Star Wars: Akolytka se snaží jít odlišnou cestou. V jedné věci ovšem zásadně selhává

Seriálu se totiž ujala Leslye Headland, která má coby režisérka a scenáristka na kontě velmi specifickou netflixovku Ruská panenka, s níž se dočkala všeobecné chvály. Její Akolytka se navíc chce zabývat temnějšími tématy a zavádí nás do období, jemuž se filmy a seriály doposud vyhýbaly. Název i prvotní střípky napovídaly, že autorka se bude chtít více zabývat temnou stranou Síly, hrát si s doposud neprobádanými motivy a naplno se oprostit od éry rodu Skywalkerů, kolem níž se všechny dosavadní počiny franšízy točily. Jenže to, co mohlo být pro značku svěžím větrem a sympatickým krokem do neznáma, po prvních čtyřech epizodách, které jsme měli možnost vidět, nešlape tak, jak bychom si přáli.

Vracíme se do éry zhruba sto let před zrodem Impéria, tedy do tzv. High Republic. Tehdy vládl v předaleké galaxii mír, na který dohlíželi samozřejmě mocní rytíři řádu Jedi, kteří se snažili mimo jiné zastavit všechny zárodky hrátek s temnou Silou. Případ, který musí řešit nyní, však může mít na galaxii i jejich řád dalekosáhlé následky. Jedna z rytířek Jedi je totiž zavražděna a stopy vedou k bývalé padawance a učednici mistra Sola. On sám ale tuší, že vše může být trochu jinak a vražda má zřejmě co do činění s událostmi z minulosti. Společně s mistrem Yordem a svou padawankou Jecki se proto vydává celou situaci vyšetřit. Brzy zjistí, že za vším stojí ještě někdo daleko mocnější.

Už od počátku je znát, že Headland se vážně snaží jít trošku jinou cestou a svět Star Wars pojmout více po svém. Místo velkolepého dobrodružství plného soubojů či vesmírných bitev tedy dostáváme podstatně komornější podívanou, v níž sice hned v úvodu sledujeme celkem fajn bitku, po ní ovšem mají fanoušci akce takřka vystaráno. Akolytka se profiluje v podstatě jako detektivka, v níž rytíři Jedi létají z jedné planety na druhou, snaží se zabránit dalším vraždám a do toho zjistit motivace titulní Akolytky i identitu jejího mistra.

A nutno říct, že po této stránce neodvádí Headland úplně špatnou práci. Scénáři se daří budovat napětí a otazníky okolo neznámé, avšak čím dál silnější hrozby. Tajemná a ponurá atmosféra poměrně šlape, autorka se ovšem zároveň soustředí také na postavy a jejich motivace a snaží se kolem nich budovat linii o pomstě, starých křivdách a dalších důvodech, které mohou člověka přivést na temnou stranu barikády. Právě v těchto okamžicích ovšem seriál během úvodních epizod spíše selhává.

Postavy jsou totiž prozatím tím nejslabším článkem seriálu. Tvůrci mají nevýhodu v tom, že na rozdíl od předešlých seriálů se neopírají o známé charaktery z filmů či animovaných sérií a musí nám představit řadu dosud neviděných tváří. Jenže cestu k nim divák hledá těžko. Většina jich je načrtnuta podle klasické šablony, jsou jim dávány do úst klišovité a prázdné dialogy a působí dosti matným a nevýrazným dojmem. K většině z nich si divák kvůli jejich prázdnotě zatím ani nemůže vybudovat vztah či jim nějak držet palce.

Herci tak v podstatě nemají moc co hrát a jediný Lee Jung-jae ze Hry na oliheň to dokáže uhrát s jistou ctí. Amandla Stenberg ovšem dosud nezaujala ani uvěřitelně napsaným partem, ani hereckým výkonem. Herečka má sice z jistého důvodu náročnější práci než ostatní, v dramatických polohách ovšem působí poměrně nepřesvědčivě.

Snaha o hledání temných stránek či hříchů řádu Jedi kvůli matným figurkám u diváka příliš nerezonuje, režie navíc také má své rezervy. Zejména úvodní epizody působí v klíčových pasážích poměrně nemotorně a nevyrovnaně, ať už z hlediska hereckých výkonů, tak budování napětí a celkové atmosféry. Autorka se sice snaží najít vlastní cestu, zároveň se však musí držet zajetých trademarků a prvků, jež diváci zkrátka chtějí vidět, což dělá režisérce značné problémy. Až v následujících epizodách získává režie stabilnější půdu pod nohama a ve třetím a čtvrtém díle servíruje řemeslně bezproblémovou podívanou.

Po scenáristické stránce ovšem nezajímavost postav a jejich jednání stále budí otazníky a příliš tomu nepomáhá ani nepříliš využitý svět. Pokud jste si coby fanoušci Star Wars mysleli, že více nahlédneme do vděčného a doposud téměř neprobádaného období High Republic, budete zřejmě zklamání. S tímto obdobím, jeho politikou či společenskou situací se tu prakticky nepracuje a nic moc se o této době nedozvíte. Jen je tu zkrátka mnohem více rytířů Jedi, než jsme zvyklí, a tím to končí. V následujících epizodách se tato situace samozřejmě může zlepšit, Akolytka ovšem prozatím zůstává spíše komornější podívanou o několika postavách, které chodí v lesích, a pár klasických interiérech.

Akolytka tedy po čtyřech dílech nevlévá univerzu novou krev do žil, jak mnozí očekávali. Odklon od klasické éry aspoň nabízí v rámci mezí funkční detektivku, která šikovně odhaluje jednotlivé střípky a informace z minulosti a nechává dostatek otazníků na to, aby divák sledoval novinku i nadále. Zdánlivě atraktivní zápletku ovšem zalidňuje sbírkou impotentních postav, o jejichž osud se publikum moc nebojí, a zajímavá témata prozatím nechává ležet ladem. Režijní a tvůrčí vedení pak rozhodně není tak sebejisté jako v případě Ahsoky či pecky s názvem Andor a bojím se, zda se před námi spíše nevyjevuje zklamání po vzoru Obi-Wana Kenobiho. Zbylé díly snad reputaci seriálu napraví.

Podívejte se na žebříček nejlepších seriálů dostupných na Disney+.