Recenze: Politické kruhy (Fresh Film Fest / 2011)

Není nic horšího, než špatně vyřčená věta těsně před důležitým hlasováním. Británie a Amerika, dva odvěcí nepřátelé, se mají sejít na společném mýtinku, aby pod jednou hlavičkou dali zelenou vpádu dalších vojenských jednotek na horkou půdu. Předem rozhodnutá bitva se zkomplikuje ve chvíli, kdy britský ministr pro místní rozvoj zcela nechtěně vypustí před novináři do éteru větu „válka je nepředvídatelná“. Média se jeho nejistého přístupu hbitě chytnou. Než bys řekl švec, přidá se nervózní fráze o hoře v mlze, kterou je třeba překonat a potencionální problém je na světě. Ještě že má britské ministerstvo k dispozici neurotického experta na vztahy s veřejností Malcolma Tuckera, z jehož vyřídilky by se i Quentin Tarantino měl co (z hlediska peprných hlášek) učit.

Politické kruhy byly letos nominovány na Oscara pro nejlepší adaptovaný scénář a není se čemu divit. Ostře, nevybíravě a současně s nadhledem a černým humorem se strefují do politických manipulací, lobbingu, namyšlenců v kvádrech i chudáků, kteří to ke své smůle mysleli s politikou upřímně. Mozaika nejrůznějších politických složek je spletena takovou kadencí hlášek, že by si s tím průměrný sitcom vystačil na celou jednu sezónu. Samozřejmě jde o otázku vkusu. Pokud vám totiž kupříkladu nepřipadá vtipná následující věta: „Vykecáš jen slovo, utrhnu ti nohu, vezmu ti z ní holenní kost, rozlomim jí a upíchám tě s ní k smrti!“, pak je velmi pravděpodobné, že vás Politické kruhy bavit nebudou. Extrémně černý humor navíc (pro plné docenění mistrně napsaných dialogů) vyžaduje větší než malou znalosti anglického jazyka. Údernost jistých vět totiž nelze dost dobře převést do češtiny (kupříkladu „This is a government department, not some fucking Jane fucking Austen novel!“).

Politické kruhy měly při prvním sestřihu čtyři a půl hodiny. Na výsledku se to naštěstí příliš nepodepsalo, i když je tu podobně jako v Lásce nebeské (jde sice o úplně jiný žánr, je tu ale podobně zběsilé strukturované vyprávění o mnoha postavách) patrné, že by se toho dalo vyprávět mnohem více. Na druhou stranu snímek ve výsledné podobě ani minutku nenudí. Prakticky neustále zásobuje diváka humornými dialogy a vypointovanými scénkami, které stojí za to citovat. Obrovskou zásluhu na tom samozřejmě má přesný herecký ansámbl, z něhož si nicméně 90% diváků odnese především Petera Capaldiho jako Tuckera, jehož postava právem zapříčiní zvýšený zájem o seriál Je to soda, z něhož film vychází.

Politické kruhy mi svou téměř dokumentární hektičností přišly tak trochu jak komedie, kterou by natočil Paul Greengraas (kdyby neměl neustálou potřebu někde prohánět Matta Damona). V mnohém je totiž tento film těm Greeengraasovým podobný – bez příkras vykresluje kontroverzní téma, využívá převážně neokoukané tváře a sází na jistý chaos, který umocňuje dojem realismu. Akorát, že je to komedie. Politické kruhy patřily k letošním vrcholům Fresh Film Festu a kdo je neviděl, může jen litovat.