Herec Marián Labuda mladší: "Kontroverzní postavy našich dějin jsou mi v poslední době souzené."

Přiznám se, že před natáčením jsem o Moravcovi nic nevěděl. Producent mi ale poslal několik dokumentů a knih, které jsem po večerech sledoval a studoval.

Pro mě nebyly podstatné, ale když jsem viděl fotografie Emanuela Moravce, až jsem se lekl, jak jsme si fyzicky podobní. On byl ale vyšší, což produkce řešila tím, že mi dala speciální obuv, a nebo jsem stál na podstavci, abych působil vyšším dojmem. Režisér mi také často říkal: „Nejsi hodnej“, protože já jsem v soukromí velký dobrák a Moravec byl zásadový, přísný voják a tak i přistupoval ke své rodině.

Rozhodně nejzajímavější je jeho přerod z legionáře na kolaboranta. Sám nevím, jak bych se zachoval, kdybych přišel o práci a Němci by mi nabídli spolupráci. Ale jedno vím určitě. Nikdy v životě bych neposlal vlastního syna bojovat za fašistické Německo. Tím ho vlastně odsoudit na jistou smrt. S tím se s Moravcem nikdy neztotožním. Pro mě je rodina na prvním místě, u Moravce byla jeho prioritou oddanost k německé říši.

Zdá se, že kontroverzní postavy našich dějin jsou mi v poslední době souzené. U těchto rolí je nejlepší příležitost popasovat se s hereckými prostředky. Člověk se může jen domnívat, jak by reagoval Moravec v jistých situacích, ale herec tam vždy musí nechat i kus sebe. Když je postava napsaná a vymyšlená autorem a řídíte se pokyny režiséra, tak cesta k výsledku může být snadnější.

Hodně záleží na scénáři, dramaturgii, samozřejmě i režisér musí být silná osobnost. Všechny herecké prostředky se hůře hledají u kontroverzních postav, což je ale pro herce motivující.

Už při nabídce na ztvárnění této postavy se mi zježily na hlavě všechny vlasy, které ani nemám. Představa, že budu hrát v češtině a v němčině s takovými hereckými esy, jako jsou Preiss, Vetchý nebo Kňažko mě úplně odrovnala. Když jsem přijel do Prahy a potkal jsem se s režisérem, s kterým jsem se vůbec neznal, moje očekávání začala nabírat konkrétní kontury. Vtipná situace nastala hned po mém příchodu na Kavčí hory. Nestihl jsem autobus po výstupu z metra, a tak jsem musel utíkat, abych nepřišel pozdě. Měl jsem oblečenou úplně novou bundu, a když jsem si ji svlékl, košili jsem měl plnou chuchvalců. Režisér, kterého jsem vůbec neznal, hned zakřičel, aby mi přinesli kartáč a při kartáčování mé košile mi vykládal o charakteru postavy. Cítil jsem se hrozně trapně, ale bylo to vtipné a sympatické zároveň. S Biserem jsme se spřátelili.

Kromě toho, že film má výborný scénář, fantastickou dobovou výpravu a kvalitní herecké obsazení i s německým zastoupením, film je třeba vidět i ze vzdělávacích důvodů.

Znáte filmy pojednávající o našich novodobých dějinách?