Vary z druhé strany: pohled zahraniční kritiky

Ačkoliv se karlovarský festival těší úctyhodným 47 letům existence, získal si pověst jednoho z nejmladších festivalů, co se publika a dramaturgického zaměření týče. A je to vidět na každém kroku: zatímco velkolepé festivaly “cannesovského” ražení jsou pro filmové fanoušky téměř nedostupné, malebné lázeňské město během festivalového týdne zaplaví hordy batůžkářů, aby zde zhlédli kvalitní filmy.

Šance koupit před začátkem promítání zbývající volné lístky plní průčelí kin pravidelně frontami, díky čemuž jsem tu zatím nezažil jediný film, kdy by kapacita sálu nebyla do posledního místa zaplněná nebo dokonce přeplněná. Oddaní fanoušci se tu spokojí i se sezením na schodech, když sedadla dojdou (místní uvaděči, kteří nejsou ohledně požárních předpisů ani zdaleka tak paranoidní jako jejich britské a americké protějšky, k věci zaujímají shovívavý postoj). Taková míra nadšení je pochopitelná u soutěžních snímků z Cannes jako Holy Motors nebo Amour. Že ale sál bude natřískaný mládeží i během promítání syrového dramatu Dana Salita o incestu, ve kterém navíc nezáří velká jména, by Varům mohlo závidět mnoho prestižnějších festivalů.

Právě mladistvá energie učinila z Karlových Varů perfektní místo pro americký magazín Variety, aby se zde stal garantem jedné z nejpopulárnějších sekcí: Variety uvádí 10 evropských talentů. Třináctý ročník tohoto programu letos obsáhne většinu vycházejících hvězd mezi Evropskými filmaři. Ti byli vybráni kritiky magazínu Variety napříč celým festivalovým rokem. Sekce se přitom neomezuje pouze na debuty, ačkoliv ty mezi tituly převažují. Důraz se klade na průlomové umělce, kteří na svůj čas teprve čekají. Například Tomas Alfredson se do výběru dostal již několik let před natočením filmu Ať vejde ten pravý. Za pár let uvidíte, že loňská volba filmu Kill List Bena Wheatleyho se ukáže jako stejně trefná.

Jak už naznačily uvedené příklady, letošní příspěvek magazínu Variety je žánrově uvolněnější než jakákoli jiná část festivalové nabídky. Přestože konečná desítka vychází ze seznamu, který sestavují filmoví kritici (mezi něž se letos řadí i moje maličkost), obecně se podporuje zvažování i těch titulů, které nesplňují tradiční představu kritikou nebo festivaly zbožňovaných filmů, ale publikum přesto nadchnout dokáží. Jednou z letošních chuťovek je kupříkladu Iron Sky, adept na budoucí náplň půlnočních programů. Letošní uvedení této přemrštěné sci-fi komedie o nacistech z vesmíru se na Berlinále stalo terčem veškeré kousavosti filmových kritiků. Dalším je Jackpot, vděčný komediální thriller natočený podle příběhu norského fenoménu jménem Jo Nesbø.

Moje účast na letošním programu sekce Variety pro mě byla jednou z nejpříjemnějších částí festivalu. Večeře o čtyřech chodech a následující recepce se šampaňským v baru na úpatí hory, který by mohl perfektně posloužit jako útočiště padouchovi z bondovek, byly ta snadnější část. Ještě větším zážitkem bylo uvádění filmů v (jako vždy) nabitému sálu a moderování následných konfrontací režisérů s některými velmi zarputilými interpretacemi jejich filmů.