Češi animované filmy pořád umí. Kouzelný Život k sežrání vás naplní optimismem

Snímek je adaptací knihy Mikaëla Olliviera a stejně jako u zmíněného myšího kousku se tvůrci i zde zabývají důležitým tématem – konkrétně obezitou. Hlavním hrdinou je totiž dvanáctiletý Ben, pohodář, co se svým kamarádem skládá hudbu, a když přijde domů, smlsne na posezení obří burger a zají ho cupcakem. A vedle mámy, která je veterinářkou, žije doma také s opičkou či chameleonem. Z narážek na svou váhu si zdánlivě nic nedělá a snaží se udržet si svou pohodovou fasádu.

To se však změní ve chvíli, kdy mu školní doktorka oznámí, že má obezitu, jež může zásadně ohrozit jeho zdraví. Šikanisté ve škole si z něj následně dělají ještě větší srandu a rozvedení rodiče se o Bena začnou bát. Ben se nejdřív pomoci vyhýbá, jelikož se ale zakouká do spolužačky Klárky, chce přeci jen zhubnout. Zvládne Ben svou hubnoucí cestu? Vážně mu láska ke Kláře pomůže nad obezitou vyhrát, nebo je problém mnohem hlubší? A jaké to je vyrůstat v „roli“ tlouštíka?

Na tyto otázky se snaží odpovědět film režisérky Kristiny Dufkové, který vás hned zpočátku okouzlí loutkami a stop motion animací. Po animované stránce je česká novinka opravdu skvělá, obsahuje nespočet sympatických nápadů a předkládá nám nádherný pestrobarevný svět, do něhož se díky chytlavé stylizaci a plynulé animaci velmi snadno ponoříte. Film navíc obsahuje kupu roztodivných postaviček, přičemž každá je trochu bizarně či vtipně stylizovaná a výsledek tak lehce připomene kreace od Tima Burtona. I když občas už se možná tvůrci s přestylizovaností postav malinko utrhli ze řetězu, velice to pomáhá tomu, že i vedlejší figurky zde mají své jasné místo a „ksicht“.

Vypiplaná vizuální stránka ale samozřejmě sama o sobě nestačí. Snímek dokáže strhnout také svou velmi pozitivní náladou a hravým scénářem, který je plný vtipů vděčných jak pro teenagery, tak i dospělejší publikum. Ano, dá se namítnout, že se tu vlastně jede podle šablony středoškolských a coming-of-age titulů, žánrové prvky ovšem tvůrci naplňují velice sympatickým způsobem. Navíc zobrazují hrdinu trpícího nadváhou trošku jinak, než jsme zvyklí. Ben není žádný otloukánek, ale sympatický hrdina, co kromě kil řeší typické problémy dospívání. A vy mu budete už od začátku držet palce. I díky tomu se samotné poselství filmu daří prodat na jedničku.

Ve výsledku je tedy Život k sežrání animákem, v němž je vlastně vše na svém místě a jde tak o ideální film pro všechny generace. Edukační linka zde funguje a šlape skoro stejně dobře jako vděčné hlášky, vtipné písničky o jídle, nespočet vizuálních hrátek a odkazů či scénky „jako ze života“. Těm vévodí pasáž u babičky, která ráda vyvařuje, a nemůže se proto smířit s faktem, že její vnouček drží dietu.

Ve srovnání s filmem Myší patří do nebe jde ovšem přeci jen o něco přímočařejší podívanou, která nenabízí tak hutné myšlenkové podhoubí a emoční zásah. Tvůrci se sice hezky snaží bojovat proti stereotypům, scénář Petra Jarchovského se ovšem sám jistým diskutabilním pasážím (např. o řešení šikany) nevyhne. I přesto se ovšem jedná o velmi příjemný žánrový počin, který dokáže rozesmát i toho největšího cynika a ukazuje, že Češi na loutkové a animované scéně prostě umí.

Podívejte se také na žebříček nejlepších animovaných filmů podle Kinoboxu.