Igor Bareš: "V mládí se člověk zamilovává na základě vzhledu, později odhaluje jiné kvality"

S mojí ženou jsme spolu z mého pohledu krátce. Deset let. Pro někoho to může být dlouhá doba, pro mě ne. Během té doby se nám narodily dvě děti, nyní osmiletá holčička a čtyřletý kluk, takže je kolem nich pořád co dělat. Na druhou stranu si uvědomuju, že ta situace může nastat a je třeba jí předcházet. Snažím se, aby ten vztah byl atraktivní po všech stránkách. Samozřejmě je důležitá citová nevyprahlost, ale i ten běžný prozaický život uspořádat tak, aby se nejevil nudným.

První letní láska byla na chatě. Jsem ze severní Moravy, přesněji z Olomouce, a rodiče tam měli kousek od Olomouce takovou malou chatičku a každé léto se v té sousední chatě vyskytovala jistá Renata Kadlecová, do které jsem byl v devíti deseti letech zamilován, ale jak říkám, jenom platonicky a vždycky jenom přes prázdniny.

Ne. Přestože mám střední zemědělsko-technickou školu a měl bych dokázat udělat něco rukama, tak já neumím vůbec nic. A tím se obloukem vracím ke své milované ženě, která naopak dokáže úplně všechno. Takže já dělat nic nemusím, protože ona by to musela po mně stejně předělat. Tak je lepší, když to udělá rovnou ona.

Nikdy v životě jsem nehodil ani korunu do hracího automatu. Tím se nechlubím, tím jenom zdůrazňuju to, že mi tyhle zábavy nejsou blízké. Samozřejmě, karty jsme hrávali s rodiči, v kruhu rodinném, to jo, ale tam jsme skončili v žolíkách a ten se o peníze nehraje. Zkoušeli jsme hrát čáru, ta se taky dá hrát o peníze, ale vždycky to bylo v poloze zábavné.

Já celkem blbě snáším ta vedra, která zrovna panovala při natáčení, ale to natáčení bylo za odměnu. Já jsem předtím asi tři čtvrtě roku nic netočil a znovusetkání s panem Adamcem a panem Hanzlíkem bylo pro mě, když to řeknu úplně dietně, radostné. Ale to není to správné slovo. Mně tam s nimi bylo opravdu dobře, byly to prázdniny, nemusel jsem spěchat na představení do Prahy. Kdyby bylo o deset stupňů míň, možná by to bylo příjemnější, ale bylo by to taky možná na tom filmu vidět, a je to přece jenom letní film, tak možná je dobře, že bylo tolik stupňů, kolik bylo.

Určitě má jinou podobu. Jak se člověk individuálně mění, jak získává zkušenosti, tak samozřejmě, že to jistým vývojem projde. To je logická odpověď. V mládí se člověk zamilovává na základě vzhledu a ten je asi primární, později odhaluje jiné kvality, další kvality, vyšší kvality. Neumím si představit, že kdybych já v sedmdesáti osaměl, že bych si hledal partnerku, asi bych raději zůstal sám.

Pokud se dají za romantický film považovat třeba Tři mušketýři, tak rozhodně bych asi tenhle film preferoval. A z českých filmů romantický? Já si ani nevzpomínám, že bych nějaký viděl.

Mně úplně první jméno jako odpověď na tuhle otázku napadl Jiří Kodet, ale pak jsem si uvědomil, že on byl spíš spojován s pojmem hochštapler, tak bych asi řekl Svatopluk Beneš.