Harry Brown: Jak to dopadne, když se herecká legenda rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou?

„Drsnější Gran Torino“, nejčastěji zaznívalo po projekci Harryho Browna. Téma k tomu svádí. Máme tu postaršího chlápka v hlavní roli, někdejšího představitele tvrdých hrdinů, který má dost spratků terorizujících okolí. A tak zatímco ostatní jen tiše pasivně sedí, on se nebojí ukázat vztyčený prostředníček. Je tu však výrazný rozdíl ve formě. Eastwoodův pohled na aktivní stáří byl podstatně vděčnější pro oscarové akademiky (mentorství, mrzák nalézající srdce a vše vyřešené „v rukavičkách“). Harry Brown je britsky špinavý. Jakkoli svým nekompromisním tahem může být pro leckoho béčkovější, je tahle jízda naštvaného důchodce v mnohém působivější.

Ostatně, již samotný úvod z ruční kamery, ve kterém parta výrostků pro své pobavení odstřelí matku dvouletého dítěte, je výrazně syrovější, než cokoli z Gran Torina. A v podobné duchu snímek pokračuje. Pravidelně dávkuje zneklidňující scény, ve kterých mladí nešetří údery / střelivem a kde je to ke smrti jen krůček. V tom všem se může zdát být Caineův důchodce jako komická figurka, ale tvůrci s postavou umí pracovat. Nedělají z ní supermana, který by v sedmdesátce pobíhal po střechách. Harry Brown je člověk se zkušenostmi, který taktizuje a je (v rámci možností) co nejvíce schovaný ve stínu. K něčemu takovému nepotřebujete mládí, ani rychlost – stačí dobrá muška.

Ústřední skupinka mladých hajzlíků je navíc tak dokonale odporná, že se Caineově cestě za pomstou fandí snadno. Celá ta špinavost, která ulicím vládne, je natolik odpudivá, že je podobný anděl pomsty diváky doslova vykřičený. Ano, tím sklouzáváme k oné béčkovosti, ve které se zkrátka na každé prase vaří (smrtící) voda. Realita tak pohádková nebývá. Jenže tu máme ten drsný britský styl vyprávění, díky kterému to nepůsobí jako Hollywoodská pohádka. Clint Eastwood je skvělý režisér a Gran Torino fungovalo v jeho poetickém podání proto, že bylo takovým způsobem i napsané. Kdyby chtěl ovšem stejným způsobem natočit Harryho Browna, věřím, že by výsledek působil směšně. Vypravěčský styl ostrý jak břitva udržuje celý koncept pohromadě a to včetně hektičtějšího finále, kde je největší filmařský přešlap v podobě okatě digitální krve.

Snímek je především one man show Michaela Cainea, pro kterého je Harry Brown stylovým rozloučením s fanoušky i vlastními hrdiny. Vedle pocty velkému herci je věrně servírován obraz sociální společnosti, se kterou je něco v ošklivém nepořádku. To je kombinace, která rozhodně stojí za pozornost. Dvakrát tolik, když je prezentována ve filmařsky vymazleném hávu.

A i kdyby v tom nebyl sociální podtext a nešlo o poslední hlavní roli známého herce, pořád je tu silný příběh člověka, který chce něco změnit. A to chce, myslím, čas od času každý z nás. Ve výsledku tedy není Harry Brown "jen" druhým Gran Torinem. Je druhým úhlem pohledu na stejný problém. Ne možná tak divácky líbivým, ale jednoznačně mrazivějším a hodným o nic menší diskuze.

Hodnocení: 85%

Průměr hodnocení ze všech rezenzí najdete ZDE