Recenze: Gentlemani - Krize středního věku ubalená do jointa

Věta - “Young succeed the old!” (něco jako “mladí nahradí staré”) - je hlavním tématem nejnovějšího počinu Guye Ritchieho a její různé interpretace se dají nalézt v několika rovinách snímku.

Tou první a nejvíce očividnou je příběh točící se okolo stárnoucího krále obchodu s marihuanou Mickeyho (Matthew McConaughey) a jeho boje s mladým uzurpátorem s přezdívkou „Dry Eye“ (Henry Golding). V rámci žánru nic nového, v našem případě přetvořené ve stylu klasických Ritchieovek. To znamená, že ve frenetickém tempu představí zástup postav od namakaných, ale nepříliš chytrých boxerů, po na drogách závislou dceru zkompromitovaného aristokrata, jejichž souběžně probíhající dějové linie se budou po zbytek stopáže různě protínat, až se nakonec spojí v jednu.

Tento návrat ke kořenům je viditelný i v řemeslné stránce, která daleko více připomíná Podfu(c)k (2000) nebo Sbal prachy a vypadni (1998), než jeho nedávnější a o poznání vlažněji přijatou tvorbu.

Trailer:

Druhou úrovní je podtext, z něhož na vás doslova dýchá Ritchieho nastupující krize středního věku – je mu jednapadesát – a lehce konzervativní pohled na svět. Nemalý podíl na tom může mít fakt, že jeho druhý snímek, stojící pod sto milionů, se dočkal delší životnosti než všechna jeho díla následující po něm. Díky tomu Mickey působí spíše jako ztělesnění režiséra (který mimo jiné spolupracoval i na scénáři). Tvrdě se vypracoval a nyní musí čelit útokům mladších a dravějších konkurentů. Zároveň, jak je vidět v příliš častých vtipech založených na rasových stereotypech a jedné nebo dvou politicky laděných hláškách, Ritchie úplně nesympatizuje se současným vývojem ve společnosti. Samoúčelnost a převážná nefunkčnost těchto vtipů zabolí obzvláště vzhledem k tomu, jak nenuceně dokázal pracovat se stejnými tématy v předešlých filmech.

Tato lehká frustrace způsobená tlakem času vyburcovala Ritchieho, aby se znovu pokusil o comeback, ne nepodobně jako před několika lety s RocknRollou (2008). Dopadlo to relativně podobně. Perfektně zvolení herci si celý film užívají – nejvíce však vyčnívá Hugh Grant, který když se mu podařilo vymanit z rolí milovníků, předvádí skvělý výkon jakožto úskočný, podlý a nesympatický bulvární detektiv. Je to stylové (nejstylovější je oblečení, které postavy nosí, obzvláště pak teplákovky Colina Farrella), svižné, přehledné a přesto ne předvídatelné či nudné. Hlavní problém tedy je, že to do obvyklé směsi nepřidává nic nového.

Na celém snímku je bohužel vidět, že Ritchie přišel o svou dřívější drzost mladého a dravého filmaře a stal se z něj bohatý, uhlazený lev s tupými zuby a drápy, který se snaží znovu najít sebe sama. Což, pokud udrží současný kurz, není úplně nemožné a třeba se jednou vrátí mistr, který natočil Podfu(c)k.

Hodnocení: 78%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE