby součást tradice příběhů bojovnic převlečených za muže. V takovou chvíli je ženou, jež z praktických důvodů předstírá, že je mužem. Jenže vyprávění vybízí i k poněkud komplikovanější alternativě. Nejedná se o převlek, ale o skutečnou identitu. Vysvětlovalo by to, proč Mizu svůj mužský zevnějšek nikdy neopouští. Ani kdyby se to hodilo a pomohlo to k některé z infiltrací. Ani když je mezi přáteli. Často o sobě mluví jako o monstru – hlavně pro své modré oči a smíšený původ. Možná však tato dysmorfie sahá o krok dál?

S jistotou víme, že mužská identita zprvu nebyla pro Mizua dobrovolnou volbou. Matka mu jako dítěti ostříhala vlasy a řekla, že od téhle chvíle musí být za každou cenu mužem, pokud chce být v bezpečí. Přesto se zdá, že mužský šat je víc než jen kostýmem. Po dospívání v roli chlapce a výcviku u kovářského mistra se zdánlivě mrtvá matka znenadání vrátila a pokusila se ze svého potomka opět udělat ženu, dokonce nevěstu. Mizu, zprvu proti své vůli, přijal, a aby matku zaopatřil, opustil svou vendetu a vzal si postaršího vojáka. Když však dal najevo, že nehledě na rostoucí sympatie a náznak skutečného citu nebude plnit tradiční ženskou roli, dočkal se zrady. Po ní se navrátil k mužské identitě a ke své pomstě, zatímco oba členové rodiny skončili v kaluži krve.

Odpověď na otázku, jestli je Mizu nalezeným mužem, nebo ztracenou ženou a co to přesně znamená, není jednoznačná a není binární. Pointou je samotné hledání. Ve čtvrté epizodě prochází tajnou chodbou nevěstince a nahlíží do jednotlivých pokojů na různorodé projevy sexuality, zatímco vrchní gejša vysvětluje důležitost tělesného spojení. Mizu se doposud prezentoval asexuálně a přímo odmítal, že by měl tento typ styku s jinými lidmi v životě pomstou zaujatého bojovníka hrát roli. Jsme vlastně svědky toho, jak listuje katalogem možností a hledá vlastní identitu.

Tradiční Japonsko je skvělé prostředí, do něhož lze vložit takovou postavu. Vzpomeňme na to, co podotýká snad každý, kdo seriál viděl: jak je možné, že Mizu nikdo neidentifikuje jako ženu? Ano, nosí mužské oblečení, ale má spíše ženský hlas a jemné rysy. Animátoři nedělají naprosto nic pro to, aby nás přesvědčili, že při pohledu na danou tvář by si někdo mohl myslet, že jde o biologického muže. Přesto Mizu v mužském rodě oslovují bojovníci, měšťané i nevěstky, u nichž bychom obzvlášť čekali, že budou mít podobné věci v oku.

Tento aspekt příběhu je ve skutečnosti mnohem realističtější, než se zdá. Japonsko osmnáctého století bylo silně ritualizovanou společností plnou jasných hierarchií. Každý měl určené místo a přesně věděl, jak se chovat. Je tedy dost dobře možné, že biologická žena, jež by se oblékla a chovala jako muž, by byla pro společnost neviditelná. Předváděné mužské rituály by nabraly tak silnou prioritu, že by lidé byli slepí a hluší vůči tomu, co považujeme za naprosto zjevné znaky ženství. Existuje i několik historických precedentů, byť jde jen o anekdotické a nejasně zmapované případy.

Pro někoho se tento aspekt Modrookého samuraje stává hlavním tématem, pro jiné je důležitější varování před pomstou a uzavírání se před světem. A pro některé jde zkrátka o skvěle vypadající seriál se skvělými akčními scénami. Rozhodně tu je pro každého něco.

Podívejte se na žebříček nejlepších akčních seriálů Netflixu podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.