"Pro mě má tento film humánní přesah," tvrdí Marek Najbrt, režisér filmových Vandráků

Nesnadná cesta papuánským terénem, vyčerpávající putování džunglí, hovory s duchem zesnulého cestovatele a loutkové divadlo. Film vznikající v náročných podmínkách je v zásadě cestopisným dokumentem, ozvláštňuje ho ale přidaná linie s loutkou, s níž Pavel Liška naváže duchovní pouto. Režijní dohled nad snímkem držel Marek Najbrt, tvůrce Protektora či Smetany.

Tak tohle je samozřejmě specifický projekt, není to režie v pravém slova smyslu, protože na té Papue jsem s klukama nebyl. Kluci chtěli, aby to nebyl jen prostý cestopis, ale chtěli tam něco přidat. Když jsem k tomu přišel, byl tam už koncept loutkového divadla, které tam chtěli hrát, nicméně nebylo jasné o čem to divadlo bude. Sešli jsme se kvůli tomu mnohokrát. Známe se samozřejmě z dřívějška, takže ten proces sám o sobě je zábava, jezdili jsme na chalupy a tak. Takže jsme vymýšleli, vymýšleli, do toho přišel covid, který to zbrzdil asi o dva roky, a kluci tam pak odjeli s nějakým plánem, co chtějí vytvořit. Kromě toho, že točí cestopis, tam byly inscenované vstupy, ze kterých tam přidali velmi malé části. Jak to opravdu točí sami a nemají k sobě žádný štáb, tak je to strašně náročné a oni toho spoustu nestihli. Když se vrátili, museli jsme přehodnotit koncept, materiál zkouknout a něco dotvořit.

Loutkové divadlo byl nápad někoho z nich, to už si nepamatuju, u toho jsem ještě nebyl. Jestli myslíte loutku pana Stingla, tak to vzniklo organicky, když se hledalo téma pro to loutkové divadlo. Jejich setkání se Stinglem za jeho života pro ně bylo opravdu důležité, formovalo je na té první cestě. Tím pádem bylo legitimní to zapojit do hry. Je to loutka, což může někomu připadat směšné, ale je to vůči Stinglovi míněno s velkým respektem. Pro mě jako pro tvůrce je ten film cenný, protože má nějaký humánní přesah. Nevím, jestli to publikum cítí taky, ale já ho tam vidím. Je to trochu v duchu toho Stingla, který má na hrobě napsáno „Nade všechny národy je lidství,“ a já mám pocit, že když kluci jsou někde na té cestě, tak jim jde opravdu o ty lidi, chtějí se hlavně setkávat s lidmi. Z jejich strany je tam velká empatie.

Rozhodně. Spoustu věcí jsme museli zjednodušit, trochu tu cestu pro film napřímit, zbavit ji některých zákrut a peripetií. Ale ještě děláme šestidílný seriál pro televizi Prima, který bude víc klasickým cestopisem. Budou v něm věci, které se pro film použít nedaly a bude to víc o té zemi, lidech a dalších věcech, které diváka zajímají.

My ji tam nechceme akcentovat, chceme, aby ty věci byly odlišné. Takže linie s loutkou a motiv takového toho metafyzična, které tam Lišák chce zažívat, což je na hraně jeho přístupu, protože on bych chtěl takové věci žít, tak tady budou asi potlačeny. Chceme to mít víc v tom žánrovém smyslu, více jako cestopisný dokument.

Podívejte se také na nejlepší dokumentární filmy nebo na nejlepší dobrodružné filmy.

Zdroj: Kinobox