Devadesátky splácejí dluh kriminalistické profesi. Dočká se mimořádně sledovaný seriál pokračování?

Česká televize si letos z udílení cen Trilobit odnesla Zlatý citrón za protežování kriminálního žánru v rámci své dramaturgie. Minimálně Devadesátky nicméně z jednostranné nabídky vybočují, o čemž svědčí jak názory recenzentů, tak mimořádný zájem publika. Šestidílná krimisérie je s přehledem nejsledovanějším televizním pořadem roku 2022, přičemž na rozdíl od jiných děl a trendů každý nový díl nabaluje další a další sledující, nikoliv naopak (před týdnem Devadesátky vidělo přes 2 miliony 290 tisíc diváků nad 15 let věku).

Nejvýraznější kriminální delikty devadesátých let sledujeme z perspektivy těch, kteří je vyšetřovali. Na scénáři se podílel někdejší policejní vyšetřovatel Josef Mareš (Případy 1. oddělení) a scenárista Matěj Podzimek (Ochránce). Ti do hlavních rolí obsadili trojici různorodých kriminalistů – kapitána Václava Plíška v podání Martina Fingera, jeho parťáka nadporučíka Františka Tůmu (Ondřej Sokol) a snaživého novice Tomáše Kozáka, kterého ztvárnil Kryštof Bartoš.

Zkušený slovenský režisér Peter Bebjak (Herec, Mordparta) nastolil mrazivou atmosféru, kdy na kriminálním oddělení kvůli vysokému počtu deliktů nestíhali, jednotliví vyšetřovatelé se předháněli v tom, kdo bude mít nejméně takzvaných pomníčků (neobjasněných případů) a pachatelé trestných činů byli často o několik kroků před muži zákona.

Tvůrci pojali seriál mimořádně autenticky, výprava, kostýmy, automobily a další technika sedí na jedničku. Důležitou složku hraje hudba – jak dobová rádiová, tak původní tvorba od Juraje Dobrakova, který v mimořádných situacích podtrhuje už tak tíživé emoce. Zkušený kameraman Martin Žiaran se nevyhýbá akci v pohybu (jízdy autem, přepadové akce, výlov sudů z přehrady a podobně) ani působivým celkům, v nichž hraje hlavní roli architektura a postavy v pohybu.

Devadesátky rámcuje neobjasněný případ popravy vymahače dluhů Jiřího Jívy a objasnění takzvaných orlických vražd. V rámci šesti dílů tvůrci a kriminalisté neobsáhnou příliš dlouhou dobu, de facto pouhých pět let, mimořádně dost se toho však stane především v úvodních dvou epizodách.

„Všichni si dělaj, co chtěj. Lidi se střílej na ulicích, cirkusák z Discolandu si nás chce všechny koupit, hranice jsou otevřený, leze sem kdejakej póvl,“ zoufá si postava kapitána Plíška ztvárněná Martinem Fingerem. Hned v první epizodě tvůrci do diváků pálí jméno vedle jména: Jiří Jíva, Antonín Běla, František Mrázek, Ivan Jonák, jeho ztracená manželka Ludvika, Karel Kopáč, poprava škorpionem. Dojde i na Ivana Roubala. Po dvou dílech se tvůrci odhodlají demonstrovat systém a práci kriminalistů na vyšetřování takzvaných orlických vražd, kam se sbíhá většina aktérů a stop z předchozích epizod.

Příběh nechvalně známých zločinců převedl do filmové verze již v roce 2005 Jiří Svoboda v podobě Sametových vrahů, je tudíž jasné, že ty, kteří byli s případem obeznámeni, v rámci děje téměř nic nepřekvapí (navíc se případu věnoval jeden z dílů nového kriminálního dokumentu Polosvět). Je však neoddiskutovatelné, že vylovení sudů s lidskými ostatky ze dna Orlíku bylo pro báňské potápěče z Ostravy a kriminalisty vzpruhou. Největší objasněnou kauzou, díky níž si jak pražští kriminalisté, tak Středočeši zajistili podporu nadřízených a veřejnosti, že jejich mravenčí a finančně náročná práce má smysl a přináší důležité výsledky.

Příliš se naopak nepovedla příběhová linka věnující se arménské mafii v České republice a vraždě v klubu Kleopatra. Tvůrci z nadporučíka Tůmy (Ondřej Sokol) udělali spojku arménského bosse Alexeje (skvělý Bořek Slezáček), který od mafiána dostává v té době ještě stále raritní mobilní telefon a obálku s penězi – k výměně informací dochází na jedné i na druhé straně. V médiích se proti tomuto fiktivnímu scénáři ohradil František Havlovič, který k pražské mordpartě té doby patřil a jehož si lidé s postavou Tůmy spojují.

V 90. letech se běžně dělo, že lidé ze státní správy a elitních týmů (například URNA) přecházeli dělat ke gangsterům a šéfům podsvětí (převážně bodyguardy) hlavně z finančních důvodů. Nutno nicméně přiznat, že tvůrci Devadesátek dali kriminalistům smyšlená jména, na rozdíl od zločinců a obviněných, kterým zůstala ta reálná. A k Berdychovu gangu, fungujícímu jako spojka vyšetřovatelů napomáhající a kryjící regulérní kriminálníky, se autoři Devadesátek vůbec nedostali (pojednává o tom jeden díl Polosvěta a pozoruhodný dokument Petry Nesvačilové Zákon Helena).

Postavy trojice vyšetřovatelů v Devadesátkách reprezentují odlišné přístupy a vnímání doby. Plíšek (Martin Finger) je ostřílený vyšetřovatel pamatující normalizaci, který byl proti zrušení trestu smrti a rád by nastolil staré pořádky. Není přitom žádný kovaný nebo zklamaný straník, jen lehce unavený muž středního věku, jenž ale nepůjde brzo do důchodu. Tůma (Ondřej Sokol) lavíruje a je dost nejistý, umí však díky své empatii velmi dobře jednat s vyslýchanými. Kozák (Kryštof Bartoš) se snaží naskočit do rozjetého vlaku a vyrovnat se zkušenějším a cyničtějším kolegům. Ve výsledku to odnese jeho soukromý život. Ten jde ale dál spolu s dalšími případy. Na scéně se objevuje kauza lehkých topných olejů a další mrtvoly.

Ačkoliv u nás kriminálek opravdu vzniká výrazná nadprodukce, tu z dílny Petera Bebjaka bych si dal klidně třeba v pomyslné druhé sérii. Protože je kde brát a na základě mimořádného diváckého ohlasu by Česká televize neminula cíl.

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE.