Nejhloupější historický dokument konečně na Netflixu. Philomena Cunk jde ve stopách Borata, jde jí ale hlavně o legraci

„Podívejte se na tu perspektivu! Cítíte se, jako byste mohli skočit dovnitř a osobně zradit Ježíše Krista,“ pronáší britská žena před reprodukcí Poslední večeře Leonarda Da Vinciho. „Kdybyste se středověkého rolníka zeptali, kde je Amerika, čeká vás od něj jen prázdný pohled. Nebo hůř: mor,“ slyšíte ji recitovat o chvíli později. „Svět jako carské Rusko, kde masy dřou pro drobné, zatímco malá elitní skupina bohatne, nám dnes připadá natolik absurdní a nesmyslný, že si jen stěží dokážeme představit, jaké to tehdy asi muselo být.“ To člověku rozhodně utkvěje v mysli.

Pětidílný mockument Cunk on Earth (Cunk o Zemi) je volným pokračováním seriálu Cunk on Britain (Cunk o Británii) z roku 2016. Koncept následuje tradici Borata či nověji Nathana Fieldera. Diane Morgan v roli natvrdlé, nevzdělané, naivní, ale velmi sebejisté moderátorky vypráví chronologicky a bez špetky zájmu příběh lidstva od pravěku po součastnost. Cestuje napříč světem, před nejznámějšími památkami pronáší prázdné věty a v mezičase si zve největší odborníky, aby jim pokládala ty nejabsurdnější otázky: „Je během války hluk?“ „Měli pralidé stejné orgány jako my?“

Stejně jako u Cohena a Fieldera má publikum nejprve tendenci se ptát, nakolik přítomní respondenti a respondentky chápou, že jsou součástí komediálního pořadu. Vzhledem k tomu, jak vykolejené otázky „Philomena“ pokládá, je nepravděpodobné, že by jim to velmi brzy nedošlo. Tedy pokud rovnou nebyli schopní napsat její jméno do vyhledávače a zjistit, o čem byla předchozí série. Mnozí z expertů tedy rychle naskočí na palubu a s kamennou tváří jsou ochotní vysvětlovat, proč je renesance pro historii lidstva důležitější než Beyoncé. Jiní umí zachovat klid a rozvahu méně a poněkud tápou, aby se v (nejspíš dotočené) reakci o humor postarala sama Morgan.

Tato část minisérie je trochu nevyužitá. Philomena zachází do krajnosti příliš brzy, nikdy tedy nenastává ona kouzelná chvíle známá z prvních dílů Aliho G, kdy můžeme věřit, že přítomní ještě nechápou, čeho jsou součástí. Kdyby Morgan a její tým scenáristů (kam patří mimo jiné i Charlie Brooker zodpovědný za Black Mirror) neodkryli karty příliš brzy, mohli by nabídnout třeba důvtipnější satiru akademického prostředí, tuto ambici ale zřejmě nemají. Na rozdíl od silně politického Borata odhalujícího pokrytectví amerických elit a Fieldera testujícího hranice mediální sebeprezentace či moderního kapitalismu se tu prostě generuje legrace.

Některé vtipy mají přesto ostřejší hranu. Do výkladu se dostávají kritičtější komentáře: „Možná byste si mysleli, že právě o těchto lidech Rousseau mluvil, když zmiňoval rozbíjení okovů lidstva, ale to byste se pletli. Jako mnoho dalších humanistů našel chytrou kličku, kdy o otrocích jednoduše neuvažoval jako o lidech, takže mu mohli být u prdele.“ Popřípadě: „Smartphony jsou dnes tak dostupné, že si je mohou vyrobit i děti. A ne jeden, ale padesát za hodinu. Tedy pokud nechtějí za trest strávit noc v detenční místnosti.“

Jasně sebereflexivní je také zcela nepatřičný způsob, jímž britská vypravěčka s enormním nepochopením referuje o jakékoliv civilizaci s kořeny mimo Evropu: „Právě jsem se dozvěděla, že historie existovala i v dalších částech světa, kde ji jiné kultury prožívaly svým legračním, malým a exotickým způsobem.“ Tvůrčí tým se tedy jednoznačně hlásí k progresivnímu uvažování, spíš ale implikacemi kusých vtipů než nějakým sofistikovaným konceptem.

Pokud bychom mermomocí chtěli z Cunk on Earth jako celku vyextrahovat nějaké „poučení“, bude spíš mediálního rázu – obnažuje způsoby, jakým různé populární kanály informují o historii pátráním po atraktivních, ale banálních informacích. Zastřešující koncept a ambice po opravdovém poznání však v takových dokumentech absentují.

Nemusíme se ale příliš trápit snahou vypotit nějaký velký smysl. Je vidět, že scenáristický tým strávil většinu času hlavně vymýšlením a pilováním tolika blbostí, kolik se jich do pětadvacetiminutové stopáže vejde. Jde především o odlehčený komediální pořad, který skvěle vynikl rozpitvaný na stovky kousků a poházený po všech částech internetu. I přes tak drastickou manipulaci přitom zůstanou humor i malý náznak přesahu zachované, protože je nese každá scénka sama o sobě.

Rozkouskování na klipy dílo dokonce povyšuje, protože tím odpadá jeho určitá repetitivnost a mechaničnost. Při sledování celé minisérie najednou se rychle odhaluje několik principů, které tvůrci dokola opakují. A samozřejmě montáže toho nejlepšího odfiltrují ty části, které se povedly méně. Přítomnost slabšího materiálu je u komedie založené na nekonečné řadě jednoho pokusu o vtip za druhým nevyhnutelná.

Cunk on Earth tedy není revoluční komedie ani sžíravá společenská satira, nýbrž v mnoha ohledech typicky suchý britský humor ze staré školy. Diane Morgan se ale připomíná jako skvělá komička, která nezapře blízkost k Rickymu Gervaisovi v době jeho kariérního vrcholu před deseti lety. Nabízí se výtka, že v některých momentech tvůrci v absurditách a hlouposti Philomeny zachází zbytečně daleko a potenciál formátu kvůli tomu není naplněný. Na druhou stranu už to, co je přítomné, dokáže být dostatečně vtipné, aby se člověk nemohl doopravdy zlobit. Rozhodně jde o nejlepší místo, kde vyslechnout referát o „ženském otci radioaktivity Marii Curie“. A když budete trpěliví: „V příští epizodě se podíváme na dvě z nejdůležitějších knih všech dob: bibli a korán. A rozhodneme, která z nich je lepší.“

Fabelmanovi jsou poloautobiografické dílo režiséra Stevena Spielberga. 75letý klasik, co má za sebou přes 40 filmů, už u nás ale přestává být hvězdou a jeho zpověď je až příliš nenápadná a sofistikovaná.