Recenze: Graffitiger (krátký film)

Stvořila ho v temném průchodu ruka jakéhosi okapucovaného sprejera a on teď zůstal napospas džungli velkoměsta. Tygr. Statný, hrdý, pružný, sebevědomý, silný, ale také osamělý, vykulený, zraněný, smutný, ponížený a zoufalý. To podle toho, jak se mu na zdech matičky Prahy právě vede. Družku mu smyje čistící firma, popudlivý Che Guevara ho chce zastřelit, asijský drak mu hodlá prokousnout hrdlo...

To, nad čím většina Pražanů popudlivě prská nebo před čím radši odvrací oči, může mít svoji krásnu, poetiku a něhu. Graffiti, běžná součást dnešního městského života, se stalo pro dvaatřicetiletého Libora Pixu výzvou, se kterou se popasoval se ctí. Svého tygra protáhnul periferií, tanečními kluby, malebnými zakoutími staré Prahy, rušným centrem i podchody, které aspoň trochu dokáží ochránit před zimou a deštěm. A to vše s vtipem a grácií skutečného mistra. Dokáže rychle navodit atmosféru i situaci, patřičně ji vygradovat i dovést k pointě. Nepatlá se ve zbytečnostech, neotravuje ornamenty, je úderný a přesný.

Skoro by se až chtělo říct, že Libor Pixa nabízí pravý opak toho, co produkuje většina současných filmových studentů, tedy zahleděnost do sebe sama, aroganci vůči divákovi, těžká témata, tezovitá řešení klišovitých zápletek... Pozorné divákovo oko si ale nemůže nevšimnout, že ta zdánlivá lehkost příběhu je vykoupena poctivou přípravou a tvrdou prací. A komu by se tohle v dnešní povrchně průtokové době, která kvalitou pohrdá, vlastně chtělo?

I proto jsou vavříny, jež dopadají na Graffitigera u nás (Nejlepší animace na FAMUfestu 2010, Cena Magnesie za nejlepší studentský film na Českých lvech 2010) i v cizině (nominace na studentského Oscara) dvojnásob zasloužené! 

Hodnocení: 100%