Konkláve nabízí mrazivý boj o moc. Volba papeže nikdy nebyla tak strhující a herecky přesná

Jak název napovídá, tak snímek se nese v duchu vybírání nového papeže. Organizačně náročný proces, při němž je zvolena nová hlava církve, dostane na starosti děkan Lawrence v podání jako vždy precizního Ralpha Fiennese. Ten má sice aktuálně menší pochybnosti ohledně svých modliteb a chtěl na svou funkci rezignovat, i přesto je ovšem připraven svou úlohu zastávat na co nejlepší úrovni a vzhledem ke svému jasnému morálnímu kodexu pro to je opravdu ten nejideálnější.

A že bude mít co řešit. Volba se totiž neobejde bez komplikací i velkých překvapení a kandidátů na papeže je mnoho. Je mezi nimi Lawrencův přítel Bellini, zastánce liberálnějšího a otevřenějšího pojetí církve. Konkurent Tedesco je naopak zapřisáhlý konzervatista, jenž by katolickou víru nejradši vrátil zpět ke starým pořádkům. Je tu ovšem také oportunista Tremblay, jehož šance na výhru vynáší na světlo jisté pochyby, či nigerijský kardinál Adeyemi, v jehož prospěch mluví africké kořeny. Kandidátů se ovšem nakonec vyvrbí ještě více a psychologická i argumentační hra o moc může začít.

Na začátek je hned nutno říci, že Edward Berger znovu prokazuje, že se po své evropské štaci nedostal do Hollywoodu náhodou. Po řemeslné stránce má totiž Konkláve naprosto v malíku a servíruje divákům precizní filmařskou práci. Konkláve je v jeho podání v podstatě komorním politickým thrillerem odehrávajícím se v naprosto chladných a prázdných kulisách, kdy jsou postavy zcela odtržené od zbytku světa a soustředí se jen na svůj hlavní úkol. Berger to dokáže proměnit ve správně chladnou, ale zároveň mrazivou atmosféru a v některých momentech pohlcující podívanou.

Režisér umí skvěle pracovat nejen s atmosférou, ale také s vizuální stránkou, kdy dodává jeden hezký záběr za druhým. Zároveň umí dramatičnost scén vygradovat jak prací se střihem, tak zejména s výtečnou a intenzivní hudbou od Volkera Bertelmanna, jenž získal Oscara již za soundtrack k Bergerově válečnému opusu. O tom, že tento funkční řemeslný celek dokáže podpořit i silné obsazení, snad ani nemohlo být pochyb.

Castingu samozřejmě dominuje výtečný Fiennes, hned v závěsu ovšem bezchybně úřadují neméně zvučná jména jako Stanley Tucci, John Lithgow či výborná Isabella Rossellini, která by si zasloužila možná o něco více prostoru. Platí ovšem, že každá rolička je zde naprosto přesně obsazená a v tomto precizně zahraném snímku nemůžete narazit na slabší článek.

V Konkláve tedy Berger naprosto sebejistě ukazuje, že se z něj stává nadprůměrný řemeslník s nemalými ambicemi, jenž se navíc nebojí náročných témat. Jeho novinka ostatně motivů či konfliktů obsahuje více než dost, od otázek víry a střetu mezi liberálním a konzervativním myšlením až po odcizení církve od běžných lidí. Režisér všechny motivy zpracovává rozhodně lépe než ve filmu Na západní frontě klid, který byl mnohými kritizován za nepochopení základních myšlenek románu a jejich nedostatečného ztvárnění. Komorní Konkláve v tomto směru sedne Bergerovi mnohem více, stejně jako se sem více hodí jeho odtažitější atmosféra a pomalejší tempo.

Na druhou stranu, oněch motivů a témat si ve filmu rozsype tvůrce až příliš, ne všechny ovšem dokáže patřičně rozpracovat a prakticky nikdy se nedostane moc do hloubky. To je případ zejména závěrečné třetiny, kdy už je tvůrčí symboliky, metafor i myšlenek až příliš a navrch se přidává ještě závěrečný „zvrat“, jenž už ale působí malinko navíc. Berger se přitom v jistých směrech pouze pohybuje po povrchu a jeho myšlenky nedokáží patřičně rezonovat a zarýt se divákovi víc pod kůži.

To ovšem stále nesráží celkové kvality snímku, jenž se jistě může počítat mezi nejlépe zahrané a zrežírované thrillery roku. Konkláve dokáže strhnout svou filmařskou stránkou, soundtrackem i jednotlivými scénami, kde herci i scénář v rámci dialogů jedou maximum. V celkově stopáži se sice Bergerovi nedaří naplno prodat jisté prvky a dialogové výměny občas nepůsobí tak přirozeně a vybroušeně jako např. u Dvou papežů, i přesto se jedná o titul hodný vaší pozornosti.

Podívejte se na žebříček nejlepších filmů tohoto roku a tipněte si, na jaké místo to Konkláve nakonec dotáhne.