Eddie Murphy je v novém Policajtovi v Beverly Hills ve formě. Netflix mu hází klacky pod nohy

O čtvrtém filmu se přitom spekulovalo tak dlouho, až už mnozí ani nečekali, že někdy vznikne. Jednu dobu to dokonce vypadalo, že se místo sequelu dočkáme seriálu, v němž štafetu od Axela převezme jeho syn. Ze všech možných nápadů nakonec sešlo, Murphyho ovšem touha vrátit se do kůže Foleyho a napravit sérii reputaci po nepovedené třetí štaci nepřešla, a tak se nakonec přeci jen dočkal. Po franšíze samozřejmě skočil hladový Netflix, jenž svou často sériovou a rutinní výrobou titulů jistotu nebudí, což se dá ostatně říci i o angažování režijního debutanta Marka Molloye. Comeback Axela Foleyho je však přeci jen důstojnější, než se zprvu čekalo.

Axel si totiž moc nedokáže připustit, že stárne, čemuž se při pohledu na energického a vitálního Murphyho ani nedivíme, a blbne pořád stejně jako zamlada. Policejní vyšetřování si vede po svém, na předpisy moc nedá a jeho nadřízení jsou z něj nešťastní. A budou z něj nešťastní i v Beverly Hills. Zde se totiž dostane do potíží jeho dcera, která s Foleym ovšem už léta nemluví, a starý známý Billy. Oba vyšetřují případ okolo údajného vraha policisty. Kvůli tomu je však dceři vyhrožováno smrtí a Billy beze stopy zmizí. Axel je tedy zpátky ve slunných ulicích, aby ochránil svého potomka a zachránil starého kamaráda.

Už od počátku je zcela evidentní, že se tvůrci rozhodně nepokoušejí dát sérii moderní kabátek či ji výrazně posunout dopředu. Naopak, i když se příběh odehrává v současnosti, tak značka neztratila svůj typický osmdesátkový feeling, jenž vytváří např. povedený soundtrack i povědomé záběry na staré dobré Beverly Hills, které přeci jen prošlo jistou proměnou. Tvůrci se sice snaží trochu pracovat i s kontrastem, když je policejní veterán konfrontován s moderními postupy a výstřelky, stále ale film v jádru zůstává nostalgickou blbinou, která hezky pracuje se svým odkazem či narážkami na minulé díly (sympatické rýpnutí do nepovedené trojky potěší) a vykouzlí fanouškovi úsměv na rtech.

A to hlavně proto, že film vlastně docela pěkně šlape. Diváka naštěstí nebaví jen nostalgická retro atmosféra a známé tváře, ale zejména stále funkční Axelovy hlášky a jeho nevymáchaná pusa, které to pořád mele jako za starých časů. K těmto kladům se může přidat i svižné tempo či akce. V té se sice nepředvádí žádné velké zázraky, ale oldschoolové přestřelky, v nichž padne až nečekané množství „headshotů“, šikovně zapadnou do celkové retro stylizace. Hlavně je tu ale Murphy, jenž do ikonické role vklouzl neuvěřitelně rychle a přirozeně, jeho Axel je stále nehorázný sympaťák a je vidět, že si herec užíval každou vteřinu před kamerou. A divák si je bude užívat s ním.

Hlavní hvězda se navíc může opřít o nové parťáka Josepha Gordona-Levitta, s nímž mu to až překvapivě dobře šlape, a dohromady tvoří sehrané a sympatické duo. S kým mu to už tolik nešlape, je bohužel jeho dcera v podání Taylour Paige. Linie okolo sbližování se s odcizenou ratolestí jede podle šablony a profláklých klišé, což by nevadilo, kdyby to scénář využil k budování silného emocionálního pouta a vytěžení několika napínavých či dojemných scén. To se tu ovšem neděje, Paige se s energičností Murphyho úplně nepotkala a jejich vztah nechá diváka chladným.

Příběh je navíc také okoukaný a moc napětí či šokujících odhalení nepobral. Tady je děj zkrátka spíš výplní a kulisou, v níž Murphy co nejvíce kecá a dělá akční voloviny. Neurazí, nenadchne, ale moc napínavá není a za týden si na ni ani záporáckého Kevina Bacona nevzpomenete. Nový Policajt v Beverly Hills navíc doplácí na tvůrčí a dramaturgická rozhodnutí, která plynou ze spolupráce s Netflixem poměrně často a i zde to titulu malinko podřezává větev.

Policajt v Beverly Hills: Axel F by byl totiž velmi svižnou a odsýpající žánrovkou, kdyby měl tradičních 90 minut. Jenže jsme na Netflixu, kde se kvůli snaze udržet diváka co nejdéle u obrazovky a nastřádat co nejvíce zhlédnutých minut často roztahuje stopáž do nesmyslných délek, což je i případ očekávaného sequelu. Ten má necelé dvě hodiny, a jelikož je příběh až moc jednoduchý, musí se stopáž natáhnout naprosto výplňovými a prázdnými scénami, v nichž se Axel s někým hádá, potká postavu z minulých dílů či dělá zkrátka věci, co nejsou pro příběh vůbec důležité.

Jenže na těchto slovních přestřelkách je často vidět, že to jsou prázdná slova bez pointy, která jen zabíjí čas a Axel je v nich kvůli tomu i malinko otravný. Po dramaturgické stránce se navíc nepodařilo efektivně spojit dohromady všechny zmíněné prvky, a tak je kvůli tomu Axel F poněkud roztříštěným a natahovaným dobrodružstvím.

Je to přitom škoda, protože jinak je Policajt v Beverly Hills 4 hezky nenáročnou a přímočarou jednohubkou, co si na nic nehraje a chce zkrátka instantně pobavit a potěšit nostalgiky. To se filmu nakonec daří. Molloy sice nenatočil nějak žánrově emotivní či strhující dílo, jednotlivé kolonky žánru ale vyplňuje obstojně a ví, jak fanoušky správně zaujmout. Odkazů či vtipných rýpnutí na stáří jednotlivých hrdinů je tu navíc víc než dost a Axel Foley je pořád dost sympatickým hrdinou, jemuž chce divák držet palce i po několika dekádách. Jen to mohlo být celé ještě údernější a kompaktnější.

Podívejte se také na topku nejlepších akčních komedií.