Válečná Operace Poštmistr má spoustu lákadel, ale neumí je prodat. Ritchie podlehl svým hrdinům

Název evokující Costnerův propadák The Postman – Posel budoucnosti vychází ze skutečné vojenské operace z druhé světové války, která se jmenovala Operation Postmaster. Jednalo se o tajnou misi britské speciální jednotky na počátku roku 1942, jejímž cílem bylo se zmocnit několika zásobovacích lodí, které ztěžovaly život britskému námořnictvu.

Na této akci byly zajímavé minimálně tři věci. Zaprvé operaci velel major Gus March-Phillipps, jenž se později stal reálným předobrazem pro postavu Jamese Bonda. Zadruhé se k misi britské úřady oficiálně nehlásily, neboť lodě kotvily u ostrova Fernando Po, toho času pod španělskou nadvládou – Velká Británie tudíž nechtěla být (právem) osočena z podnikání kroků proti státu, který si během válečného běsnění zachovával neutralitu. A konečně třetí zajímavostí je výsledek této akce, o němž zde však není vhodné psát, jelikož se snímek snaží historických reálií držet (do určité míry) poměrně věrně.

Není tedy divu, že tato událost Guye Ritchieho zaujala – k akčnímu řádění i oslavě britského heroismu totiž nabízí dostatek materiálů. Zjevná snaha o věrnost dějinám však v tomto případě zdatnému filmaři podrazila nohy – ačkoli se on sám snaží publikum a možná i sebe sama přesvědčit o opaku.

Nelehko se to vysvětluje, ale snímek je na jednu stranu naprosto přestřelený a nešetří tzv. over-the-top momenty, zároveň se však drží až příliš při zemi a soustředěně vypravuje o March-Phillippsově misi. To v praxi vypadá tak, že krví a brutalitami se rozhodně nešetří, počty zabitých nepřátel pomocí stylových headshotů jdou bezmála do stovek a britské hrdinné komando je bezchybným zhmotněním slova „cool“. Zároveň se však o postavy vůbec nebojíme – jsou totiž zjevně o tolik lepší než všichni záporáci, že se jim libovolně složité zadání daří splnit v suchém triku, což vede k naprosté ztrátě napětí a zájmu o další dění.

Nelze se zbavit dojmu, že pokud by Ritchie společně se svým scenáristickým týmem nehodlal vycházet ze skutečně žijících osob, mohl by se odvázat mnohem víc. Takhle ale víme, že March-Phillippse hraje Henry Cavill a další ultimátně dokonalí hrdinové mají sošné tváře Alexe Pettyfera, Henryho Goldinga, Hera Fiennese Tiffina a především Alana Ritchsona, který si během dvouhodinového dobrodružství díky obrovité postavě i ochotě porcovat nepřátele všemi dostupnými prostředky jako jediný dokáže vybudovat nějaké specifické charisma. Jinak totiž všichni umí a bezchybně dělají všechno, co je zrovna potřeba.

I v nedávném, podobně odzívaném akčňáku Operace Fortune: Ruse de guerre či o pár let starších (a o poznání zdařilejších) Gentlemanech představil Ritchie množství bizarních postav, které mohly kdykoli zemřít či nečekaně selhat – a to v zájmu zábavnosti a působivosti na publikum. Zde se však ničeho takového nedočkáme a spokojit se po celý film pouze s obdivem vůči všestranně dokonalým chlapákům už vyžaduje skutečně velkou diváckou oddanost. Spíše tak dává smysl se vydat do seriálového světa Pluku mizerů (SAS: Rogue Heroes), kde jsou akce britských speciálních jednotek v Africe během druhé světové války zpodobněny přece jen zajímavěji.

Komandu gerojů zde každopádně pomáhají tajní agenti Marjorie a Heron v podání Eizy González a Babse Olusanmokuna, kteří se na africkém ostrově snaží March-Phillippsovu týmu připravit podmínky pro ovládnutí kýžených lodí. Heron tedy pomocí intrik vyzvídá informace od nacistických důstojníků a atraktivní Marjorie se rovnou pokouší svést toho nejvýše postaveného – karikaturně odpudivého a v mučení se vyžívajícího důstojníka SS Luhra, kteroužto roli si náležitě užívá Til Schweiger. V jejich scénách má člověk pocit, že by se konečně o něco mohlo hrát, což ostatně platí i pro občasné prostřihy do domovské Británie, kde se Winston Churchill (Rory Kinnear) a důstojník Gubbins (Cary Elwes) snaží udržet nelegální projekt pod pokličkou. Jen škoda, že ani v těchto pasážích není potenciál postav naplno vytěžen a vývoj událostí pouze kopíruje to, co čekáte.

Většina stopáže je však vyplněna oddychovou akcí pod taktovkou speciálního komanda. Když už poněkolikáté sledujeme bezproblémové plnění dílčího úkolu, jenž byl jen chvíli předtím označen za nemožnou a sebevražednou misi, vytrácí se navzdory neutuchajícím Ritchieho kvalitám a hudebnímu doprovodu na pomezí jazzových a westernových melodií zájem a otěže přebírají spíše nuda a apatie. I tak ale jde o obstojnou žánrovou podívanou, jen je vzhledem k tématu a talentu za kamerou i před ní cítit, že to mohlo dopadnout mnohem poutavěji.

Operaci Poštmistr tedy nyní můžete vidět na platformě Amazon Prime Video. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších akčních filmů, které jsou tam k vidění.