Costnerovo úctyhodné selhání. V Horizontu si plní westernový sen, nezná ale míru

Kevin Costner měl k westernovému žánru i americké historii vždy velmi blízko, v podstatě ve všech jeho počinech (i katastrofálním Poslu budoucnosti) je otisk těchto prvků jasně patrný. Dalo by se říct, že neexistuje vhodnější kandidát, jenž by velkolepý opus o Divokém západu mohl natočit. Na druhou stranu, v měřítku a s ambicemi, jež Costner měl, se jednalo od počátku vlastně o trochu sebevražednou misi. Obzvláště v době, která westernům příliš nepřeje.

Snažit se rozjet čtyřdílnou ságu neznámé značky v dobách, kdy selhávají i osvědčené franšízy, se pak může zdát rovnou bláznovstvím. V tomto případě je přitom pohled na nízkou návštěvnost opravdu smutný. Horizont: Americká sága totiž není selháním, jež by se Costnerovi rozpadlo pod rukama, ale monstrózním dílem, co si i přes všechny mušky zaslouží divácký respekt.

Popisovat příběh je v tomto případně poněkud ošidné. Máme tu totiž několik příběhových linií, které se divákovi představují pomalu během celého filmu (někdy až po dvou hodinách stopáže) a zatím nejsou takřka nijak propojeny. Jediné, co je spojuje, jsou letáky lákající do osadnického města Horizon, kde mohou lidé údajně najít nové útočiště a ráj na zemi. Jenže jak hned v úvodu filmu po krvavém nájezdu Apačů obyvatelé tamní kolonie zjistí, není to tak úplně pravda.

Zatímco řada kovbojů se vydá na cestu pomsty, někteří přeživší v čele s Frances a její dcerou Elizabeth se usídlí u americké armády. A do toho tu máme ještě skupinu osadníků, kteří do Horizonu pomalu putují a drsného kovboje s tváří Kevina Costnera, který se nechtěně připlete do krvavé šlamastyky a stane se ochráncem ženy a malého dítěte.

Tyto příběhy jsou lemovány vskutku rozmáchlým vyprávěním, v němž chce hollywoodská hvězda ukázat, jak to v 60. letech 19. století v Americe vypadalo, zobrazit poctivou atmosféru Divokého západu, ducha doby a do toho samozřejmě vzdát poctu westernovému žánru. A nutno říct, že v těchto prvcích první část Horizontu rozhodně neselhává. Snímek vážně oslní svým měřítkem, výtečnou kamerou i vizuálem, který ukazuje Divoký západ ve vší jeho kráse i špíně.

Costner nám velmi soustředěně a pozvolna představuje různorodé motivy, konflikty a příběhy, hraje si s westernovým feelingem i jednotlivými scénami či dramatickými pasážemi, jež často skvěle gradují a jsou dárkem pro všechny fanoušky žánru. Film se navíc může opřít o výtečný soundtrack, známé herecké tváře, jež do svých rolí poctivě zapadly a zejména samotného Costnera. Ten před kamerou opět ukazuje své enormní charisma, za kamerou pro změnu vykazuje velký cit k milovanému žánru. Film má ono pověstně srdíčko, díky němuž je vše natočeno s patřičnou chutí. Costner navíc ví, kdy má být melodramatický či romantizující, kdy přidat tu správnou porci patosu a kdy naopak servírovat poctivý drsný western s efektně gradujícím napětím.

Horizont je zkrátka epický western se vším všudy, jeden z těch druhů filmů, které se dnes už prostě netočí. Je to ovšem zároveň Costnerovo megalomanství a přehnané ambice, jež celku podráží nohy. Horizont totiž nepůsobí jako film, ale spíš jako začátek dvanáctidílné minisérie, od níž jsme viděli pouhý úvod. Počinu tedy chybí nejen jakékoliv finále, ale vlastně i gradace, výraznější dějové oblouky a vypravěčské prvky, jež byste od snímku očekávali. Zde se totiž na tyto propriety čeká až do dalších dílů.

Horizont tedy dokáže strhnout atmosférou či suverénním řemeslem, zároveň ovšem nepůsobí vůbec soudržně, kompaktně a neprodává ducha Divokého západu s takovou vervou a důmyslností jako třeba minisérie 1883 od Taylora Sheridana (z jehož Yellowstonu Costner kvůli natáčení své ságy odešel).

Epos je tedy plný výtečně natočených a vygradovaných scén v čele s vypálením osadnické vesnice či střetem Costnera s Jamiem Campbellem Bowerem, zároveň se ovšem režisér evidentně utrhl ze řetězu a chce toho říct tolik, že chvílemi ztrácí míru. Najde se tu tedy i několik zbytečných pasáží, jež příliš nefungují, nikam nevedou a často se mohou „pochlubit“ i dosti strojenými a krkolomnými dialogy. Costnerovi, který je v podstatě hlavní šéf celého projektu, jako by chyběl za zády producent či dramaturg, jenž by mu ve správné chvíli zašeptal, že tohle už je trochu moc. Celek tak kvůli tomu působí roztříštěně a jisté dějové zákruty v poslední třetině i přes pomalejší tempo paradoxně vyznívají dosti uspěchaně a nevěrohodně.

Horizont: Americká sága je film plný protikladů. Na jednu stranu vás dokáže strhnout svou výtečnou westernovou atmosférou, měřítkem i Costnerovým sebevědomím, na tu druhou ovšem malinko zklamat jistým tvůrčími volbami i faktem, že to celé nemá konec. A vzhledem k nehezkým komerčním výsledkům není jisté, zda se onoho závěru vůbec někdy dočkáme. Po skončení titulků se tak musí v divácích ozvat pocit neuspokojenosti. Jenže i přes tyto chyby je opravdu těžké Costnerovi v jeho snahách nefandit. Sice by měl dosti zmírnit své megalomanství a vizionářství, ale pořád nám představil svět nelítostného i romantizujícího Divokého západu, do něhož se rád vrátím. Pokud k tomu tedy dostanu příležitost.

Podívejte se na žebříček nejlepších westernů podle databáze Kinoboxu.