Teen dystopie Oškliví je ukázkou nepoučitelnosti. Unavená sci-fi plná klišé žánr nevzkřísí

Teen dystopie zažily ve filmu boom v období okolo prvních Hunger Games, byť tento trend vyšuměl až podezřele brzy. Ne že by přestaly vznikat (tedy především na papíře), zcela se ale vytratila jejich popkulturní relevance. Proč vlastně? Na pohled mají přece cílovému publiku tolik co nabídnout! Problém spočíval v kombinaci několika zásadních chyb, jichž se producenti dopustili.

Tou největší bylo, že vysoké tempo nepříliš dobře ošetřených adaptací vedlo k odhalení jejich mechaničnosti a schematičnosti. V důsledku bylo snadné ukazovat prstem na jejich klišé a pousmát se nad nimi. A pokud teenageři něco nechtějí, tak aby oni a jejich rodící se vkus byli terčem posměchu. Teen dystopie se zkrátka rychle staly cringe. Přece nechcete být cringe!

Jeden by řekl, že tvůrci Ošklivých se měli dost času poučit a nabídnout to silné, co vedlo k úspěchu Hunger Games, znalí toho, co se může zvrtnout. Realitou je pravý opak. Je skoro troufalé, že Oškliví začínají několikaminutovým monologem, v němž vypravěčka unuděným hlasem předhazuje legračně znějící smyšlená slova a představuje svět, v němž se vše pokazilo a všichni přišli o všechny svobody, proti čemuž se může vzepřít jen naše protagonistka. Adaptace knihy z roku 2005 jako by přicestovala časem z doby svého uvedení zcela bez povědomí o tom, jak se popkultura vyvinula a jak moc se podobné postupy staly vysmívanými.

Už premisa Ošklivých je vskutku kouzelná. A to je míněno jak co do nerealističnosti, tak do roztomilosti. Vládci světa se rozhodli, že aby zmizely světové konflikty, je třeba všechny občany v šestnácti transformovat do jejich fyzicky nejdokonalejší možné podoby (a během toho jim jen tak mimochodem vymýt mozek, byť film je celkem nesmyslně fixovaný na změnu vzhledu). Mladí lidé, nazývaní Ošklivci, jsou před svou transformací vychovávaní mimo své rodiny (rodinná jednotka zřejmě neexistuje) kdesi v uniformních ubikacích a jsou izolovaní od zbytku společnosti. Samozřejmě jsou zakázané knihy. Co by to jinak bylo za dystopii.

Naše hrdinka Tally (Joey King) díky novému přátelství s nonkonformní dívkou Shay (Brianne Tju) jen pár dnů před vlastním zkrášlením začíná pochybovat o systémové ideologii. Ne ale dost na to, aby spolu s ní utekla k odboji, vidina krásy je moc lákavá. Autority však pozdržují dívčinu transformaci a přesvědčují ji, že nejen Shay, ale i celé město je v ohrožení a Tally se musí jako spící agentka vydat mezi povstalce a získat informace k jejich likvidaci. My samozřejmě víme, že se brzy přidá na stranu rebelů.

Při kritice tohoho žánru se vyhněme přednímu omylu: Nevyčleňujme si čas na to, abychom poukazovali, jak málo dává nabídnutý fikční svět smysl, jak absurdně celá zápletka působí a jak nepřesvědčivé je, že by nějaká diktatura a útlak probíhaly právě tímto zbytečně složitým způsobem. Když totiž vytýkáme teen dystopiím, že nefungují jako komplexní alegorie politických, společenských či obecně ideologických problémů, tak tím leda dáváme najevo, že nerozumíme tomu, proč existují.

A sice nabídnout dospívajícím dětem, popřípadě mladým dospělým, prostor k projekci jejich osobních tísní. Oškliví nemají předložit palčivou debatu o nebezpečí fašismu, ale podobenství nejistoty a strachu z nalezení vlastní individuality v systému, který upřednostňuje uniformitu. To je primární emoce zaplňující hlavu teenagera a to je jediný důvod existence překombinovaných a logisticky nefunkčních dystopií, jejichž svět je nastaven tak, aby v něm neposlušné děti zažívaly dobrodružné příběhy.

Proto tu máme systém, který nám nabízí (a zároveň po nás vyžaduje), abychom se v šestnácti stali dokonalými, a když tak neučiníme, stáváme se psanci. Tento námět možná nedává smysl z hlediska konstrukce sci-fi, z hlediska emocionálního ale dává smysl tak velký, až je to trochu legrační. Tedy z pohledu dospělého. Lze ale pochopit, proč by, kdyby šlo o dobře realizovaný film, tento námět fungoval na cílové publikum.

Tvůrci ale bohužel selhávají i tam, kam výše popsaná vstřícnost nedosáhne. Například absolutně odmítají koncept nadsázky nebo sebereflexe. Film se v každý jeden okamžik bere smrtelně vážně, na což už je námět moc čistý a opotřebovaný. Opět: Kdybychom se této adaptace dočkali v době vydání knihy, nebo o dekádu později v éře Hunger Games, snad bychom se tu měli o čem bavit. V roce 2024 ale působí až neuvěřitelně, že tvůrci tenhle námět považují za nosný bez jakékoliv modifikace.

Zdrojem nechtěného humoru je snad jen představa hollywoodské produkce o „ošklivých lidech“. Předně u velmi tradičně atraktivní Joey King je těžké pochopit, co má být s jejím obličejem špatně. Postavy neustále upozorňují na její oči, padne cosi o šilhání, to ale rozhodně není vizuálně rozpoznatelné. Nemluvě o podivnosti toho, když se prostřednictvím ponechání si své ošklivosti rozhodne rebelovat žena s vizáží Brianne Tju, jež pak mimochodem v protivládním rebelském táboře, kde spí lidé ve stanech uprostřed lesa, pobíhá nonstop plně nalíčená. Samo sebou, že jediná postava v celém filmu nemá ani kilo nadváhy. Jak absurdní je, že dystopie o posedlosti krásou odmítá ukázat opravdovou ošklivost? Pokud někdo odporuje dnešním ideálům krásy, jsou to paradoxně voskoví padouši, kteří vypadají jako po zatím neusazené dávce botoxu.

Všechny postavy jsou také dost hloupé a neschopné základních myšlenkových pochodů. Nepomáhá, že herečky starší pětadvaceti tu ztvárňují čerstvě šestnáctileté dívky, takže je těžké uznat jejich naivitu jako součást nedospělosti. Racionálně si můžeme stokrát opakovat, že v příběhu má jít o děti, když ale máme před očima dospělé herečky, náš mozek jejich hloupost zkrátka intuitivně odmítne.

Nejsmutnější je, že režie se chopil McG, o němž jsme si před lety mysleli, že by z něj mohl být režisér zábavných akčních pecek. Absolutní stylistická a filmařská nijakost ale dělá z tohohle filmu ještě o kus horší podívanou. Ohledně Ošklivých bychom každopádně neměli dojít k závěru, že teen dystopie jsou z principu špatný žánr, ale že jako v případě každého žánru je potřeba do nich vložit trochu víc snahy.

Podívejte se na žebříček nejlepších sci-fi podle databáze Kinoboxu.