Třetí Medvěd jde jiným směrem, než čekáte. Je obtížným pokrmem, který nezasytí každého

Síla Medvěda tkví v tom, že každá sezóna nabízí divákovi částečně odlišný zážitek. Ano, určité aspekty v čele se silnými výkony, dynamickou audiovizuální stránkou či postavami pohybujícími se nonstop na hranici psychického zhroucení jsou totožné. Jenže showrunner Christopher Storer se vždy ve své sondě do restauračního prostředí vydá trochu jiným směrem a soustředí se na odlišnou stránku této svým způsobem nevděčné profese. Zatímco první řada ukazovala intenzivní pracovní stres v klasickém bistru, druhá série se více soustředila na jednotlivé postavy a dostávala se hlouběji k jejich psychickým bolístkám a problémům. V šesté epizodě tak díky tomu např. vznikl jeden z největších rodinných terorů, jaký kdy spatřil televizní obrazovky.

Finále navíc uštědřilo ústředním postavám tvrdou ránu a poslalo je na samé dno. Pokud ovšem čekáte, že tvůrci začali v aktuální třetí sérii ještě více šlapat na plyn, řešit jednotlivé konflikty a charaktery se dočkaly potřebného vývoje, čeká vás vystřízlivění. Storer se totiž opět rozhodl jít proti diváckým očekáváním a místo toho koupe charaktery v jejich vlastní šťávě a do toho ukazuje komplikovaný obraz restauračního průmyslu.

Carmy a spol. tedy sice otevřeli svou vysněnou luxusní restauraci, s níž chtějí patřit mezi nejlepší v Chicagu, idylka se ale rozhodně nekoná. Medvěd se po rozchodu s Claire naplno soustředí na práci a potřebu mít restauraci co nejdokonalejší. Jenže touha po perfekcionismu a jeho nesmyslné nároky na ostatní se brzy podepíšou na toxické atmosféře uvnitř týmu. Konflikt s Richiem se stupňuje, Sydney začíná přicházet o iluze, porod Natalie se blíží a dotujícímu strýčkovi už nad rozhazovačným Carmym začíná docházet trpělivost. Dá se tento luxusní podnik opravdu udržet?

Ve stručnosti by se dalo napsat, že třetí řada je v mnoha směrech naprostým protipólem té předcházející. Tam, kde tvůrci minule kladli důraz na intenzitu, stres, maximální emoce a dravý vizuální styl, tentokrát přijde takřka až meditativní a umělecké rozjímání nad jednotlivými atributy a prvky seriálu. V jedné epizodě se autoři hloubavě dívají na běžný chod restaurace, který se postupem času mění v čím dál větší toxickou rutinu, v níž každému dochází síly. V další se zaměří na pečlivé Carmyho přípravy, jiná se pro změnu kompletně věnuje povídání o budoucností restaurací a tomu, proč šéfkuchaři (mezi nimiž jsou i skutečná kuchařská esa) i přes enormní vlnu stresu a nonstop život v nejistotě vlastně pořád milují to, co dělají.

Svým způsobem jde o velmi nediváckou podívanou, u níž není překvapující, že na rozdíl od předchozích řad vzbuzuje u publika i kritiků poněkud rozporuplnější reakce. Seriál působí občas dojmem, že si chtěl Storer od řešení konfliktů a rýpání se v psychice trochu odpočinout a věnovat se restaurační profesi jako takové a ukázat ji se všemi jejími světlými i stinnými stránkami. Opět tu tedy máme přípravu oku lahodících pokrmů, ale taky šokující zavření prestižní restaurace či na povrch vyplouvající panické ataky. Tempo je velmi pomalé, atmosféra odtažitější a Storer si tentokrát potrpí na minimalismus či prostřihy na detaily, díky čemuž vyzní zobrazování kuchařských příprav, rutiny i psychologie postav v mnoha případech silněji, než byste čekali.

Konflikty z minula se nijak nevyřeší, vývoj postav je minimální a spíše se buduje půda pro čtvrtou sezónu. Na jednu stranu je fér mluvit o natahování a přehnaném čekání na něco, co už jsme chtěli vidět teď. Jenže na tu druhou jsou tvůrci ve své vizi opět velmi suverénní a zvládnou v mnoha epizodách diváka okouzlit i bez nulového posunu děje. Režie je sebevědomá, kamera do detailu zachycující přípravu pokrmů i rozpoložení charakterů mnohdy takřka hypnotická a atmosféra absolutního pekla, v němž se člověk neustále pere mezi kuchařskou vášní a totálním vyhořením, funguje pořád dokonale. Scénář se konfliktům a mírnému vývoji postav samozřejmě věnuje také a dostaneme několik výživných scén, jen jich je podstatně méně než posledně.

Třetí Medvěd tak zůstává řemeslně skvěle promazaným strojem se stále špičkovým audiovizuálním provedením, neselhávajícím obsazením, opět překvapivými cameo roličkami, výtečným soundtrackem a postavami, do jejichž trápení je člověk už absolutně ponořen. Dá se pochopit, že na mnoho diváků seriál zpomalil až příliš a šel proti jejich očekávání. Jenže právě změnou stylu a odvahou posunout se vždy někam jinam si Storer vydobyl svou aktuální pozici. A nyní ji s tak trochu anti-sérií Medvěda drze a odvážně okupuje. I já by tak sice ocenil, kdyby se v jistých dílech šláplo více na plyn či se v nich řešily závažnější záležitosti, za onu odvahu proměnit minulou depresi v takřka meditativní a umělecký kuchařský zážitek si ovšem tvůrci pochvalu jistě zaslouží.

Podívejte se na žebříček nejlepších seriálů dostupných na platformě Disney+, na níž od minulého týdne naleznete i třetí sérii Medvěda.