Paul Dano svým výkonem celý snímek Pro Ellen (2012) táhne. Zkušeností na to má ostatně dost, nejvýraznější byl v historickém dramatu o krutých naftařských časech Až na krev (2007), kde si zahrál výřečného kazatele. Ve filmu Pro Ellen dochází spíše pokání. A pokud to tak lze říct, jde mu to skvěle.
Joby hraje v kapele a za svou tvorbou si stojí s odzbrojující paličatostí. Jeho ambice hudebníka se však hroutí stejně jako jeho vztahy. Se svou ženou je právě v rozvodovém řízení a zastupující právník je natolik neschopný, že Jobymu nezajistil legální kontakt s dcerkou Ellen, kterou mladý rozervaný muž nezměrně miluje. To si možná uvědomil příliš pozdě, ale nyní o dívenku bojuje s velkou zarputilostí. Niterný a odvážný snímek se nebojí postavit do centra příběhu v zásadě nesympatického outsidera, jehož motivace jsou ale dostatečně upřímné, abychom si k němu přinejmenším rozumově našli cestu. Tlumeně pojatý snímek se dostává ke svým hrdinům až nepříjemně blízko a přináší mimořádně intimní zážitek. Nenabízí jednoznačné rozřešení, spíš míří k zachycení jedinečných nálad a odráží nerozhodnost, nebo naopak přílišnou umanutost svého protagonisty. (MFF Karlovy Vary)