Disney v Přání skládá poctu sám sobě. Je nový animák sebestřednou propagandou?

Disney poslední dva roky zažívá těžké období. Ať už jde o hrané či animované snímky, komerčně se mu nedaří a fanouškovská základna dává hlasitě najevo nespokojenost s obecným směřováním nových přírůstků do Disneyho portfolia. Poslední animovaný film studia Divnosvět byl vědecko-fantaskní dobrodružnou podívanou a v kinech se stal finanční katastrofou. Předchozí Encanto oslavovalo a představovalo kolumbijskou kulturu, Raya a drak zase pracovala s asijskou mytologií. Tvůrci a tvůrkyně se tak u příležitosti oslav navrací ke klasickému pohádkovému žánru, na jehož základech původní celovečerní tvorba stavěla.

Režie se ujal již ostřílený Chris Buck, jenž pod hlavičkou studia natočil oba díly Ledového království a předtím stál za dobrodružným Tarzanem či tučňáčími Divokými vlnami. Spolurežie se pak ujala debutantka Fawn Veerasunthorn, která působila jako výtvarnice Moany, Zootropolisu a dalších projektů studia. Přání se odehrává v nedefinovaném období a je zasazeno do prostředí na první pohled idealistického království. Příběh vykazuje tradiční narativ o zlém vládci, střetu zlé a dobré magie a řadu muzikálových čísel.

Stejně jako Disney slaví 100. výročí, na oslavu úctyhodného jubilea se připravuje i vitální stařec Sabino. Se svou dcerou a vnučkou Ashou, jež je protagonistkou snímku, žijí v utopickém království Rosas, kterému vládne charismatický Magnifico, disponující magickou silou. Do Rosas přijíždějí lidé s vidinou lepší budoucnosti. Magnifico každému, kdo přesáhne ve 18 let, odebere tajné přání, načež na něj dotyčný zapomene. Vládce je všechna pečlivě střeží a jednou měsíčně jedno z nich někomu splní. Ambiciózní a roztržitá Asha se uchází o místo jeho pomocnice, přičemž jej prosí, zda by nevyhověl jejímu dědečkovi. Velmi záhy zjišťuje, že Magnifico přání využívá jen jako nástroj ke kontrole poddaných a ta, která se mohou zdát protisystémová, nikdy nesplní.

Společně s Ashou tak rozkrýváme, jak funguje propaganda, jelikož Magnificovy výstupy před lidmi jsou jediným zdrojem aktualit a informací. Fikční svět, kde jsme omezení čistě na život království a jeho okolí, vcelku působivě načrtává, jak funguje totalita a zneužívání absolutistické vlády, což může vést k podnětným debatám s nejmladším publikem. Deziluzivní odhalování antagonisty působí organicky a díky svižné expozici dojde velmi rychle ke konfliktu.

Přání se jasně drží v mantinelech pohádkového žánru, který je už ze své podstaty spoutaný mnoha konvencemi. Přesto přináší několik osvěžujících aspektů a i přes jistou šablonovitost, kterou však pohádkám nelze odpárat, v mnoha ohledech okouzlí svou variací jistých tropů. U protagonistky Ashy se nedočkáme romantické linky, královna se naopak vymaní z toxického vztahu s Magnificem. Film se soustředí především na lásku k člověku jako takovému, vzájemný respekt a celistvost. K závěrečnému rozpletení je sice zapotřebí špetky magie, bez semknutosti kolektivu by to však nešlo.

Samotná Asha je pak půvabně nešikovná a dějem proplouvá díky zarputilosti, pevným morálním ideálům a pomoci ostatních. Není dokonalou a povahově hotovou pohádkovou protagonistkou. Spoustu věcí se teprve učí a ve světě se hledá. Hlavní téma, jak jako lidé potřebujeme snít, jelikož přání jsou naším hnacím motorem, je sice jednoduchým, leč podmanivě zpracovaným poselstvím díky zhmotněné verzi přání samotných. Navíc pracuje s motivem, kdy svět dospělých ztrácí fantazii a neměl by zapomínat na to, že ve zdánlivě jednoduchých přáních spočívá největší krása.

Studio se po letech konečně vymezilo proti pseudorealistické animaci, jejíž tón udávají filmy od Pixaru, a představuje pozoruhodně stylizovaný svět. Nese se v pastelových barvách a esteticky připomíná právě Disneyho pohádky 30. a 40. let. Kombinuje postupy 3D i 2D animace. Digitální počítačová animace asociuje ruční, včetně simulování specifické práce s perspektivou a druhými plány. Postavy mají zvýrazněné kontury a jsou jasně oddělené od prostředí, které připomíná jednoduché tahy štětcem a odkazuje k ilustracím v pohádkových knihách.

Přání, vzhledem ke své bilanční a oslavné podstatě, představuje řadu postaviček, které explicitně odkazují ke starším filmům Disneyho dílny. Hned jedna z nejdůležitějších je personifikovaná Hvězda přání, která v pohádkách vždy hraje zásadní roli. Teď ji poprvé vidíme a poznáváme její osudy. Zároveň jde o nemluvnou postavu, která se vyjadřuje pouze svým pohybem, čímž jde také v rámci Disneyho o příjemnou změnu, jež se nesnaží být za každou cenu explicitní a nechává otevřené dveře představivosti. Hvězda navíc nevyřeší problémy za Ashu. Sice jí pomáhá, mnohem víc ji však vede najít vnitřní sílu a motivuje ji.

Disneyho je třeba chápat jako miliardový byznys, který vždy daleko přesahoval hranice pouhých filmových děl. Přání tak v závěru působí především jako devadesátiminutová reklama na mamutí podnik. Stejně jako lidé ve filmu nemohou žít bez přání, publikum dle tvůrců a tvůrkyň zase nemůže žít bez Disneyho postaviček, které okupují hračkářské pulty. Spousta částí a postav skutečně vypadá jen jako prostředek, který studio zpeněží. I přes jistou působivost se nad vším vznáší hořkost, že většina voleb není upřímných, ale že jde o chladně vykalkulovaná producentská zadání, která ožívají.

Především v době, kdy se Disney snaží co nejvíc vytáhnout z hraných předělávek původní animované tvorby, tak opět hraničí s parazitováním. Odkazy a vyvolávání nostalgie postrádají konceptuální uchopení a jde o nahodilé easter eggs. Sebeuvědomělost snímku spíš neexistuje. Prvotní pocit, že jste viděli pěknou poctu klasikám studia ve stále organickém kabátu, se tak velmi záhy rozplývá. Pod slupkou nostalgie a nadšení se skrývá svým způsobem generický přístup.

Dalo by se nad tím mávnout rukou a přijmout Přání takové, jaké je. Jako do sebe zahleděnou a odkazy protkanou fresku, vzniklou k výročí svého studia, kterou si však stále dokážeme užít. To by byla ta smířlivější varianta. Mnohem víc se však vzhledem k mnoha rozhodnutím a směřování k sequelizaci, hraných remaků a ždímání známých značek zdá, že studio je v úzkých a postrádá v řídicích funkcích lidi s kreativními ambicemi. Poté, co finančně nevyšly odvážnější projekty, se topí v recyklátech a postrádá jasné směřování. Z tohoto pohledu moc důvodů k oslavám není.

Podívejte se na žebříček nejlepších animovaných filmů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.