Když dostanete své dítě do dluhové pasti. After Party má silné téma, ale odtažité zpracování

Recenze: After Party má silné téma, ale odtažité zpracování. Ukazuje, jak se dá ocitnout v dluhové pasti
After Party | Shorepoints
Takovou kocovinu by nechtěl zažít asi nikdo z nás. Mladá studentka Jindřiška se po propité noci probouzí do domu, v němž zrovna řádí exekutoři a zabavují její rodině prakticky všechen majetek. Otec totiž nadělal obrovské dluhy, s nikým nekomunikuje a hlavní hrdinka se musí dívat na to, jak její rodina najednou přichází o vše. Maminka se sice dušuje, že tatínek samozřejmě vše vyřeší, zmatená Jindřiška se svou nejlepší kamarádkou Karolínou ovšem během dne zjišťuje rozsah otcových lží, jenž dluží i příbuzným či lichvářům.
After Party
After Party
64%
Když se pak táta konečně objeví na scéně, pohodovým hlasem tvrdí, že má všechno jednoduché řešení. Peníze samozřejmě budou, jen musí dostavit svůj developerský projekt, na což potřebuje další obří sumu peněz. A ty si může v současné době na své jméno půjčit právě jen Jindřiška. Nechá se dívka snící o studiu v zahraničí vtáhnout vypočítavým otcem do dluhové pasti, nebo jeho slovy „zradí rodinu“ a bude myslet zejména na svou budoucnost?

Zaručí vlastní zkušenosti dobrý film?

After Party si tedy bere na paškál opravdu těžké a silné sociální téma vážných finančních problémů a jejich velkých dopadů na rodinu a vztahy. Což je motiv v moderní době nejen čím dál aktuálnější, ale také velmi silný a ve filmu stále ne tolik probádaný. Téma dluhové zacyklenosti a finančních potíží může výrazně rezonovat mezi početným publikem, které má s problematikou bohužel často své zkušenosti. To se ostatně týká i Vojtěcha Strakatého, jenž při psaní scénáře vycházel ze svých vlastních zkušeností, kdy dluhy jeho otce vedly ke ztrátě veškerých jistot či rozpadu rodiny.
After Party: trailer | Aerofilms
Snímek proto sliboval velmi osobní a intimní přístup, jenž ovšem ve výsledku vychází jen zčásti. Strakatý se snaží prodat příběh Jindřišky co nejcivilněji a nejvíce autenticky, což se mu daří zejména v první polovině stopáže. Hlavní hrdinka zde padá do čím dál větší nejistoty a zmatenosti, což potvrdí příchod tatínka v podání přesného Jana Zadražila, jenž svými sebevědomými řečmi o co nejlepší budoucnosti a o tom, že se celá situace do pár týdnů vyřeší, dokáže divákovi připomenout nejednoho vypočítavého podnikatele, jenž se i přes své sladké řeči dostal do nekončícího kolotoče dluhů. Strakatého scénář dokáže v těchto pasážích tnout do živého, vyznívat nepříjemně realisticky a dialogy zde naštěstí vůbec nešustí papírem.
Tvůrcům se navíc daří v první části skvěle prodat ztrátu jistot a strach z budoucnosti, do níž je ústřední postava stále hlouběji a hlouběji ponořena. Film zvládá být v těchto pasážích dostatečně výrazný a své hlavní téma nakousne poměrně přesvědčivě. Postupem času ovšem jako by autoři příliš nevěděli, kam přesně směřovat. Tvůrci se zaměřují na kombinaci sociálního dramatu s coming-of-age prvky, přičemž čím dál více se soustředí na intimní pohled do nitra hlavní hrdinky a její dilema.
After Party
After Party
After Party
After Party
After Party

Promarněná šance?

Jenže bohužel po této stránce snímek spíše selhává a i přes soustředěné zacílení na ústřední postavu a s tím spojené pomalé tempo se jí nedokážeme dostat příliš pod kůži. Ani přes výrazné téma ji tedy někdy dostatečně neporozumíme. Eliška Bašusová v hlavní roli na tento těžký part, kde musí řadu scén uhrát jen svými pohledy, bohužel není dostatečně sebejistá a průrazná, klacky pod nohy jí ovšem hází i poslední třetina filmu, kde se příběh rozpadá na střípky hrdinčina dospívajícího života s natahovanými a přebytečnými scénami. Autorský záměr je tu sice jasný, silný motiv a hrdinčino dilema zde ovšem v podstatě vyšumí do ztracena bez výraznější emocionální tečky.
After Party má všechny atributy typické festivalovky, která ve svém tempu absolutně nikam nespěchá a dokáže diváka zaujmout minimálně svou civilností, citlivostí a počátečním přístupem ke zvolené látce. Bohužel, i přes režisérovy vlastní zkušenosti, působí celek kvůli matnější druhé polovině a nedotažené práci s hlavní hrdinkou emociálně chladně, odosobněně a po tvůrčí stránce nedotaženě. Strakatý se sice snaží vytvořit charaktery z masa a kostí, jež předříkávají realistické dialogy, po slibném začátku ovšem nezvládne dojít k emočně rezonujícímu cíli, jenž by zanechal v tématu zadluženosti dostatečně zapamatovatelný a trefný komentář. Debut, co dokáže zaujmout, ale nakonec zůstal zhruba v polovině své cesty.
Podívejte se na žebříček nejlepších českých filmů poslední dekády.
55%
After Party pracuje s vážným a emocionálně hutným tématem, jež je v moderní společnosti čím dál větším strašákem. V jistých momentech sice dokáže Vojtěch Strakatý zaujmout realistickým vyobrazením těžkých životních situací a pracovat s autentickou atmosférou, ve výsledku se ovšem hlavní postavě nedostane patřičně pod kůži, působí odtažitě a jeho komentář na téma dluhové pasti po slabém závěru spíše vyšumí do ztracena.
Milan Rozšafný
Milan Rozšafný