Karlovarské ozvěny: Pro Ellen (recenze)

Toby (Paul Franklin Dano) je neustále na cestách. Co jiného vám taky zbývá, když si vysníte dráhu rockera. Obrážet v nehostinné americké krajině pochybné špeluňky a spoléhat na zázrak, že si vás někdo (promotér s kontakty) všimne. Tak si asi Toby svůj sen o slávě nepředstavoval, když se mezi nejistou kariérou a usedlým životem se svou ženou a dcerou rozhodoval. Procitnutí přichází záhy. A známá pravda, že nám většinou naše činy a rozhodnutí plně docházejí až postupem času, se vyjevuje v kruté obnaženosti. 

Paul Dano svým výkonem celý snímek Pro Ellen (2012) táhne. Zkušeností na to má ostatně dost, nejvýraznější byl v historickém dramatu o krutých naftařských časech Až na krev (2007), kde si zahrál výřečného kazatele. Ve filmu Pro Ellen dochází spíše pokání. A pokud to tak lze říct, jde mu to skvěle. Vytuhnutí po koncertě, mikrospánky v automobilu i jednání s právníkem, který mu v jeho "nároku" na dceru zrovna nepomáhá, ve všech situacích působí Dano velmi civilně, tak říkajíc "jako ze života".

Je s podivem, že mladého herce režírovala žena. Tématu osamělých otců se totiž ani v dnešní "uvolněné" době nikdo moc nevěnuje. Muži se za své city bohužel často stydí a ženy k tématu přistupují s předsudky a odsouzením. Ostatně, která žena (vyjma Olgy Sommerové) by se pídila za tím jak a proč se otcové ocitli bez svých dětí? Režisérce So Yong Kim proto patří (nejen) mé velké symptie. Scéna, kdy má Toby možnost setkat se po letech se svou dcerou a strávit s ní dvě hodiny, je skutečně dojemná. Bez všech konotací, které toto slovo nabízí. 

Hodnocení: 80%