Portrét kapely Tata Bojs chtěl být odvázanější. Jeho síla je ve zvládnutí jedné klíčové složky

Ačkoli se někteří respondenti ve snímku snaží tvrdit, že Tata Bojs nejsou pouze Milan Cais a Mardoša, samotné dílo se točí především kolem těchto dvou klíčových členů. Jejich dlouholeté přátelství sledujeme už od mateřské školky a raným fázím kapely od roku 1988 do konce 90. let je nakonec věnován nečekaně velký prostor. Fanoušci se tak dočkají ponoru do zákoutí pražské Hanspaulky, odkud kapela pochází, přes vykreslení rodinného zázemí, které popisují i rodiče obou hudebníků, až po průlet prvními nahrávacími pokusy.

Je zajímavé od členů skupiny i lidí z jejich okolí poslouchat, jak se Tata Bojs na začátku 90. let odlišovali od většiny pražských alternativních kapel hlavně důrazem na humor, zábavnost a (jak Milan Cais nerad slýchává) hravost. To se projevovalo nejen neotřelými, komediálními texty, ale i divokými kostýmy a pronášenými vtípky během koncertů. Jádrem kapely nikdy nebyla muzikantská virtuozita (přestože o pokrocích v průběhu času nelze pochybovat), nýbrž ochota a schopnost nabídnout publiku něco jiného než jiná hudební tělesa.

Dokument tak relativně chronologicky probírá zásadní milníky kapely, což je určeno pochopitelně hlavně vydávanými alby a také kytaristy či dalšími spoluhráči, kteří se kolem Mardoši a Caise v průběhu let střídali. Zároveň se však této lineární linky nedrží Najbrtův tým zcela striktně a občas podle vhodných asociací přeskočí do budoucnosti či prostě jen jaksi stranou. Právě v tom je nakonec největší síla filmu, jelikož si během hodinu a půl dlouhé stopáže udržuje výborné tempo a nezačne nudit. Až si člověk při posunů mezi jednotlivými alby říká, že by toho o dané nahrávce a době jejího vzniku chtěl slyšet ještě více.

Na své si přitom přijdou především milovníci starší tvorby kapely, jelikož se hodně povídá třeba o prvních dvou, dnes už poněkud pozapomenutých nahrávkách Šagali Šagáli a Ladovo album. Dostatek prostoru obdrželo i Futuretro, Nanoalbum či Smetana, zatímco o albech Kluci kde ste?, Ležatá osmička, A/B či Jedna nula se nedozvíme téměř nic. Nezdá se však, že by to bylo úplně nutné – vývoj kapely během 90. let přece jen nejlépe vystihuje její postupně se formující esenci a poslední více než dekádu charakterizuje především neustále nabobtnávající měřítko koncertů zahrnující rozsáhlou výpravu, doprovodné zpěvačky či vizualizace a zahrnutí neotřelých technologií.

Naopak poněkud zbytečně působí hrané vsuvky, o které se postarali herci z divadelního souboru Vosto5. Ti se nejdříve prezentují jako futurističtí archeologové, kteří se někdy v budoucnosti snaží pochopit fenomén Tata Bojs. Tato humorná linka je však vědomě opuštěna a sami herci se následně představí svými skutečnými jmény. Posléze vystupují občas v rolích archeologů, občas sami za sebe, avšak tento metafikční koncept není na jinak poměrně přehledné a konvenční portrétování členů kapely dostatečně organicky napojen.

V textech kapely se v průběhu času mnohokrát objevila obdobná sebeuvědomělost, díky níž písně leckdy fungovaly na vážné i odlehčené rovině. Snaha o přenos tohoto přístupu do filmového vyprávění je tedy pochopitelná a sympatická, samotná realizace se však úplně nezdařila. Herecké výstupy tudíž poslouží jako vizuální ozvláštnění jinak rutinního využití mluvících hlav, nic navíc však nepřidávají.

Co se ale nakonec podařilo z koncertních pódií na filmový pás převést úspěšně, je energie a jakási těžko uchopitelná dobrá nálada, která ze členů skupiny i jejich okolí sálá. Nikdy nešlo o drsné rockery, nýbrž spíše o přívětivé sympaťáky, na jejichž humor i určitý ostych se šlo snadno napojit. A to platí i o jejich dokumentárním portrétu. Ten možná původně chtěl být o něco odvážnější a unikátnější, než nakonec je, přesto se mu ducha kapely daří vystihnout a zábavně předává klíčové informace o její cestě na hraně mainstreamu a alternativy během uplynulých tří a půl dekád.

Snímek Tatabojs.doc můžete momentálně vidět na karlovarském filmovém festivalu a od 5. září se objeví i v běžných kinech. Podívat se můžete také na náš žebříček nejlepších českých dokumentů posledních deseti let.