„Nikdy dopředu nevíte, co se tam stane," říká hvězda filmových Vandráků Jan Révai

Se známým hercem a cestovatelem jsme si popovídali ku příležitosti slavnostní premiéry cestopisného snímku, který navazuje na dřívější putování ústředního tria v sérii Moto cestou necestou, kterou roku 2018 na obrazovkách Prima COOL vystřídali právě Vandráci. Nový snímek vznikal v režii osvědčeného Marka Najbrta (Smetana, Protektor) a hlavní trojici provedl jejich zatím nejnáročnější výpravou, jež stojí na jejich chemii i atraktivním prostředí nebezpečného ostrova. Co všechno nám Jan Révai prozradil?

To vzniklo takhle – věděli jsme, že jedeme na Papuu, kde to nebude jednoduché a potřebovali jsme se nějak zkontaktovat s těmi lidmi. Loutkové divadlo nám přišlo jako dobrý komunikační prostředek. Na to konto jsme nazkoušeli příběh o panu Stinglovi, který je reálný, jak sní o tom, že bude cestovat a projede celý svět. To jsme jim chtěli ukázat. Když cestujeme, uvědomujeme si, že čerpáme z těch lidí, které potkáme. Ne, že bychom jim nic nepřinášeli, ale chtěli jsme jim předat nějakou naši kulturu. Z toho vzniklo tohle divadýlko, jehož hlavní postava byla loutka pana Stingla. Jestli se ptáte na tu, co ovlivňovala především Pavla, to bylo proto, abychom neměli jen tu vodící loutku, ale i takovou, kterou můžeme dát do ruky Papuáncům.

To se musíte zeptat jeho, a je to asi vidět na reakcích těch lidí, kteří to zaznamenali, a dokonce mu v tu chvíli rozuměli. Já v tu chvíli hrál to, co jsem měl a sám jsem z toho byl vyděšený. Dopředu jsem o tom nevěděl.

Režisér Marek Najbrt tam s vámi nebyl. Jak vypadala režie snímku? Bylo to celé na vás?

Zaplať Pánbůh, že jsme měli tady ty kamarády, Marka, Milana, kteří nám pomohli s produkcí a s režijním dohledem, protože sami bychom se z toho zbláznili. Troufám si říct, že jsme naštěstí soudní a uvědomili jsme si, že to neumíme a že je to velký závazek. Tak jsme je poprosili, aby nám s tím pomohli. Jim se to líbilo a šli s námi do toho. Předtím jsme to samozřejmě dlouho rozebírali a namotávali ten příběh, zvažovali, co všechno by se mohlo stát. Ale dopředu nikdy nevíte, co se tam stane. Nějaký bodový scénář byl, ten jsme se snažili naplňovat, a z dalších věcí, které se nám tam staly, vznikl ten film.

Vnímám velice velký rozdíl mezi tím, když jsme se vrátili ze Střední Ameriky, kde jsme byli tři měsíce a opravdu jsme přijeli nabití. Z Papuy jsme přijeli strašně vyčerpaní. Bylo to vším, pořád jste tam pod nějakým dohledem, pod nějakým tlakem, k tomu byla ta odpovědnost, že musíme přivézt nějaký materiál, natočit, co máme, to bylo opravdu vyčerpávající. Ten příjezd je vždycky bolavý, odjedete odněkud, kde necháte část sebe a cestou si nesete ty věci ze sebe. Říká se, a je to pravda, že duše dochází později. A tak to bylo, cítíte tam určité prázdno, nacházíte se ve stavu takové levitace, než se seberete a nějak se dáte dohromady.

Podívejte se také na nejlepší dokumentární filmy nebo na nejlepší dobrodružné filmy.

Zdroj: Kinobox