Recenze: Rychle a zběsile 5 jede na plný plyn

Zavzpomínejme trochu. Rychle a zběsile celkem obstojně kombinoval naleštěné káry s kriminální zápletkou. Dvojka působila svou vizuální uhlazeností tak trochu „jako od Michaela Baya“, pořád ale fungoval. Třetí díl s podtitulem Tokijská jízda byl doslova otřesný. Bez přehánění. Akce málo, hlavní postava vrcholně nesympatická. K předchozím dílům se měla podobně jako Autosalon k Top Gearu. Přesto sehrála svou roli. Byť jen na okamžik se v ní vrátil za volant Diesel a prvně za kormidlo usedl Justin Lin. Ač v ulicích Tokia naprosto režijně pohořel, studio slušnými tržbami přesvědčil, aby mu ke čtyřce dalo víc prostředků. Dostal je a natočil druhý nejlepší díl série (po jedničce). A nyní se mu to povedlo znovu.

Lin je očividně jedním z těch autorů, jejichž schopnosti rostou s výší rozpočtu. Čím více má, tím lépe to dokáže prodat. Pokud byla čtyřka v jeho podání velmi dobrá, pětka je rovnou skvělá. Skvělá s rezervami, s výpadky tempa, přesto skvělá způsobem, který připomíná technicky precizní (a nedigitální!) akčňárny z poloviny devadesátých let (Skála, Nebezpečná rychlost).

Lin sešlápne plyn k podlaze hned v úvodu, kdy naservíruje údernou (ač kratičkou) akční scénu. Zatímco čtyřka po nabušeném úvodu zvolnila, pětka se řítí ve stejném tempu až do závěrečných titulků. Jen čas od času Rychle a zběsile 5 zvolní, aby si Walker s Dieselem popovídali o tatíncích, nebo zavzpomínali na význam rodiny (a dle očekávání tyhle snaživé emotivní scény patří k tomu nejhoršímu). Většinu času jde ale naštěstí o naprosto zběsilou (jak se k názvu sluší) jízdu, díky čemuž vůbec nevadí, že má film přes dvě hodiny. Funguje to i proto, že se Lin netopí jen v jednom druhu akce. Kombinuje několik druhů, takže si na své přijde opravdu každý.

Máme tu automobilové honičky, útěky po svých před bandou zabijáků, otevřené válečné pole v ulicích Ria (pokud jde o střelbu), full-contact souboj a k tomu trocha napětí z uskutečňování zlodějského plánu ve stylu Dannyho parťáků. Scény v autech vypadají zatraceně dobře a rýpat se v nich nejspíš bude jen ten, kdo extrémně holduje tuningu a sportovnímu řízení (ve smyslu „autobusák by zřejmě z Nebezpečné rychlosti taky neskákal dvakrát nadšením“). Vyložená akční lahůdka se ale neodehrává pod kapotou – je jím fanoušky tolik očekávaný pěstní souboj Vina Diesela a Dwaynea Johnsona. Tvůrci si byli moc dobře vědomi toho, že mají k ruce dvě žánrové ikony a využili je naplno. Pokud byli loňským dárkem pro fanoušky akce Expendables, letos je jím tahle scéna.

Dámám to opět proklatě sluší (akorát u Jordany Brewster jsem se nedokázal zbavit podezření, že má umělý předkus), z pánů stříká charisma a když ne to, tak aspoň vtip. Podobně jako v RED, i zde funguje jistá pohoda pramenící z toho, že se sešla stará parta a šíleně si to užívá. Všichni do sebe neustále rýpají, hláškují a vůbec je to herecky takový pěkně promazaný stroj.

Rychle a zběsile 5 působilo v upoutávkách jako sebejistá akčňárna, která si urve pozici adrenalinové pecky první poloviny roku. A ač jsou tu jisté rezervy, můžeme s jistotou prohlásit, že se jí to podařilo. Už aby byla šestka!

Hodnocení: 80%

P.S.  Tvůrci si přichystali malý „podraz“ v podobě potitulkové scény, která má podobný twist efekt, jaký s chutí předvádí akční televizní seriály. Vadí mi to z jednoho prostého důvodu – abych viděl dořešení té scény, budu si muset minimálně rok počkat, než přijde další díl. A to není fér!