Velká obrazová srovnávačka: Devadesátky, Sametoví vrazi a Případy 1. oddělení

Nejdřív se zaměříme na kriminální vyšetřovatele, kteří mají jak v Devadesátkách, tak i v Případech 1. oddělení smyšlená jména, ale v obou seriálech stejná.

V Případech 1. oddělení byla jména vrahů, svědků i obětí trestných činů smyšlená, tvůrci Devadesátek se ale rozhodli použít ta skutečná. Obrazově tedy můžeme porovnávat Devadesátky a jejich příběhovou linii orlických vrahů s hereckými představiteli kriminálky Jiřího Svobody Sametoví vrazi. Ztvárnění bohužel nemůžeme srovnat se skutečnými portréty obviněných a odsouzených, neboť redakce Kinoboxu nedisponuje autorskými právy k těmto fotografiím. Pozoruhodný záznam z výslechů obviněných si přehrajete například zde.

Režisér Jiří Svoboda se ve svém filmu Sametoví vrazi rozhodl jít cestou psychologie úvodní trojice postav, navíc v kriminálním snímku ukázal, jak probíhaly jednotlivé vraždy, což tvůrci Devadesátek vynechali, soustředili se na případ z pohledu vyšetřovatelů. Svoboda v Sametových vrazích nikoho nesoudil, nechal na publiku, ať si o aktérech, jejich motivacích, obětech a složitých osudech orlických vrahů udělá obrázek samo. Ve filmu se rozhodl dát vrahům jiná než původní příjmení, křestní jména nicméně zachoval, tudíž je jasné, kdo koho ztvárňuje.

Například Jan Dolanský v Sametových vrazích působí jako ulítlý floutek bez zábran. Matouš Ruml v Devadesátkách zahrál Ludvíka Černého soustředěněji jako introvertního psychopata schovávajícího se za fasádou spořádaného otce a manžela funkční rodiny. Autoři Devadesátek měli k dispozici zkušenosti Josefa Mareše, který v té době řadu obdobných případů vyšetřoval a přistupoval tak ke psaní scénáře na základě dobových spisů a vlastních zážitků. Jiří Svoboda v Sametových vrazích víc vycházel z autorské licence a svému negativnímu vztahu k divokým devadesátým rokům. Film tak působil jako z kloubů vytržená ulítlá jízda, ne příliš vzdálená hollywoodským kriminálkám.