Game Story mapuje české herní klenoty. Ukazuje osobnosti i velké příběhy rozjetého průmyslu

Proč připravení? Oficiální anotace láká na historii nejslavnějších tuzemských počítačových her, což je ale pravda jen zčásti. Jedna epizoda se totiž věnuje Operaci Flashpoint, jiná zase Kingdom Come: Deliverance a další Euro Truck Simulatoru (a dalším řidičským hrám od studia SCS). Potud je vše v pořádku.

Ovšem snad nejslavnější česká hra Mafia: City of Lost Heaven si vysloužila jen letmou zmínku, stejně jako její předchůdce od studia Illusion Softworks Hidden & Dangerous či populární série adventur Polda. Třeba takový Vietcong či nepřímé pokračování Flashpointu v podobě série Arma jsou ale opomenuti zcela. Budiž, v tomto ohledu nikdy nebude možné se zavděčit všem a leckomu naopak udělá radost seznámení s historicky méně zprofanovanými tituly jako Samorost či Factorio.

Jednotlivé epizody se však nezabývají ani tak samotnými hrami jako spíše vývojáři, jež za nimi stojí. Webová série se principům konkrétních her věnuje jen okrajově, nesnaží se představit jejich specifika či odlišnost od konkurence ze zbytku světa. Důraz se klade spíše na vykreslení specificky českých podmínek, v nichž daná díla vznikala, a na osobní příběhy jejich tvůrců.

Zde je místy vidět, že se tým kolem režiséra Štěpána FOK Vodrážky snažil inspirovat trendy zahraničních dokusérií. V jedné epizodě nás proto doprovodný hlas Alžběty Trojanové vybízí, abychom si dobře zapamatovali jméno Petra Vochozky, jenže kromě standardní zmínky o pár minut později z toho nic víc nevyplyne. Český herní průmysl má holt (naštěstí) do divokých true crimů z dílny Netflixu daleko, a tak jsou třeba kontroverze kolem Daniela Vávry nebo Andreje Anastasova jen lehce naťuknuty a vzápětí zase opuštěny.

Vodrážka nezapře svou zkušenost s dokumentárním portrétem PSH Nekonečný příběh, celkem dvě a půl hodiny stopáže pak lze snadno připodobnit i k tvorbě Šimona Šafránka (King Skate, RapStory) či dokumentu o VHS kultuře Králové videa. To je patrné především v prvních třech epizodách, jež se postupně věnují dřevním začátkům českých adventur v 80. letech, následně počátkům profesionální tvorby her po revoluci a také tehdejší velmi svérázné rivalitě mezi herními periodiky Excalibur, Score a Level.

Poté se však chronologie začne trochu rozpadat a několik dalších epizod navštěvuje pár významných vývojářských studií. Díky nezpochybnitelnému globálnímu zásahu výše zmíněných titulů Operace Flashpoint a Kingdom Come: Deliverance jsou i vyprávění kolem společností Bohemia Interactive a Warhorse Studios znatelně atraktivnější než ty ostatní, v nichž se tvůrci občas poněkud na sílu snaží najít nosný příběh a upozadit podobnosti (především co se týče problémů s financováním), kvůli nimž by se jednotlivé dílčí linky slévaly.

Vzpomínky Marka Španěla na zahraniční spolupráce při vyvíjení armádních simulátorů či spojení nonkonformisty Vávry s bývalým studentským vůdcem a jedním z autorů Dračího doupěte Martinem Klímou pod praporem Warhorse pak patří mezi vrcholy celé série. Oproti tomu nesnadné cesty k úspěchu jiných studií spíše opakovaně připomínají, že v 21. století už nebylo možné fungovat tak punkově jako před revolucí a krátce po ní. Což je jistě pravdivé a důležité, zároveň však divácky méně atraktivní.

I v těchto momentech však Vodrážkův tým (kam patří i Českým lvem nedávno oceněný Jan Vejnar) dokáže bavit svižným střihem a nápaditými ukázkami z dobových filmů, seriálů či televizních pořadů, které často ironicky podbarvují vyprávění mluvících hlav. Když je potřeba zrychlit tempo, objeví se třeba Jirka Kára nebo Duo Jamaha. Dramaturgii jednotlivých dílů a témat by tedy šlo rozporovat, zpracování natočeného i archivního materiálu si však udržuje zábavnost, aniž by na sebe upozorňovalo až příliš.

Předposlední epizoda mapuje VR fenomén Beat Saber, ta poslední zase vtipným a svěžím způsobem narušuje stereotyp o vytváření a hraní her jakožto čistě mužské záležitosti. Z výpovědí současných vývojářek je znát touha dělat naplňující a společensky angažované projekty, dalece přesahující kdysi mnohem pevnější žánrové škatulky. Právě tento poslední díl definitivně stvrzuje, že počítačové hry už opravdu ani náznakem nelze považovat za „kulturu kryplů“, nýbrž za průmyslové odvětví s rozvinutou infrastrukturou, nabízející kreativní i ryze technické možnosti pro spoustu profesí. Ačkoli tedy po konci poslední epizody nejsme dokonale obeznámeni s každou zásadní hrou, jež se u nás urodila, i zarytí odpůrci pokroku musejí začít brát herní průmysl vážně. A to není málo.

Všech deset epizod Game Story můžete vidět na iVysílání. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších seriálů, které na této platformě najdete.