George Lucas se málem nedožil dvaceti. Pak vytvořil největší filmovou značku historie

George Lucas se narodil 14. května 1944 v kalifornském městě Modesto, kde jeho rodina sídlila už po čtyři generace. Měl talent na sestavování elektrických vychytávek, imponovaly mu rychlé vozy, rozhlasové hry a svým způsobem také kinosály, jež stejně jako zadní sedačky aut shledával fascinujícím místem pro pářící rituály mládeže. Sám sice u dívek moc úspěchů neměl, ale v zálibách se brodil až po bradu. Jako člen první generace odkojené televizí konzumoval přímočaré a jednoduché pořady, díky nimž pojal náklonnost k seriálovému vyprávění. Sjížděl dobrodružné filmy a westerny, přitahovaly jej příběhy o podceňovaných spasitelích a v kině sem tam zhlédl hodnotný film jako Most přes řeku Kwai. Raději měl však francouzské filmy od Godarda, jež mu připadaly víc kinetické a hravé.

Ve svém Fiatu brouzdal nočními ulicemi a závodil s vrstevníky, o školu valný zájem nejevil. Obrat nastal po téměř fatálním incidentu z roku 1962, kdy sotva vyvázl po těžké autonehodě. Svolil k dalšímu institučnímu vzdělávání a s kamarádem Johnem Plummerem odjel na Jihokalifornskou univerzitu USC, kde od podzimu 1964 studoval kinematografii. Zaujala ho přitom asociace se slovem fotografie – víc než zapáleným cinefilem byl příznivcem technického aspektu pohyblivého obrazu.

Měl kliku, že druhá polovina 60. let byla dosud tím vůbec nejfantastičtějším obdobím, co se týče studia filmu v Severní Americe. Z univerzit vycházeli absolventi s citem pro evropský realismus či žánrové konvence jako Martin Scorsese, Brian De Palma nebo Francis Ford Coppola. Lucas si udělal pár přátel, kteří mu dle jeho zvyklostí měli stačit na celý život. Mezi nimi byl také Steven Spielberg, jenž se ve školních lavicích potil o čtyřicet kilometrů dál na Kalifornské státní a svůj speciálně sestavený program předčasně ukončil roku 1968. Nikdo tehdy o daných školách neměl valné mínění, ale budoucí hvězdní tvůrci z nejrůznějších filmových oborů se tam přece učili kolektivní práci, poznávali se a zjišťovali, kde se mohou uplatnit nejvíc.

Lucas protrpěl hodiny scenáristky, ale vyloženě se našel ve střižně. V minutovém studentském filmu Look at Life dynamicky znázornil tehdejší revoluční období, poté natočil tříminutový thriller ze studené války Freiheit o muži stíhaném neviděnými komunisty na útěku do západního Německa. V dalším kraťasu Herbie piloval dokumentární styl cinema vérité a ve svém ročníku byl dávno zázračným dítětem. Střihačskou zručnost potvrdil osmiminutovým filmem 1:42:08: A Man and His Car o hrdinovi závodícím se samotným časem a nastoupil ke zkušené střihačce Verně Field, kde se seznámil se svou budoucí ženou a klíčovou spolupracovnicí Marciou Griffin. Ta později získala Oscara za střih prvních Star Wars a nehynoucí vliv bezešvého vyprávění v původní trilogii se připisuje i jejímu vlivu – rozvedli se roku 1983, kdy měl premiéru Návrat Jediho.

Ke svému prvnímu celovečeráku se přiblížil roku 1967, patnáctiminutové sci-fi Elektronický labyrint THX 1138 4EB předjímalo jeho debutový snímek pro kina THX 1138 (1971). Jako asistent režie dostal díky doporučení práci u Columbia Pictures u snímku Mackennovo zlato, načež jej u Warner Bros. poslali coby pozorovatele přihlížet natáčení muzikálu Divotvorný hrnec. Tam se seznámil s tehdy devětadvacetiletým Francisem Fordem Coppolou, jenž se stal jeho dobrým přítelem, starším bratrem a jakýmsi převozníkem do světa zapovězeného studiového filmu. To on u Warnerů prosadil napsání scénáře k THX 1138, z něhož byl sice finanční propadák, ale neobyčejný talent formovaný avantgardní evropskou vlnou a vyšperkovaný výtvarným cítěním přesto roztáhl křídla.

Coppola jmenoval Lucase viceprezidentem soukromé společnosti American Zoetrope, která měla v San Franciscu vyrábět filmy nezávisle na Hollywoodu. I takový utopický projekt ale potřeboval peníze a Lucas je hodlal vydolovat z optimističtějšího mainstreamového filmu pro mládež. Do Amerického graffiti (1973) otiskl své závodnické choutky i pářící rokenrolové rituály, na retro melodiích stvořil energickou generační výpověď a vydrancoval s ní kinosály podobně jako Coppola s úspěšným Kmotrem (1972). Za necelý milion dolarů pořízený snímek, jehož financování neprobíhalo snadno a distribuce se po několika odmítnutí chopil Universal, vydělal v době uvedení 55 milionů a stal se kritickým miláčkem. Lucas měl následně pracovat na válečné Apokalypse, již hodlal koncipovat jako dokumentární fikci přímo z vietnamských bojů. Z nápadu však sešlo a třicetiletý tvůrce začal „krvácet na papír“ ve snaze pořídit definitivní sci-fi dobrodružství 70. let, které navždy změnilo jeho život.

Není novinkou, že Star Wars v podstatě přenesly samurajské a westernové příběhy kamsi do předaleké galaxie. Žánr sci-fi měl v 70. letech nějakou váhu díky Vesmírné odysey, ale scházel mu výraznější zápis do popkultury, který by oslnil mladé publikum unavené vietnamskou válkou. Když však roku 1977 vtrhla do kin Nová naděje, popkultura už nikdy nebyla jako dřív. Lucas byl během příprav finančně zajištěným tvůrcem a do jeho talentu investoval šéf studia 20th Century Fox Alan Ladd jr,, ale úspěch Amerického graffiti režisérovi vložil do rukou trumf. Na projekt, jemuž nikdo příliš nevěřil, si Lucas vyjednal exkluzivní práva na umělecké dílo, jeho pokračování i výtěžek z prodeje merchandisingu. Napojil se tím na zlatou žílu, která už celkem vygenerovala přes 40 miliard dolarů, pojala jedenáct celovečerních filmů a mnoho televizních show, komiksů či videoher.

Přestože natáčení Nové naděje probíhalo takřka katastrofálně, technika selhávala a herci často nevěděli, co se od nich vlastně žádá, George s manželkou Marciou dělali ve střižně zázraky. Stejně tak se činili trikoví kouzelníci z čerstvě založené divize Lucasfilmu Industrial Light & Magic, John Williams obstaral ikonickou hudbu a zbytek byl na publiku. To se do kinosálů v prvních šesti měsících sotva vměstnalo a utratilo 220 milionů dolarů, čímž Star Wars překonaly dosud rekordní Čelisti. Se započtením inflace se dodnes jedná o jeden z nejvýdělečnějších filmů historie s tržbami 4,08 miliard dolarů.

Pro pokračování s podtitulem Impérium vrací úder se Lucas vzdal režie na úkor zkušeného Irvina Kershnera, aby si ulevil od největšího tlaku a mohl se soustředit hlavně na technické aspekty. V té době už byl potají autorem hned dvou výjimečných námětů, neboť během dovolené na Havaji Spielbergovi nadhodil zápletku o archeologovi, jenž se pokouší zmocnit bájných artefaktů dříve než nacističtí dobyvatelé. Indiana Jones se v kinech poprvé oháněl bičem roku 1981, kdy Star Wars po premiéře Impéria dál válcovaly blockbusterovou konkurenci a udávaly její směr. Dobyvatelé ztracené archy v režii Spielberga a se scénářem Lawrence Kasdana, jenž rozpracoval Lucasův původní nápad, byli další trefou do černého. Dobrodružný výtažek klasických seriálů o Zorrovi či pulpových příběhů rozprostřel zase jinou formu filmové zábavy, sahal po hlavních Oscarech a Spielbergovi pojistil pozici největší režisérské hvězdy.

Tou se Lucas, jenž i závěrečný díl Star Wars trilogie Návrat Jediho přenechal jinému režisérovi, nikdy nestal. Přeorientoval se na své edisonovské poslání, s pomocí Industrial Light & Magic inovoval vizuální i zvukovou složku a posouval možnosti diváckého prožitku v kinosálech jako žádný soudobý člověk. Roku 1979 se v počítačové divizi ILM vyčlenilo také studio Pixar, jehož inovativní animační proces vyústil v krátkometrážní snímek André a včelka (1984) či průlomové efekty ve filmu Mladý Sherlock Holmes (1985), kde obecenstvo spatřilo první postavu kompletně vygenerovanou počítačem. Pixar roku 1986 odkoupil Steve Jobs za pět milionů dolarů, jelikož Lucas chtěl po ztrátovém stádiu technologického vývoje opět přesedlat k tvorbě filmové zábavy. Přišel však o animovanou stáj, která roku 1995 uvedla první počítačem generovaný animák Toy Story a následně dominovala animované tvorbě obecně.

Za kameru se Lucas znovu postavil až v druhé polovině devadesátých let, kdy technologie zdokonalené na Jurském parku dospěly do fáze hodné výroby dalších Star Wars. To už měl na kontě také producentské či příběhové kredity na kultovních filmech Labyrint a Willow nebo na nechvalně proslulém propadáku Kačer Howard, z něhož se vyklubal největší finanční průšvih Lucasovy hollywoodské éry. Přestože ke zjevně nevyhnutelnému návratu do předaleké galaxie jej motivoval i nedopovězený příběh kolem Dartha Vadera, technika vždy hrála významnou roli. Ještě před premiérou netrpělivě očekávané Epizody I v květnu 1999 putovaly předchozí tři díly znovu do kin a také na speciální DVD edici v remasterované podobě, která měla lépe pasovat na režisérovy audiovizuální představy. Především Nová naděje se dočkala výrazných změn a přepisu praktických efektů na digitální, což dodnes mnohým fanouškům leží v žaludku.

Skrytá hrozba, v té době nejočekávanější film všech dob, dopadla dle plánu pouze finančně. Mnohým vadilo dětinské provedení a důraz na triky, jež jakoby vytlačily dřívější podmanivé vyprávění. V podobném duchu byla o tři roky později přijatá také Epizoda II s podtitulem Klony útočí, již Lucas režíroval stejně jako velkolepé završení své ságy o Anakinu Skywalkerovi, Pomstu Sithů z roku 2005. V té době už Star Wars chrlily i animované seriály jako Klonové války, Indiana Jones se zase roku 2008 rozrostl o čtvrtý celovečerní příspěvek s názvem Království křišťálové lebky. Jeho vývoj a natáčení Lucase opět situovaly do úlohy šedé eminence postávající v pozadí, která však zamítá různé drafty scénáře (některé z nich, třeba ten od tvůrce Zelené míle Franka Darabonta, už je vyloženě legendární) a nepřímo zodpovídá za technickou kvalitu filmu i jeho projekce. Zvukový supersystém THX například neměl ve své době konkurenci.

Plány na další příběhy ze Star Wars i nové digitální revize Lucas nepostrádal, ale po čtyřiceti letech vytrvalé píle se nejproslulejší nerd kinematografie rozhodl složit světelné meče. Roku 2012 prodal svůj Lucasfilm Disneymu za víc jak čtyři miliardy dolarů. Odmalička jej ostatně fascinovaly atrakce Disneylandu a domníval se, že nejmocnější hollywoodská společnost s tradicí blízké fantasy zápletkám od bratří Grimmů naváže správně. Moderní trilogie od J. J. Abramse a Riana Johnsona vyjevila problematickou náturu této domněnky, ale Hvězdné války mu přerostly přes hlavu, což je vzhledem k jejímu globálnímu apelu a tlaku ze strany zanícené komunity zcela pochopitelné.

Plné zuby měl navíc celého Hollywoodu, který neochotně obcházel a hledal v něm studiový azyl pro jím produkované válečné drama Stíhači Red Tails, kterým chtěl oslovit afroamerickou mládež a vytvořit pro ni krásný velkofilm podávající historii jejich optikou. Do distribuce sám investoval 35 milionů dolarů, ale k filmu se podle něj všichni stavěli zaujatě a nakonec těžce propadl. Lucas to přisuzoval dlouhodobé necitlivosti a systémovému rasismu, čímž pohrdal. „Moje přítelkyně je černoška,“ vyprávěl USA Today o svém vztahu s podnikatelnou Mellody Hobson. „O rasismu jsem toho zjistil mnohé včetně toho, že nezmizel, hlavně ne z amerického showbyznysu.“

Lucas z něj tudíž vycouval. Prodejem Lucasfilmu se stal nejbohatší zámořskou celebritou, časopis Forbes nedávno jeho jmění odhadl na 5,5 miliard dolarů. Zpřetrhal však veškeré vazby s tvůrčím procesem, ačkoli Disneyho prezidentovi Bobu Igerovi nadhodil před dvanácti lety nápady na další příběhy ze Star Wars, jež podle něj pojednávají vždy hlavně o rodině. Na své místo nepřímo dosadil dlouholetou kamarádku a spolupracovnici Kathleen Kennedy, sám hromadu peněz daroval na vzdělání – deset milionů dolarů například na vznik studentského fondu na podporu diverzity při Nadaci George Lucase, který poskytuje finanční podporu černošským a hispánským studentům na filmových školách. 175 milionů napumpoval do kompletní přestavby kampusu Jihokalifornské univerzity.

Svůj odchod od značky Star Wars přirovnal k rozvodu, což mluví za vše. Rozpad vztahu s Marcií považuje za nejhorší životní období, které se zahojí jediným způsobem – hledět vpřed. George Lucas své tvůrčí poslání naplnil, i když sám s ním možná nikdy nebyl úplně spokojený. Majitel legendárního filmového kampusu Skywalker Ranch v severní Kalifornii doufá, že si jej lidé zapamatují aspoň jako průkopníka digitální kinematografie. „I když si na mě možná vzpomenou i jako na tvůrce těžko srozumitelných vědeckofantastických filmů z 20. století,“ dodal velikán, jenž stojí za deseti ze sta nejvýdělečnějších filmů historie.

Podívejte se také na žebříček nejlepších režisérů podle Kinoboxu.

zdroje: USA Today, Kinobox, Wall Street Journal, George Lucas: Život stvořitele Star Wars