Záhadné případy ukazují sílu klanu Donutilů. Jejich ezo pátrání ale chybí více nadhledu

Mysteriózní seriály o nadpřirozených věcech byly vždy doménou zejména režiséra Jiřího Stracha. Ostatně jeho nový tajuplný seriál Lovec odstartuje již příští týden. Letošní To se vysvětlí, soudruzi! ale ukázalo, že ne vždy se publikum k těmto pokusům staví pozitivně, a nyní se do světa mezi živými a mrtvými vydává další tvůrčí tým – skupina okolo producenta Vratislava Šlajera, scenáristy Štefana Titky či režiséra Lukáše Hanuláka, k nimž se v tomto případě přidal i talentovaný Andy Fehu (Shoky & Morthy: Poslední velká akce).

Tento tým má za sebou již úspěšné seriály jako Doktor Martin, Dáma a král a před několika dny dotočil špionážní minisérii Moloch. Tyto projekty mají společné ještě jedno jméno, hereckého matadora Miroslava Donutila. Ten se k osvědčeným autorům vrátil i tentokrát a vzal s sebou rovnou i svého syna Martina a jeho manželku Sáru. A nutno říct, že se tento „rodinný podnik“ v nadpřirozených kulisách zatím docela osvědčil.

Sledujeme osudy nejznámějšího českého léčitele Jaroslava, jenž má zvláštní schopnosti, díky nimž dokáže porozumět věcem mezi světem živých a mrtvých. Tentokrát je přivolán k případu mladé nevěsty, která se během svatebního večera ztratí a je nalezena v bezvládném stavu v lese. Aktuálně se nachází v kómatu a ustaraný hrdina brzy přijde na to, že v jejím stavu mají prsty nadpřirozené síly.

S tím souhlasí také ženichův kamarád Petr, který je evidentně nadšenec do paranormálních případů a nevysvětlitelných záhad a myslí si, že má situace něco společného s pověstí Devíti křížů, u nichž se svatba odehrávala. Petr se proto snaží být Jaroslavovi nápomocen, i když ten o jeho parťáctví evidentně nestojí. Nakonec ale jejich spolupráce vydrží asi déle než jen tento případ.

Po řemeslné stránce nelze úvodní epizodě prakticky nic vytknout. Režie se pokouší celkem obstojně nastolit mysteriózní atmosféru a scénář opisuje od zahraničních vzorů poměrně zručně. Epizoda tedy naplňuje hlavní prvky žánru a dokáže zaujmout jak správně potemnělým vizuálem a líbivými záběry, tak fajnovým soundtrackem a zejména poutavým ústředním hrdinou. O Jaroslavovi s tváří Miroslava Donutila se toho příliš nedozvíme, i přes jeho zamlklost a nepřístupnost divákům i ostatním postavám je ovšem vidět, že z hlediska jeho minulosti a tajemství bude na čem stavět.

Právě ústřední postava, která je zatím tajemnější než zdejší zápletky, je proto hlavním diváckým příslibem do budoucna, a to samozřejmě i díky Donutilovi, jemuž tvůrci připravili zase zcela jinou hereckou polohu, než jsme u něj zvyklí, a herecký bard této výzvy evidentně využívá naplno. Coby chladný a odměřený Jaroslav hraje na první pohled úsporněji, i přesto za svými pohledy skrývá mnohé. Také mladší z klanu Donutilů, syn Martin, si zde rozhodně neutrhl ostudu a mohl by být přesně tím sympatickým hrdinou, s nímž se divák snadno identifikuje. Sára Donutilová zatím ovšem tolik prostoru nedostala a více si ji zřejmě užijeme až v dalších epizodách.

Donutilové tedy potvrzují herecké kvality, o to paradoxnější je, že i když samostatně jejich charaktery fungují, dohromady to ještě úplně nezaklaplo. Parťáctví mezi hlavními postavami nepůsobí ze scenáristického hlediska příliš přirozeně, dvojice si k sobě zatím nebuduje moc vzájemných sympatií (tedy aspoň ze strany Jaroslava) a těžko se chce věřit tomu, že by tato spolupráce fungovala nad rámec jedné epizody. To je ovšem dáno i Jaroslavovým uzavřeným přístupem. Musíme tedy doufat, že se v následujících dílech začnou více „otevírat stavidla“ a chemie mezi Donutily začne podstatně více fungovat.

Scénář pak sice dokáže hezky načrtnout postavy a vyplnit základní položky žánru, zároveň by mu ale možná slušela větší odvaha posunout látku nějakým výraznějším směrem. Vyústění zápletky se totiž dá odhadnout poměrně rychle, proto by se více hodilo pohrát si s mysteriózní linkou, přidat na napínavějších či hororovějších pasážích, nebo aspoň nabídnout trochu humoru a divácky vstřícného nadhledu. Takto působí seriál až příliš strnule, bez výraznější energie a v jistých pasážích, kdy se řeší posmrtný život, může celek působit na část diváků kvůli nedostatku humoru i dosti „ezo“ dojmem. To ostatně podotkne o hlavním hrdinovi i jedna z postav.

Hodnotit seriál po jedné epizodě je vždy ošemetné a u počinů tohoto typu to platí obzvlášť. Tvůrci totiž často ještě hledají svůj styl, hlavní postavy se otrkávají, jejich vztahy jsou na počátku a někdy to zkrátka chvíli trvá, než si vše naplno sedne a dílo poskytne divákovi plnohodnotný zážitek. To by se mohlo velmi jednoduše týkat i Záhadných případů, jež mají po herecké i řemeslné stránce vše na svém místě a pozici oddechové žánrovky dokáží naplnit, zatím jim ovšem chybí větší drajv a odvaha si s žánrovými prvky lépe pohrát. Snad se toho dočkáme v dalších epizodách.

Viděli jste Záhadné případy? Ohodnoťte je na Kinoboxu. Podívejte se na žebříček nejlepších českých seriálů dostupných na platformě Voyo.