Recenze: Příliš mladá noc aneb Zasvěcení do světa sexu, alkoholu, citů i cynismu

Noc. Rozsvícená veranda jakéhosi vesnického stavení. Zima, sníh, mráz, prostě idyla. Najednou se v jednom z oken cosi prudce rozjasní. Hoří!!! Víc a víc. Hasit ale nikdo nespěchá a oheň se s děsivou rychlostí šíří dál... Střih.

Kalným novoročním dnem cestuje podivný trojlístek mladých lidí, v němž každý chce něco jiného - Štěpán (Jiří Černý) Kateřinu (Natálie Řehořová), Kateřina Davida (Martin Pechlát), zatímco David by se nejradši viděl už někde docela jinde. Prostě trojúhelník o třech odvěsnách, které se nikdy nemají šanci protnout.

Silvestrovská noc nejspíš nepatřila k těm nejvydařenějším a zůstává otázkou, jestli noc novoroční něco z toho zachrání. Nápad se zaangažováním dvou klučinů (Vojtěch Machuta, Jan Vaši) bobujících na sídlišti možná nebyl nejšťastnější, každopádně ale hodně překvapivý a originální. Budou oni tou tolik chybějící přeponou onoho nesoudržného trojúhelníku nebo naopak třaskavou trhavinou, která rozmetá nejen dosavadní iluze a naděje, ale dost možná mnohem víc?

Už úvodní sekvence ve vlaku připomene Gedeonovo Indiánské léto a ten pocit se ještě několikrát vrátí. I tady jsou hrdinové nezralí, i tady hledají především sami sebe, i tady se klade důraz na méně známé tváře, i tady se výsledek jeví víc autentickým dokumentem než mistrně inscenovaným filmem, jakým je ve skutečnosti, i tady stojí komika v těsné blízkosti trapnosti, i tady jsou obraz a prostředí ve své obyčejnosti důsledně estetizované, i tady se hraje téma hodně nadčasové a proto tak osobní, naléhavé a oslovující...

Debut slovinského studenta pražské FAMU Olma Omerzy se nepochybně inspiroval českou Novou vlnou (stejně jako svého času Saša Gedeon), navrch ale přináší i vlastní témata - tabuizované téma probouzející se sexuality, umné demaskování vyprázdněných vztahů, ať už přátelských, mileneckých či rodičovských, atomizovanost společnosti, krizi obyčejného lidství... Opravdu žijeme spíš vedle sebe než spolu? Opravdu si myslíme, že jsme jedinci s veškerými právy ale bez jakýchkoliv povinností? Opravdu jsou děti odrazem a obrazem našeho já?

Sedmadvacetiletý Olmo Omerzu diváka provokuje posunem banálních situací na samou hranici společenské korektnosti. A občas dokonce i za ni. Dva malí kluci kupují alkohol, dva malí kluci pijí alkohol, dva malí kluci dostávají první lekce sexu... Nic z toho ale není samoúčelné, do filmu vložené ve snaze šokovat a přitáhnout bulvárněji založeného diváka. Naopak. Pro režiséra je tento postup originálním klíčem, jak se dostat pod povrch situací a vztahů, jak rychleji demaskovat faleš a pokrytectví dospělých. Oba kluci jsou vesměs pasivní a mlčenliví, ale nejsou slepí, hluší ani hloupí, proto dokáží být tak nekompromisní a dospělým tak nepříjemní.

Příliš mladá noc je v české kinematografii po moři banalit a laciného pomrkávání na diváka konečně filmem, u něhož cítíte, že se v něm tvůrci dotýkají něčeho skutečně zásadního. Dílem je to práce milimetrově přesného režiséra, dílem zásluha v omezeném prostoru skvěle pracujícího kameramana Lukáše Miloty a dílem vklad vynikajících herců - ať už pokerově dechberoucího Vojtěcha Machuty, přece jen chytlavějšího a rádobydospěláčtějšího Jana Vašiho, žensky manipulativní i žensky nešťastné Natálie Řehořové, chlapecky dojemného muže Jiřího Černého i cynicky odtažitého praktického chlapa Martina Pechláta.   

V některých okamžicích se snímek zdá být poněkud natahovaný jen proto, aby dosáhl na celovečerní formát, to ale nic nemění na tom, že Příliš mladá noc zatím patří k nejzajímavějším českým filmům roku 2012.