Retro recenze: Smrtihlav aneb Jak v divákovi umrtvit zájem o významnou historickou událost

Pokud šel loni uvedený Anthropoid rozdělit na části (příprava atentátu a následná štvanice), můžeme Smrtihlava stejně tak popsat jako snímek o dvou dějstvích. Tím prvním je Heydrichův ideologický růst, kdy to z nevýrazného námořníka s pisklavým hlasem dotáhl až na druhého muže ve vedení elitní bojové a bezpečnostní složky SS. Režisér Jimenez čerpal z Binetovy knihy, která přibližuje nejen Heydrichovu motivaci stoupat v rámci zrůdné hierarchie čím dál tím výš, ale též pražské prostředí za 2. světové války; včetně drobných detailů z každodenního života.

Heydricha si zahrál Jason Clarke (Země bez zákona, Úsvit planety opic), který má svou vizáží k historickému předobrazu "pražského kata" hodně daleko. Sledujeme jeho milostné eskapády, frustrace v armádě a osudové setkání s budoucí ženou Linou (Rosamund Pike). Ta ho nejdřív navede na "správnou cestu", načež nad ním spolu s převelením do Prahy ztratí kontrolu a v skrytu duše se zděsí, co se z jejího sympatického blonďáka stalo. Vlastní čtveřici dětí oddaně miluje a vedle toho s chladností odosobněného oficíra rozhoduje o smrti milionů jiných.

Pokud ale čekáte na nějaký psychologičtější vhled do hlavy Smrtihlava, nedostane se vám ho. Celý film je totiž pouhým vrstvením jednotlivých scén. Heydrich šermuje. Heydrich souloží. Heydrich hraje na housle. Heydrich v záchvatu zuřivosti likviduje pokoj a brečí. Heydrich chová svého syna. Heydrich vyhrožuje komunistům a vybízí k čistkám.

Jako kdyby stačilo odškrtnout si jedno téma a jít dál. Ale není to činěno s nekompromisní úsečnou razancí, která by podtrhla německou důslednost a mašinerii. Jimenez se vyžívá v brutalitě, která ovšem umrtvuje; je prvoplánová. Anglicky mluvící esesmani působí komicky. Autenticitu na druhou stranu nelze upřít představiteli šéfa SS Heinrichu Himmlerovi (Stephen Graham), jehož Heydrich postupem času přeroste, protože se neštítí krve a špinavé práce.

Druhé dějství Smrtihlava posílá Heydricha a jeho choť na druhou kolej a věnuje se operaci Anthropoid. Ve Skotsku se anglicky zpívá česká (a následně i slovenská) státní hymna, následuje výsadek Gabčíka (Jack Reynor), Kubiše (Jack O´Connell) a dalších specielně vycvičených mužů do vysokých zasněžených hor (snad Vysoké Tatry nebo Alpy?) a bezproblémový přesun do Prahy.

Hudebnímu doprovodu dominuje cimbál a folklórní hudba na pomezí moravské a slovenské lidovky či klezmeru. Což odpovídá skutečnosti, že se většina scén nenatáčela v Praze, ale v maďarské Budapešti. Včetně závěrečného obléhání Kostela sv. Cyrila a Metoděje.

Podobně jako vedla v první půlce Smrtihlava řada scén přes ložnici, činí tak i druhé dějství. Divák se s oběma atentátníky blíž identifikuje až před finálním skonem v kobce kostela, kdy se zuřivě pokoušejí prokopat do kanalizace. A to je zatraceně pozdě.

V porovnání s Anthropoidem je Smrtihlav co se informací týče nabušenější, ani jemu se ale nevyhnou nepřesnosti. Například Anna Nováková (Mia Wasikowska) nemůže po smrti Gabčíka a Kubiše poklidně ujíždět kamsi do polí, protože spolu s celou rodinou, která parašutistům pomáhala, najde smrt v koncentračním táboře. Heydrich osobně neodpravil jednoho ze Tří králů odboje Josefa Mašína, jak je ve filmu vylíčeno. A tak dále.

Je vidět, že měl autor filmu problém s dramaturgií a možná i přehršlem motivů, které chtěl do Smrtihlava vměstnat. Vyšlo z toho "letem Heydrichovým světem", film, který odkazuje na nesmazatelné slovníkové heslo, ale sám k němu nic hodného k zapamatování či přemýšlení nedodal. Mě to při sledování včerejší premiéry umrtvilo a bylo mi líto skutečných pamětníků, kteří na projekci přišli a v dobré víře Smrtihlava podpořili.

Hodnocení: 40%