Garfield ve filmu fanoušky cynického kocoura vyděsí. Rodičům ale poslouží dobře

První kocourův výlet na stříbrné plátno se jmenoval Garfield ve filmu, v originále Garfield: The Movie. Novinka, již už můžete vidět v našich kinech, nese rovněž název Garfield ve filmu, původní anglický titul je však The Garfield Movie. Tyto nepodstatné detaily trefně ilustrují, jak málo se všichni zúčastnění snaží o cokoli jiného než dojení globálně známé značky.

Původní komiksové stripy Jima Davise, jenž dodnes dohlíží na veškerou garfieldovskou produkci, stály od poloviny 70. let na cynickém sarkasmu titulního kocoura. Podoba i povaha Garfielda se postupem času proměňovaly, což podtrhl i původně odmítaný, později však celkem pozitivně přijatý animovaný seriál Garfield a přátelé (1988-1994), jenž jsme mohli vídat i na tuzemských obrazovkách. Už ten předznamenal směr, kterým se ubírala v podstatě všechna garfieldovská zpracování pro televizi či film – tedy orientaci na dětské publikum, úbytek cynismu a sarkasmu, a naopak důraz na slapstickové gagy a úderná dobrodružství pro celou rodinu.

V tomto trendu bezesporu pokračuje i filmová novinka, jež oproti dvě dekády starým hraným pokusům zvolila přímočařejší přístup – tedy kompletně animovaný příběh nabízející barevné, hýbající se a hravé zabavení pro nejmenší diváky a divačky. A to se daří, jelikož vyprávění je z vizuálního hlediska přehledné a čitelné i pro malé děti, barevné proměny jednoznačně udávají náladu scén a tvůrci v čele s režisérem Markem Dindalem (Strašpytlík, Není král jako král) úsporně předávají podstatné informace.

Výraznými barvami a jednoduchými tvary hýřící obrazy podtrhuje svižný střih včetně občasného zakomponování rychlé montážní sekvence či odlišně stylizovaných speciálních scén. Vrcholem je pasáž s emočně klíčovým flashbackem, jež si vystačí zcela beze slov a funguje na výbornou. Zato úvodní boření čtvrté stěny je rychle opuštěno a ve zbytku snímku se neobjevuje, snad aby nemátlo nejmenší publikum.

Pro děti přívětivá, leckdy až dětinská vizuální stránka je doplněna Garfieldovým verbálním kulometem, který obsahuje spoustu vtípků určených především rodičům. Nad naprostou většinou z nich se však jde přinejlepším pousmát, působí spíše jako nezbytná slovní vata a rozhodně neobohacují příběh o nic zásadního. Zjevnými pomrknutími na dospělé publikum je i akční pasáž evokující třetí epizodu Hvězdných válek, plánování ve stylu heist thrillerů, jedna scéna nepochopitelně natočená ve stylu filmů noir či Garfieldovo oblíbené sledování platformy Catflix, obsahující nekonečné zásoby videí s kočkami.

Právě Catflix pak hraje klíčovou úlohu ve vyloženě bizarním závěru, v němž se po uzavření hlavní příběhové linie ještě dobrých deset minut pokračuje v náhodném vrstvení nesmyslných obrazů, jejichž cílem jako by snad bylo jen natažení stopáže. Ta přitom i s titulky přesahuje stominutovou hranici a zkrácení o dobrých dvacet minut by dílu nijak neuškodilo. O potřebné pokrácení se však můžete postarat sami. Když po završení klíčového sporu opustíte kino, o nic zásadního už nepřijdete.

V čem ale ta hlavní příběhová linka vlastně spočívá? Ne nadarmo o ní zatím nepadlo ani slovo, protože jde o zcela generickou a zaměnitelnou zápletku, linoucí se po velmi předvídatelných kolejích. Zpočátku nám snímek představí Garfieldovy charakteristické rysy od preference lasagní přes šikanování psa Odieho až po nenávist k pondělkům. Domácí idylu u kreslíře Jona však nečekaně přeruší dvojice psích únosců, kteří Garfielda i Odieho zavedou k ďábelské perské kočce Jinx, jenž se chce pomstít Garfieldovu otci Vicovi. Na toho má spadeno i samotný titulní hrdina, neboť Vic jej jako malé kotě nechal na ulici napospas osudu.

Z poměrně podivných důvodů jsou Garfield, Odie a Vic nuceni spolupracovat na vykradení mléčné farmy, kde napomohou obnovení jedné hovězí romance a hlavně se o sobě dozvědí dojemné pravdy. Cestou samozřejmě narazí na řadu překážek, jež pomůže překonat pouze zpočátku nepředstavitelná spolupráce mezi Garfieldem a Vicem.

Ačkoli je pod scénářem podepsán tým kolem Davida Reynoldse (Hledá se Nemo), podobný příběh o rodinných hodnotách by mohla napsat i umělá inteligence, Alespoň nejmenší publikum ale bude ději dobře rozumět i bez přehnaného vysvětlování. O to se mimochodem v anglickém dabingu starají jména jako Chris Pratt, Samuel L. Jackson, Nicholas Hoult, Ving Rhames či Hannah Waddingham, pokud ale půjdete na česky dabovanou verzi (což kvůli dětem nejspíše uděláte), uslyšíte rutinně zvládnuté české hlasy Michala Holána, Miroslava Táborského, Petra Rychlého či Vandy Hybnerové, které neurazí ani nenadchnou.

A to nakonec platí o celém filmu. Oproti podivnějším a bezradnějším snímkům z předminulé dekády je Garfield ve filmu vysoustruženým produktem, který ví, co chce – a soudě dle předpremiérových tržeb z celého světa se zdá, že sázka na nejmenší publikum v současné nabídce kin je více než rozumnou volbou. Rodiče s potřebou zabavit své ratolesti na více než hodinu a půl v kině tedy mají jasné plány, zato zarputilí fanoušci kočičího cynismu musejí dál (marně) doufat, že jednou se někdo pokusí rozpohybovat jejich milovaného sarkastického hrdinu v dospělejší podobě.

Animovanou novinku Garfield ve filmu můžete oficiálně vidět v tuzemských kinech od tohoto čtvrtka, ačkoli v předpremiérách na ni leckde narazíte už nyní. Podívat se můžete i na náš žebříček nejlepších animáků.