Recenze: Meruňkový ostrov aneb Živočichopis emocí z jižního Slovenska

Za pár týdnů se budou v Bratislavě udělovat slovenské filmové ceny Slnko v sieti 2012 a debut Petra Bebjaka Meruňkový ostrov bude s osmi nominacemi patřit k největším favoritům. Čím si to zasloužil? Svoji poetickou kamerou, živočišností příběhu a hereckými výkony!

Babiku (Szidi Tobias), osamělou a stále rychleji odkvétající zrzku z Bratislavy, vyžene prudká letní bouřka z koupaliště pod mostní oblouk, odkud ji vysvobodí nepříliš mluvný, ale obrovsky charismatický řidič náklaďáku (György Cserhalmi). Dobrý skutek se záhy změní v milostný románek, ten ale skončí dřív, než by se kdokoliv nadál. Mužovy pravidelné víkendové cesty se zeleninou na trh skončí a Babika se musí nějak poprat s faktem, že se nejspíš nikdy nedoví, proč to celé tak rychle a hlavně nečekaně skončilo, když v tom bylo tolik vášně, citu, něhy a - jak si bláhově myslela - i lásky. 

Jenže potom Babika v jednom z bratislavských bazarů při koupi nové ojetiny náhodou znovu narazí na onen výstřední náklaďák ruské výroby a nekonečné spotřeby a učiní něco bláznivého a spontánního, co může udělat snad jen ženská, která ví, že už žádná další šance od života nemusí přijít. Náklaďák koupí a vydá se s ním na Žitný ostrov hledat jeho původního majitele.

Těsně před setměním skončí na samotě utopené kdesi uprostřed meruňkových sadů ve víc než svérázné domácnosti dvou maďarských bratrů Lajcsiho (Attila Mokos) a Jancsiho (Peter Nádasdy). Zatímco starší Lajcsi je nepřístupný, chlapácký, machistický, sebevědomý až sobecký a drzý, mladší Jancsi je přece jen empatičtější, nezištnější, pokornější a plašší. Z jednoho noclehu se stane víkend, z víkendu dovolená a z dovolené co nevidět možná celý život.

Pravidla jsou tu docela jiná než ve městě, přímočařejší a život díky nim drsnější, syrovější, ale snad i pravdivější... Aspoň se to tak Babice (a divákovi) může zdát. Tvrdě se pracuje, hodně se pije a vášnivě miluje. Bez vodovodu, za to s romantickým lovem obrovitánských úhořů za úsvitu, pálením všudypřítomné meruňkovice, nedělním fotbalem i pořádnou chlapskou bitkou o ženskou sukni.

Meruňkový ostrov je ze všeho nejvíc romanticky rozostřeným snem o velikosti lásky a krutosti smrti. Ničím jiným se prakticky nezabývá. Je příjemně nakažlivým, byť mnohdy i zbytečně zdlouhavým živočichopisem emocí, kam má rozum prostě zakázaný přístup. Scenárista Peter Lipovský se nijak netrápí širšími souvislostmi svého vyprávění (o Babice se za celých sto minut nedozvíme prakticky nic, když se mu někdo ve vyprávění nehodí, nechá ho prostě zemřít atd.), jakoby byl zcela fascinován a uhranut kouzlem okamžiku - letní bouřkou, potem milujícího těla, šťávami vařeného a lisovaného ovoce, šťasným ránem opilce... 

Skvělé pomocníky nachází jak v pocitově intenzivní režii Petra Bebjaka či romanticko-realistické kameře Martina Žiarana, tak v hereckých výkonech, pánů zejména. Attila Mokos je skutečný, autentický chlap, vesničan tělem i duší, samorost, který je zvyklý si neurvale brát vše, co je mu milé. Peter Nádasdy navzdory svému vzhledu hezouna a jiskrnému oku Don Juana dokáže hrát part druhých houslí s obrovskou vnitřní přesvědčivostí, je v ní dost místa nejen pro pochybnost, ale i pro rozhodný čin.

Szidi Tobias mezi nimi působí spíš jen jako sexuální subjekt, katalyzátor, v lepším případě utrápená, zapomenutá panenka čekající na nové štěstí, což je asi dáno především mírou pasivity, kterou jí do vínku vtisknul scenárista.

Meruňkový ostrov je intenzivní kurz obrany proti rozumu, smysly byl psán, smysly je vyprávěn a smysly je třeba ho vnímat. Váš život nejspíš neočistí, ani neposune, ale jako nadechnutí uprostřed rutinní všednodennosti sloužit může. Může ve vás zůstat jako malá vzpomínka na něco divokého, bláznivého, co jste se naposledy odvážili udělat navzdory všem očekáváním a konvencím.