Videorecenze: Jak mít sex je britskou uměleckou odpovědí na Prci, prci, prcičky

Tara, Skye a Em jsou čerstvé maturantky. Rozhodly se vyrazit si na Malii, což je až jakési iniciační místo pro britskou mládež. Jak píše turistický průvodce: „Malia, jedno z nejnavštěvovanějších turistických letovisek na Krétě, je oblíbenou destinací mladých evropských turistů, kteří hledají živou dovolenou tvořenou nekonečnými dny plnými slunce na pláži a bujarým nočním životem. Malia není tradiční krétskou vesnicí s klidnějším tempem, ale nejlepším místem na Krétě pro ty, kteří se chtějí bavit.“ Tož baže.

Svým způsobem jde o prostor na hranici mezi utopií a dystopií; asi bychom to mohli nazvat „heterotopií“, přechodným, různorodým místem, kde je možné to, co jinde ne. V celém snímku neuvidíme jediného dospělého člověka, tedy přinejmenším někoho, kdo má stálé zaměstnání, platí daně, splácí hypotéku, povil a vychovává děti nebo vlastní auto a prořezaly se mu osmičky. Vypadá to, že v ubytovnách a barech ani není žádný personál, nepotkáme tu policii nebo popeláře. Ulice jsou plné v noci a prázdné přes den, jen se na nich povalují odpadky. Za vylidněným bulvárem s blikajícími neony ční holé kopce. Člověk by čekal, kdy tu konečně začnou Hunger Games nebo Battle Royale.

Většinu času jde o místo nevázané rozkoše, kde je možné být bez dohledu autorit a posunovat hranice. Prakticky všechny hry se tu točí kolem sexu či přinejmenším jeho náznaků, jako když chlapci lijí dívkám seshora pivo do úst a vyhrává ta, co „umí nejlépe polykat“. I kopání balónu do brány znamená hlavně jedno – „zaskórovat“. Svět se tu točí ne jako nebezpečná ruleta, v níž jde o život či majetek, ale jako velká „flaška“ hraná na pokoji či spíše ve všech pokojích. Toto je Vegas pro mladé, chudé a nadržené, a co se stane na Malii, zůstane na Malii. Hlavně o tom nesmí vědět (a ani nechtějí nic vědět) rodiče.

Z ústřední trojice se brzy vymaní Tara – nejmladší, fyzicky nejmenší a nejvíc ztracená na mnoho významů. Ještě nikdy neměla sex a stydí se za to. Kamarádky ji povzbuzují, ale ona by se ráda vytratila, ať už propadla hanbou nebo aby si našla někoho jiného, než koho jí ony doporučují, případně okusila první styk s někým, koho jí neschvalují. Na chvíli se i trhne od své dívčí party, aby zažilou jinou párty a ještě jinou rovinu dobrodružství, než když jí někdo hlídá záda. Ze všech tří má také nejhorší studijní výsledky a nejméně jistou budoucnost. Je outsiderkou a zároveň je o ni největší zájem jako o „nové zboží“.

Jak mít sex je zjevně vystavěno jako opozice vůči všem nevázaným teenagerským komediím o sexu, jejichž účelem je převrátit trapnost do legrace a zbavit cílové publikum ostychu. Jde o umělecké přepsání již víceméně tradičního žánru, jenž má kořeny někde v 80. letech, do podoby filmu, v němž se z trapnosti stává něco existenciálního, co nelze jen tak překonat, ale podepisuje se na nás hlouběji. První sex jako trauma, po němž člověk nemusí být navždy zničený, ale jeho pomyslný vstup do dospělosti není takový, jak si představoval. A nejspíš si to nikdy nemohl představovat správně.

Režisérka a scenáristka mohla vycházet z vlastních zážitků i vyprávění a sledování jiných lidí a zdroj nebo pravost oněch historek ani není podstatná. Film nemá klasický děj, není ani road movie putováním, ale skutečně jenom zevlováním a „chillováním“. Někdy jsou všechny hrdinky napojené na stejnou vlnu, někdy některá prochází disociací (odpojením od ostatních i sebe sama). Většinu času zabírá ono „před“ a „potom“ – krášlicí přípravy a kalná kocovinová rána, kdy lidé nevědí, kde jsou, jak se tam ocitli a kde mají zbytek oblečení a důstojnosti. Samotný akt rozkoše je téměř vyloučený nebo podivně pokřivený. Pro publikum může být nepříjemné, že se na něj kouká, ať už proto, že se cítí voyeursky, nebo proto, že se vžije do situace, která neprobíhá ideálně.

Podstatné nejsou dramatické zlomy nebo pointa či celková struktura, ale pouze atmosféra a pocity. Slova neznamenají mnoho, důležitější roli přebírají řeč těla a výmluvnost pohledů. V tomto nese snímek hlavně výkon 26leté Mii McKenny Bruce, která nás svou fyziognomií přesvědčí, že je o osm let mladší Tarou, naivní, vzpurnou, ublíženou, předstírající, že se nic nestalo, i snažící se pochopit, co se stalo a jak pokračovat dál.

Molly Manning Walker kráčí ve šlépějích podobně impresionisticky zaměřené Andrey Arnold a jejích opusů Fish Tank nebo American Honey, jen se ještě víc soustředí na jednotlivé okamžiky než na velký záběr a cestu, vystačí si s devadesátiminutovou stopáží a nerozmachuje se k sociálnímu portrétu. Jiné vhodné filmy pro porovnání by mohly být Zlatá mládež (Bling Ring) od Sofie Coppoly o smrtelně znuděných mladých lidech, co pronikají do vil celebrit, nebo Pusinky Karin Babinské o třech dívkách na autostopu.

Sledováním si můžeme vybavit něco z naší minulosti, případně se vcítit do toho, jakým strachům nebo prázdnotě čelí mladší generace. Jak mít sex není mistrovské dílo ani v zachycení traumatu coby klasické psychologické drama, ani ve zpředmětnění prázdnoty coby moderní umění postaveného na otevřených koncích. V kině se však můžete cítit lehce v transu jako na párty, na níž nechcete být, což je pocit, který dočasně zakouší na každé delší párty i ti, co na ní být chtějí.