První dojmy: Vražedné stíny ukazují prohnilost justičního systému. S hlavními postavami to jde z kopce a nemají sílu to zastavit

Poručík Alan Kreiner (Ondřej Vetchý) doprovází svého šéfa na tajnou schůzku s informátorkou. Měl by od ní dostat důkazy o kriminální činnosti, do níž jsou zapleteni i Kreinerovi kolegové. Na místě schůzky ale kromě informátorky čeká v úkrytu střelec, který má předání kompromitujících materiálů zabránit za každou cenu. Informátorka naštěstí stačí utéct, ale Alanův šéf je smrtelně zraněn. O přítomnosti tajemného střelce policie neví nebo spíše nechce vědět. Alana vezmou do vazby jako podezřelého z vraždy, protože zbraň, ze které se střílelo, byla jeho soukromá pistole. Vyšetřovatelé z inspekce manipulují s fakty a důkazy.

Jako obhájce obviněného Alana se nečekaně objeví advokát Lindner (Miroslav Donutil), proslulý svými úspěchy ve službách každého, kdo mu dobře zaplatí. Paradoxně je ochotný Alana zastupovat za neuvěřitelně nízký finanční obnos. Kreiner se potřebuje dostat na svobodu, aby mohl prokázat svou nevinu a najít skutečného vraha. Přijme proto Lindnerovu nabídku, i když tuší, že bude muset jeho služby brzy splatit jinak. Všechno pochopí až ve chvíli, kdy se ocitne ve vile movitého bankéře Gerstnera (Tomáš Töpfer), který si poručíka obviněného z vraždy vyhlédl záměrně...

Vražedné stíny jsou dvoudílným filmem, přičemž každá z částí má devadesát minut. Devadesátky nastavily laťku velmi vysoko a vydat záhy po nich další kriminální příběh chtělo pořádnou odvahu. Česká televize se ale rozhodla vsadit na jistotu. Snímek režíroval Jiří Svoboda (Sametoví vrazi, Rašín, Vysoká hra), který je zároveň i autorem scénáře, a do jednotlivých rolí obsadil zvučná jména. Vedle zmíněného Ondřeje Vetchého, Miroslava Donutila a Tomáše Töpfera se můžete těšit na Martina Fingera, Filipa Blažka, Marka Vašuta nebo Jana Dolanského. Největší výhodou tohoto počinu je ale jeho naprostá odlišnost od dosud vydaných kriminálek.

Martina Krejzlová: 70 %

Je třeba říci, že Vražedné stíny nejsou tradiční kriminálkou, která sleduje vyšetřování a získávání důkazů. Většina děje prvního dílu se totiž odehrává ve vazební věznici. Sledujeme velké osobní drama kapitána Krainera, který se ocitá uprostřed slepého justičního soukolí, jež ho může každou chvíli rozdrtit na kousky. Vyšetřování se dostává ke slovu až s příchodem mocného advokáta Lindnera, což je jen posledních pár minut před koncem. Přesto si snímek udržuje velmi působivou noir náladu.

Nevíte, komu můžete věřit.Kladného hrdinu tu budete hledat jen těžko. Zádumčivost příběhu dokreslují realistické záběry práce vyšetřovatelů – hlášení ve vysílačkách a chování na místě činu je strohé, slouží jen jako nepodstatné pozadí, což odpovídá ději prvního dílu. Z tohoto pohledu Vražedné stíny určitě zaujaly. Uvidíme, jak vše rozplete díl druhý a jak si pořad povede u diváků. Sama literární předloha má tři části, časem by tak mohly přibýt další Alanovy případy.

Lukáš Král: 55 %

Vedle obvinění ze zastřelení kolegy a vzetí Ondřeje Vetchého do vazby se v první části tříhodinových Vražedných stínů (méně zapomatovatelný název už tvůrci zvolit nemohli) naťukne ještě případ uprchlíků, zabití mladé ženy pohozené v lese a boj o mimořádnou státní zakázku. V rámci hodiny a půl autoři diváka zahltí vysokým počtem postav, dějů a motivací, takže jsem zvědav, jak to všechno chtějí v druhé závěrečné části rychle a smysluplně rozplést, na co budou klást největší důraz.

Vetchému role neprávem obžalovaného policisty sedí (podobnou postavu ztvárnil v Nevinnosti Jana Hřebejka, kde se coby lékař zpovídal ze sexuálního obtěžování nezletilé, která proti němu vypovídala). Největší záhadou je ovšem postava prominentního advokáta v podání Miroslava Donutila. Jeho schopnosti připomínají legendárního Perryho Masona. Na snímku výše ho nicméně sledujeme u stolu s tajemnou postavou impresária v podání Tomáše Töpfera, tudíž je jisté, že jeho motivace sahají dál než pomoci nevinnému policajtovi v úzkých (půjde o státní zakázky i výše zmiňovanou mrtvou ženu pohozenou v lese).

Pokud Vražedným stínům něco nelze upřít, tak velmi solidní atmosféru, kterou režisér buduje díky kameře zkušeného Vladimíra Smutného, hudbě Jiřího Chlumeckého a některým hereckým výkonům. Nasadit ale něco obdobného po Devadesátkách, které se odkazovaly na skutečné případy a postavy, znamená, že scénář bude chtě nechtě šustit papírem a vše bude působit strojeně, vykalkulovaně, až příliš na sílu. Jsem nicméně zvědav, jak se děj rozvine a jak všechno dopadne, takže se i na druhou část Vražedných stínů podívám.