Recenze: Bastardi 2

Co se kritické odezvy týče, oproti loňsku pravděpodobně k žádnému posunu nedojde, a to jednoduše proto, že scénář i režie opět strašlivě kulhají. I nadále se příběh točí kolem Tomáše Majera (Tomáš Magnusek), tentokrát už jako ředitele problematické školy, které se učitelé kvůli nezvladatelným žákům  vyhýbají obloukem. Kromě snahy o nápravu místních dětí skrze trpělivost a pochopení zaměstnává jeho nervy klan Dostálů. Nejmladší Dostál totiž na konci prvního dílu zemřel za nevyjasněných okolností při potyčce s Majerem a místní cosa nostra v čele s otcem a synem Dostálovými (Jiří Krampol a Jan Šťastný) mu to hodlá pořádně spočítat. Když policista, který Majerův podíl na smrti celou dobu ututlával, umírá, lov na pana ředitele může začít.

Dvojka znovu překvapí výčtem lidí, které filmu propůjčili své tváře. Kromě výše zmíněných potkáte ve filmu Martin Dejdara, Radoslav Brzobohatého, Tomáše Töpfera, Igora Bareše a další a další, které by mohl leckterý režisér opravdu závidět. Čemu je to ale platné, když postavy jsou špatně napsané, ploché, často do příběhu zasazené mechanicky a honem honem ospravedlněné dojemným příběhem vyprávěným mezi dveřmi („Sice nevím, proč bych vám to měla říkat, ale poslouchejte: Když jsem byla malá holčička, měla jsem růžové šatičky a blonďaté copánky...“ a podobně). Nejpřirozenější dojem zkaženého prostředí navozují dětští herci, kteří sice moc nehrají a celý film jen sprostě nadávají, ale zato to dělají přirozeně a s řádnou praxí adolescenta. Když se o totéž pokouší ostatní herci – například Jiří Krampol – drtí nadávky skrz zuby s očividnou nepřirozeností a působí uměle.

S dějem se to má jako s postavami - špatně. Některé scény jsou úplně zbytečné, jiné zase nedotažené. O nějaké celistvosti a snaze vyprávět obrazem bohužel nemůže být řeč. Logika si občas ve filmu dá šlofíka, a tak se například stane, že Majer peláší v autě pronásledovaný osobou pevně rozhodnutou ho zabít, aby nakonec odbočil ze silnice na opuštěnou cestu vedoucí do hlubin lesa, kde vyběhne z auta vstříc pronásledovateli – ano, dá se to přikládat panice. Když si Majer (a 10 dalších lidí) nevšimne krádeže svého mobilu ze stolu během porady – ano, vše se dá vysvětlit tím, že Majer (a dalších 10 lidí) nedávali pozor. A když policista (Martin Dejdar) konečně zkusí porovnat Majerovu DNA s nálezy z místa činu, první co najde v ředitelně na stole, je jeho hřeben s vlasy – ano, Majer se sem tam češe, jenom to nikdy nebylo ukázáno na kameře, to se přece stává. S podobnou shovívavostí si film užijete.

Jestli druhý díl bude schopen zopakovat komerční úspěch, bude záležet na tom, zda mladší diváci, kteří táhli první díl (snad kvůli školnímu prostředí, mluvě a soundtracku, na kterém se podílel nejtalentovanější muzikant na světě Rytmus), najdou zalíbení i ve dvojce, přestože oproti jedničce nenabízí nového vůbec nic.

Navzdory všem nedostatkům vzbuzují Bastardi 2 určité sympatie. Vynořit se odnikud, sehnat peníze, natočit film a dotáhnout ho až na plátna kin můžou v tomto případě jedni označit za troufalost a ostudu, druzí zase za odvahu (po zásluze odměněnou). Koneckonců, co je horší? Posbírat pár milionů a natočit podprůměrný film, nebo se nechat napumpovat několikanásobně vyšší částkou a natočit žalostný průměr?

Nezbývá než doufat, že ve třetím díle, který se právě natáčí, se tvůrci rozhodnou ušetřit na známých tvářích, které stejně nemají co hrát, a investují více energie do vyladění scénáře a hlavně do pořádné režie. Pokud si dál pojedou „po svém“ a film opět uvidí 80 000 lidí, bude spokojen jak tvůrčí tým, tak i jeho věrní diváci, které filmová kritika zajímá stejně jako oni ji.

Hodnocení: 30%